Úvaha k dílu syrského básníka Cyrillonase (4. stol.)
Ve třinácté kapitole svého evangelia
píše Jan o umývání nohou.
Ježíšova hodina už přišla, když svým učedníkům umýval nohy
a dále s nimi večeřel na rozloučenou. „Ježíšova hodina“ znamená přejití z tohoto
světa k Otci a „lásku až do konce“. Je to
pro Ježíše rozhodující hodina, uzavřená
jeho smrtí na kříži a jeho zmrtvýchvstáním. Jako znamení nejvyšší svobody vykonává
Ježíš svým učedníkům nejnižší službu tím, že jim umývá nohy. V této službě
lásky, kterou Ježíš prokázal svým učedníkům
– a tím v přeneseném smyslu také
nám – dochází k jeho rozsáhlé službě
pro nás lidi, k jeho poslední oběti a k jeho
nasazení života až ke smrti.
„[Ježíš] vstává od stolu, odkládá svůj
šat, a když vzal plátno, přepásal se jím.
Potom nalévá vodu do mísy a začal umývat učedníkům nohy a osušovat je plátnem,
kterým byl přepásán. Přichází tedy
k Šimonu Petrovi a ten mu říká: »Pane,
ty mi budeš umývat nohy?« Ježíš mu odpověděl:
»Co dělám, nyní nevíš; pochopíš
to později.«“ (Jan 13,4–7)
To, že se Šimon Petr vyhýbá tomu, aby
mu Ježíš umyl nohy, vyplývá na jedné straně
z jeho velké úcty před Ježíšem, na druhé
straně nepochopil tento učedník Ježíšova slova – ba pochopil je špatně. Také
ostatní učedníci jsou ještě nechápaví, protože
jim teprve Duch Svatý vysvětlí smysl
Ježíšova konání a jeho cesty na smrt.
Vžijme se při umývání nohou do událostí a pokusme se vyzkoumat hlubší smysl.
Ptejme se na symbolický charakter tohoto
jednání. Existuje také v našem životě
absolutní angažovanost?
Ježíš ukazuje umýváním nohou svoji
odevzdanost lidem silou své lásky. Dělá
to názorně a účinně. Tato milující odevzdanost
až ke smrti na kříži je největším
a nekrásnějším skutkem jeho vykoupení.
Učedníci ve večeřadle ještě nechápali ponížení
svého Mistra, který jim chtěl dát
příklad pokorné služby. „Petr mu říká:
»Ne, nebudeš mi umývat nohy, nikdy!«
Ježíš mu odpověděl: »Neumyji-li tě, nemáš
se mnou podíl.«“ (Jan 13,8) Teprve
později se učedníkům otevřely oči. Poznali
z jednání svého Mistra a Pána, že
také oni mají povinnost poskytovat podobné
služby.
Rozsáhlou angažovanost bude moci
natrvalo zachovávat jenom ten, kdo bude
jednat jako Ježíš Kristus ve svobodě
a suverenitě. Základ této svobody spočívá ve spojení s Bohem Otcem. On je zdrojem
nevyčerpatelné, všemohoucí síly. Tato
síla, která se může zdát vnějšímu pozorovateli
nepochopitelnou a nesmyslnou,
nás uvádí do jiného, tajemného rozměru,
v němž vládne jenom láska. Z tohoto vědomí Boha jedná Kristus, který vyšel od
Boha, aniž by Boha opustil nebo neztratil
nás ze srdce, když se k Bohu navrátil.
Ve svém
Chvalozpěvu na umývání nohou
píše syrský jáhen a básník Cyrillonas
(4. stol.) toto:
„Náš Pán uvedl těch dvanáct do domu,
aby jim umyl nohy. Určil jim jako dědictví jejich místa, pak se zvedl, aby jim
jako přítel sloužil. Nalil blahodárnou vodu,
přinesl umyvadlo, opásal se lněným
plátnem.
Tenkrát jsem prolil mnoho slz, když
jsem byl přítomný a moje duše byla zmatena.
Zahalil jsem svůj obličej a odvrátil
jsem svůj pohled. Pospíchal jsem ven, protože
jsem nemohl přihlížet, jak se sklonil.
Proto jsem opustil dům a křičel nahlas:
»Proč se toto děje? Tvor sedí před
svým Stvořitelem a nechává si od něho
umývat nohy?«
Ptal jsem se proroků: »Prosím vás,
abyste mne chvíli poslouchali. Moje oči
uviděly věci vzbuzující údiv, chci vám
všem o nich vyprávět. Moje smysly jsou
zmatené a můj duch je plný ohromení.
Ten, kterého jste hlásali, že je Oheň
a Duch, všemohoucí Plamen, podoben
Neviditelnému, o němž jste hlásali, že
ho nemůže spatřit žádný člověk na světě, aniž by zůstal naživu, o němž jste řekli,
že z bázně před ním si andělé zakrývají
obličej křídly, ten, o němž jste vyprávěli,
že ho uviděl Daniel jako starce na trůně,
o němž jste učili, že jeho pohled uvede
svět v úděs a všechno stvoření se zachvěje – právě tento se stal služebníkem, přinesl
nádobu, umyl rybářům nohy a osušil
je plátnem, ano, on udělal totéž i svému
zrádci.«
»Mlč, ó muži, a nemluv už! Zvěstoval
jsi nám radostnou zvěst. Jestliže se to
opravdu tak stalo, byla dána celému světu naděje a spása. Již dlouho čekáme na
to, abychom to slyšeli. Máme radost, že
slova našich knih se ukázala jako pravdivá.
Teď jdi a zůstávej v pokoji. Děkuj a veleb
Boha a už nebuď smutný!«“
Z Kirche heute 2+3/2018 přeložil -mp
Vyšlo v časopise Světlo 15. ČÍSLO / XXVII. ROČNÍK
