Tu a tam přicházejí na zem velcí lidé; lidé, kteří významně přispívají k lidskosti. Tito lidé pocházejí ze všech oblastí života a často odhalují, že jejich skutečný dar byl inspirován zážitkem, který měli od někoho jiného, jehož slova nebo hrdinské činy se jich dotkly tak hluboce, že jejich životy se ubíraly směrem, který by jinak neměl.
Takovým člověkem byl nesporně velký americký arcibiskup Fulton Sheen, který je nyní na cestě stát se svatým Katolické církve.
Za celých šedesát let svého kněžství arcibiskup Sheen nikdy nevynechal denní svatou hodinku před Ježíšem v Nejsvětější svátosti. Jeho život, zejména jeho program "
Život stojí za to žít", který se každý týden představoval v americké televizi, se dotkl životů více než třiceti milionů Američanů - katolíků, protestantů a dokonce i mnohých z těch, kteří vůbec nevěřili.
Arcibiskup byl hluboce inspirován příběhem dvou hrdinských mladých dívek, z nichž obě měly hlubokou lásku k Ježíši v Eucharistii. Jednou z těchto mladých dívek je sv. Terezie z Lisieux, známá jako Little flower. O druhé holčičce je náš příběh.
Když arcibiskup poskytl rozhovor v národní televizi několik měsíců před svou smrtí, ptali se ho: "
Biskupe Sheene, inspiroval jste miliony lidí na celém světě. Kdo inspiroval Vás? Byl to nějaký papež?"
Odpověď mnohé překvapila. Biskup Sheen odpověděl, že to nebyl papež, kardinál, jiný biskup ani kněz nebo řeholnice.
"Ten, kdo mě inspiroval, bylo malé čínské děvčátko."
Představte si, malé děvčátko, jehož láska k Ježíši v Eucharistii tak zapůsobila, že arcibiskup Sheen, kdy byl teprve seminaristem, slíbil Bohu, že každý den svého života si vykoná svatou hodinku modlitby před Ježíšem v Nejsvětější svátosti
Příběh této odvážného dívky, Li, nás přivádí zpět na začátek 50. let minulého století, do komunistické Číny, kde nebylo dovoleno zmínit Boha a lidé, kteří praktikovali svou víru, byli vládnoucí politickou třídou uvězněni, mučeni nebo zabiti. Všichni museli být komunisté.
Drobné kroky dítěte
V církevní škole děti pečlivě recitovaly své modlitby. Jejich učitelka, sestra Eufrázie, byla potěšena, protože před dvěma měsíci mnoho dětí přijalo své první svaté přijímání a bralo to velmi vážně; z hloubky svých dětských srdcí. Děti byly zvyklé jíst rýži ráno, v poledne i večer, takže se jí žákyně, malá 10letá Li zeptala, proč Ježíš neřekl: "
Rýži naši každodenní dej nám dnes?" Sestra se usmála, ale pochopila, proč je to pro ně těžké.
"
No, je to kvůli tomu, že 'chléb' znamená 'Eucharistie'," odpověděla sestra Eufrázie. Vysvětlila, že pro tělo potřebujeme rýži, ale při žádosti o každodenní chléb ve skutečnosti žádáme o svaté přijímání. V květnu 1953, kdy Li měla své první svaté přijímání, Ježíši ve svém srdci řekla tuto prosbu:
"Vždycky mi dej tento chléb každý den, aby duše mohla žít a byla zdravá!" Od té doby Li dostala každý den svaté přijímání, ale jako všichni i ona byla vyrozuměna, že komunisté, kteří nevěřili v Boha, mohli mši kdykoliv zastavit. Prosila Ježíše, aby se jí to nikdy nestalo.
Stalo se to však!
Nikdy nezapomněla na den, kdy tito muži vstoupili do třídy a křičeli na děti, aby odevzdaly všechny svaté předměty, které měly. Vystrašené děti se vzdaly pečlivě ručně malovaných obrazů Ježíše, Marie a svatých. Pak hlavní kapitán s hněvem sundal krucifix ze stěny, hodil ho na zem a šlapal po něm a křičel: "
Nová Čína nebude tolerovat tyto groteskní pověry!"
Malá Li, která tak velmi milovala svůj obrázek dobrého pastýře, se ho pokusila skrýt v halence. Byl to zvláštní obraz, který jí byl dán při jejím prvním svatém přijímání. Pálivé a tvrdé fackování po jejích tvářích ji poslalo na podlahu. Inspektor zavolal jejího otce a ponížil ho před dětmi.
V ten samý den policie udělala razii v jejich vesnici a nahnala všechny obyvatele do malého kostela.
Kapitán zesměšňoval jejich přesvědčení a řekl jim, že byli podvedeni, že Bůh je přítomen ve svatostánku živý. Lidé s nedůvěrou sledovali, jak hromový hlas, přikázal vojákům, aby stříleli na svatostánok. Lidé se spolu začali intenzivně modlit, protože jejich Ježíš byl uvnitř.
Před jejich očima kapitán chytil ciborium a hodil všechny proměněné hostie na dlaždice pokrývající podlahu. Věřící ohromeni odvrátili zrak od tohoto hrozného člověka a od znesvěcujícího činu, který právě vykonal a snažili se zadržet své slzy. Malá Li v hrůze ztuhla.
Její nevinné, spravedlivé, malé srdce krvácelo pro kousky Ježíšova proměněného těla roztroušeného po celé zemi. "
Nepomůže někdo Ježíšovi?" Divila se překvapeně. Kapitán pokračoval ve svých urážkách a přerušoval své rouhání pouze tehdy, když se dral na povrch jeho hrozný smích. Li tichounce plakala.
"
Teď vypadněte!" zakřičel inspektor. "
Běda každému, kdo se vrátí k tomu co je na zemi! Zodpoví se mi!" Předtím, než odešli, komunisté zamkli kněze ve velkém "skladu" na uhlí v kostele, kde mu malý otvor dovoloval vidět na oltář, kde rozházené hostie ležely na zemi.
Kostel se rychle vyprázdnil. Když však komunisté odešli, nevěnovali žádnou pozornost malému děvčátku, které se tam zůstalo modlit. Byla to malá Li. Otec Lukáš, který ji pozoroval otvorem v jeho "bunkru", viděl do kostela přicházet krásnou, dobře oblečenou ženu. Přistoupila k děvčátku a utěšila ji, zeptala se jí, jestli by teď nechtěla s ní odejít. Li to velmi ráda udělala a před odchodem obě plakaly.
O měsíc dříve, kdy se předpokládalo obsazení vesnice, farníci požádali otce Lukáše, svého kněze ze zahraničních misí, aby si dával pozor. Zdálo se, že vojáci na něj zapomněli, když odcházeli.
Kněz toho mohl málo udělat a byl velmi rozrušený z toho, co se stalo. Mohl dělat jedinou věc. Vrhl se na kolena a modlil se za odpuštění strašných skutků spáchaných proti Ježíšovi a trpěl, protože Mu nemohl přijít na pomoc.
Modlil se úzkostlivě. "
Zastav tuto svatokrádež! Pane Ježíši!" Kněz si téměř vůbec nevšiml, jak dlouho už je zavřený. Všiml si však jednoho dne příchod malého děvčátka, které velmi tiše přišlo do kostela. Pomalu se přiblížila do presbytáře a tehdy ji uviděl otec Lukáš.
Třásl se: mohla být kdykoliv zabita! Nemohl s ní komunikovat, mohl se jen modlit a prosit všechny svaté v nebi, aby chránili toto dítě. Pozoroval, jak se sklonila v klanění a tiše adorovala, přesně jak ji to učili dělat ve škole.
Malá Li zůstala s Ježíšem v adoraci jednu celou hodinu, vědouce, že musí připravit své srdce předtím, než ho přijme. Její ruce se spojily, zašeptala modlitbu svému Ježíši, který byl tak týraný a opuštěný. Otec Lukáš ani na okamžik nespouštěl oči z malého děvčátka a nadále ji pozoroval, když se spustila na kolena, sehnula se a svým jazykem přijala jednu z proměněných hostií, které stále ležely rozházené po zemi. Pak tam zůstala na kolenou, se zavřenýma očima a s hlubokou radostí z toho, že měla v sobě svého nebeského přítele.
Každá sekunda se zdála věčností pro otce Lukáše. Kdyby jen s ní mohl mluvit! Jeho strach však zmizel, když malé dívka lehkým krokem opustila kostel klidně a bez povšimnutí.
Mezitím komunisté prohledali celou vesnici, aby ji zbavili všeho svatého, a tento typ očišťování se odehrával po celé "nové Číně". Vesničané zůstali ve svých domech z bambusu potichu a ve strachu, že nedokázali vyjít ani ven. Přesto každé ráno malá Li vyklouzla pryč, aby v kostele našla svůj živý chléb.
Stejně jako první den opakovala stejnou rutinu, že strávila jednu svatou hodinu uctíváním svého přítele Ježíše. Jako dříve, vzala na jazyk vždy jednu hostii a tiše zmizela. Otec Lukáš, který se obával o její bezpečnost, nemohl pochopit, proč nepřijala nikdy víc než jednu. Přesně věděl, kolik hostií bylo v ciboriu: bylo jich třicet dva.
Li to však neudělala, protože sestra učila děti, že mohou přijmout pouze jednu hostii za den a nikdy se jich neměli dotýkat jinak, pouze jazykem. Holčička se držela všeho, co se naučila, protože věděla, jak vzácný poklad je nyní rozházený na zemi. Byl to sám Ježíš, skutečný a opravdově přítomný.
Když přišel poslední den, otec Lukáš cítil úlevu. Dnes by malá Li měla přijmout poslední hostii - svého speciálního přítele. Za úsvitu vstoupila jako obvykle do kostela a přiblížila se k oltáři. Poklekla k zemi a modlila se velmi blízko k Ježíšovi ve svaté hostii. Otec Lukáš musel potlačit výkřik, když se u dveří kostela náhle objevil voják a namířil na ni zbraň. Bylo slyšet jeden výstřel následovaný smíchem. Dítě se okamžitě zhroutilo. Otec Lukáš si myslel, že je mrtvá, ale ne!
V pláči sledoval, jak se dítě snaží připlazit na místo, kde se nacházela poslední hostie a těžko mohl uvěřit svým očím, když uviděl, jak dítě očividně ve strašných bolestech natáhlo svůj jazyk, aby naposledy přijala Ježíše. Pak se nadechla a zemřela: skutečná smrt mučedníka.
Na chvíli voják prostě vypadal, jakoby se snažil pochopit hroznou věc, kterou právě udělal. Pak se otočil a vyrazil z kostela. Kněz však zůstal v šoku, ale věděl, co musí udělat dál. Voják se vrátil, propustil otce Lukáše a řekl mu, že může jít. Bez váhání spěchal k oltáři, aby viděl neživé tělo děvčátka. Když klečel vedle ní, voják se k němu přiblížil a nyní zarmoucen tím, co udělal malému dítěti, řekl: "
Pane, kdyby v každém městě bylo takové malé děvčátko, žádný voják by nikdy nebojoval za komunisty!"
Naštěstí měl otec Lukáš dost času na to, aby malé Li vystrojil důstojný pohřeb. Když opustil hřbitov a kráčel po cestě, přiblížil se muž a vzal ho do svého auta. Pustili ho na hranicích. Kněz unikl smrti a byl nyní svobodný, a to je důvod, proč víme o příběhu mučednické smrti čínské dívky.
Malá Li byla mrtvá, ale ne dříve, než se ujistila, že Ježíše již nebude možné dále znesvětit. I když zmizela z tohoto světa, její památka stále přetrvává, jak tomu bylo v případě arcibiskupa Sheena a v nesčetných milionech lidí na celém světě, které prostřednictvím svého příběhu povzbuzoval k modlitbě svaté hodiny před Nejsvětější svátostí tak často, jak je to možné.
Arcibiskup Fulton Sheen věděl, že malá Li dokonale pochopila, že svatou svátostí je Ježíš, Světlo světa a radost do všech srdcí. Ó, jak toužil po lidech, kteří s Ním budou zacházet s úctou a náležitě Ho uctívat ve svatostánku, když přicházejí do svých kostelů.
Zdroj: myfirstholycommunion.com, Obrázok: Diocese of Harissburg
Převzato z
https://modlitba.sk/,
článek z 3. 3. 2020 naleznete
zde.
(Na Fatym.com vydáno 3. 9. 2021)
Příběh této malé holčičky a další příběhy najdete v jedné z publikací Tiskového apoštolátu Fatymu:
Jan Peňáz: Květy Nejsvětější svátosti
https://www.fatym.com/view.php?nazevclanku=jan-penaz-kvety-nejsvetejsi-svatosti&cisloclanku=2008090011