Nemiluješ Boha, pokud si na něj nenajdeš čas

Přepis úryvku kázání P. Dominika Chmielewski. Nikdy neříkej, že nemáš čas na modlitbu. Je třeba si přiznat pravdu a říci: “Bože, nemiluji tě. Nejsi pro mě nikým důležitým.”





Milovaní!

Nyní po mši svaté bude taková krátká lekce, která nás uvede do adorace. Protože skutečně jen v hluboké adorační modlitbě můžeme prožívat dobro a lásku, jež nám zde na zemi mohou dát úplné štěstí.

Problém je v tom, jestli chceme nebo nechceme věnovat Bohu svůj čas.

Když jsem pracoval s lidmi, kteří se věnují hlavně dětem a mladistvým, tak děti se hlavně naučily, že láska = čas, který věnuji tomu, o kom říkám, že jej miluji.

Často tvrdíme, že Bůh je pro nás nejdůležitější a že ho milujeme z celého srdce. Ale naši lásku ověřuje čas, který mu věnujeme.

Například - kdyby vám teď zavolal papež František a sdělil, že dnes večer k vám domů přijde na večeři - jak by vypadal váš den přípravy na tuto večeři? Je to pro tebe někdo důležitý, domnívám se, že bys udělal vše pro to, aby ses za celý den co nejlépe připravil na tuto večeři s papežem. A žil bys tím večerem, který nastane.

Řekni mi, kdyby ti takto papež František zatelefonoval, sdělil bys mu: „Papeži Františku, dnes od 20:00 do 22:00 nemohu, protože sleduji svůj oblíbený seriál, pak sleduji Ligu mistrů, pak jsou zde zkrácené záznamy všech zápasů a tak asi od 23:00 do 3:10 bych měl čas se s tebou setkat…”.

Mluvil bys takto s papežem? Kdyby ti zavolal a navrhl ti večeři?

Představte si sebe jako otce, který je manažerem velké společnosti a nikdy nemáš na nic čas, protože všechno v této firmě je nejdůležitější. Ale volá tvoje milovaná dcera, která je právě ve městě, kde se nacházíš.

Zavolá ti a řekne: “Tati, mám dvě hodiny, mohli bychom jít na oběd.”

A ty ji miluješ z celého srdce. Co bys jí řekl? „Poslyš, nemám moc času - však víš - ta firma, všichni ti lidé, telefony… někdy jindy.”

Nebo by sis vše v práci zařídil tak, abys s ní na ty dvě hodiny mohl odejít a poobědval se svou milovanou dcerou?

A jak to, že stále nemáme čas na Boha?

Nebo mu dáme pár minut večer, zatímco zíváme - „modlíme se”, ale myšlenkami i srdcem jsme někde jinde.

Nikdy neříkej, že nemáš čas na modlitbu.

Je třeba si přiznat pravdu a říci: „Bože, nemiluji tě. Nejsi pro mě nikým důležitým.”

Zapamatujte si to, milovaní, na celý život.

Vždycky si najdeš čas pro toho, kdo je pro tebe velmi důležitý. Nikdy nebudeš mít čas na někoho, kdo je ti lhostejný, je to pro tebe nezajímavé. Rozumíte?

Nikdy neříkej, že nemáš čas na modlitbu, protože pravda je jiná: Já tě, Ježíši prostě nemiluji a nejsi pro mě důležitý.

Když si uvědomíš celý den, musíš si přiznat pravdu: na všechno jsem měl čas - měl jsem 3 000 telefonátů, seděl jsem celý den nebo spoustu hodin před televizí, trávil jsem mnoho času na internetu, celý den jsem poslouchal rádio... na všechno jsem měl čas, jen na tebe… tobě dám už jen ty poslední zbytky dne, abych si mohl “odfajfknout” své náboženské povinnosti… jak myslíš, že mu je?

Když se dívá do tvého srdce… jak je odmítavé, chladné, nemilující.

Zapamatujte si: láska je čas, který s někým trávím.

Pokud nemám na Ježíše čas, tak to znamená, že jej nemiluji. Chápete?

Já jako kněz musím často stát v pravdě o sobě a mnohokrát se mu omlouvám, že dnes pro mě byli všichni důležitější - jen ne on.

Sledoval jsem televizi, rozmlouval jsem s lidmi, díval jsem se, co je nového na internetu. Na to jsem měl čas, ale na tebe ne.

Měl jsem na to čas a pro tebe ne: rychle jsem se modlil růženec s myšlenkami a srdcem úplně jinde, rychle jsem odrecitoval breviář - protože do toho musím dávat své srdce a svůj čas jsem měl na všechno jiné, ale ne na mého Ježíše - a toto je pravda o mé lásce k němu. Rozumíte?

Tady vidíte, kde je potřeba se začít obracet.

To není otázka toho, kolik jsem se pomodlil růženců, ale zda jsem nebo nejsem zamilovaný do Boha. Chápete?

Možná jsme ještě nikdy za celý život nežili podle toho nejdůležitějšího přikázání, a to je děsivé…

Toto je očistná pravda o mém vztahu k Bohu. Že všechno a všichni jsou důležitější než on. Vnímáte, za co je třeba odprošovat? Celým srdcem.

Tohle je největší problém nás, katolíků.

Až to pochopíte, tak vám dojde, že všichni tady, jak tu jsme můžeme vypadat jako svatí, ale srdcem jsme na začátku cesty zvané křesťanství. Protože za celý život jsme se naučili tvářit zbožně, ale naše srdce nikdy nebylo zamilováno do Boha. A my jsme stvořeni k tomu, abychom celým srdcem milovali Boha a druhého člověka jako sebe samého. Ani méně, ani více. Z celého srdce, ze všech sil, z celé své mysli a z celé své duše.

Většina z nás se dopouští hříchu modlářství, ze kterého se nezpovídáme, protože nás to nikdy v životě ani nenapadne - ani si toho nevšimneme.

Protože nemilujeme Boha celým srdcem, ze všech sil, z celé duše a z celé své moci. A naše srdce je stvořeno, aby ho takto milovalo.

Cítíme tu velkou touhu po lásce a tuto černou díru musíme naplnit, zalepit. Na Boha nemáme čas, a tak tuto černou díru vyplníme jiným člověkem a vstupujeme do nejtěžšího hříchu: modlářství.

Nejčastěji je to můj manžel, moje žena, moje děti - já je začínám milovat z celého srdce, z celé své síly, z celé své duše a ze všech svých sil - a kletba přichází… Protože na toto přikázání je navázána kletba. Nejjednodušší cesta k prokletí - nejkratší způsob, jak nikdy nebýt šťastný v lásce, nejkratší způsob, jak být frustrovaný v lásce je, že když jsme očekávali, že budeme milovat tak, jak jen můžeme - naším snem je milovat člověka jak Boha.

To je nešťastná láska - milovat člověka jako Boha.

Říkat mu: „Jsi pro mě nejdůležitější, bez tebe si neumím svůj život představit. Nemám jiný smysl v životě, jsi pro mě vším… jsi pro mě celý svět….”

Víte, tohle jsou slova prokletí.

Požehnání nebo prokletí se rodí ze slov, která říkáme.

Pouze Bůh může být smyslem mého života!

Pouze on pro mě může být vším, to bez něj si svůj život nedokážu představit, je to celý můj svět. Pokud tohle řekneš člověku, dříve nebo později zničíš lásku mezi vámi.

Říkám to, protože od začátku vztahu se toho spousta lidí dopouští. Hodně lidí se zamiluje do člověka tak, jak by měli být zamilováni do Boha.

A největší bolest pro Boha je, že si toho vůbec nevšímáme. A co víc - nikdy se z toho nezpovídáme - že víc než Bůh ti chybí člověk, že mou největší láskou je můj manžel, moje žena, moje děti, ne Bůh. Je to moje děvče, chlapec. Je to moje snoubenka, snoubenec. Je to moje přítelkyně, můj přítel. Jsou pro mě celým světem.

Že bez mého muže, bez mé ženy, bez mých dětí si nedokážu svůj život představit. Že chci víc člověka než Boha. Že chci více lidskou lásku než Boží. Že mám čas a srdce pro všechny, abych mohl každému ukázat na maximum, jak je miluji, než mít čas toho, který jako jediný si zaslouží celé naše srdce.

Chápete? Za celý život se z toho nezpovídáme. Protože bychom se mohli zpovídat například z toho, že celým srdcem, celou svou silou, celou svou duší a ze všech sil jsem se oženil s televizorem.

Protože když ostatní vidí, kolik času věnuje své milované televizi, tak je mu jasné, že se tento člověk oženil s televizí. A musel by se jí zříci - a bylo by hezké, kdyby se tento člověk krásně oblečený s láskou podíval na televizi a vyznal a řekl: “Budu tě milovat, budu k tobě upřímný a neopustím tě, až do smrti. Každý den ti budu vyznávat lásku a budu věnovat mnoho hodin na budování našeho vztahu…

Někdo se může oženit s internetem, s Facebookem, s Instagramem. Někdo si může vzít své auto. Někdo si může vzít své vášně a zájmy a každý den jim vyznávat lásku. Každý den jim dokazovat lásku - vidíš, jak tě miluji, jak s tebou trávím hodně času!

Láska je čas věnovaný tomu, kterému říkám, že ho miluji.

Pán Ježíš brzy přijde tady na oltář. Nejvíce toužící Bůh, jak si jen umíte představit. Toužící po vaší lásce, pro kterou vás stvořil.

Za okamžik přijde na oltář nejvíce láskyhodný Bůh, na kterého jsme tolik let v životě neměli čas a neoklameme ho tím, že držíme růženec a máme zbožně založené ruce.

On se podívá do srdce...



Dočetli jste přepis nahrávky kázání P. Dominika nahraného na YouTube:





P. Dominik Chmielewski je polský salesiánský kněz a bývalý mistr bojových umění. Ve věku 21 let získal svůj vysněný mistrovský pásek a o dva roky později trojitý černý pásek. Bojová umění byla jeho absolutní vášní.

Vyrůstal v zbožné rodině, ale výrazný zlom v jeho životě nastal v roce 1995 na poutním místě Medžugorje, kde prožil duchovní otřes. Tento zážitek přinesl své ovoce. O dva roky později se totiž rozhodl stát salesiánem.

V roce 2005 byl vysvěcen na kněze. Aktivně se věnuje pastoraci mužů. Založil společenství Bojovníků Panny Marie a je duchovním otcem Mužského růžence.

Své přednášky prezentuje i prostřednictvím sociálních sítí, které mají obrovský úspěch a sledovanost. Pokud ho chcete sledovat i vy, zde je jeho Facebook a Youtube kanál.

Zdroj: zachej.sk