Proč mají pro katolíky význam kříže s Ježíšovým tělem, a ne „prázdné“ kříže?

Katolíků se často ptají, proč nosí křížky, na kterých je také korpus, čili tělo Pána Ježíše, namísto toho, aby na sobě, na růženci anebo ve svých domovech měli pouze obyčejný kříž bez korpusu.




Můj známý, protestant, se mě jednou v kostele zeptal: „Proč máte Ježíše stále na kříži? Vždyť už vstal z mrtvých.“

Odpověď je vcelku jednoduchá, má sílu a je k věci: Katolíci nosí křížky s korpusem a umísťují kříže s korpusem na různá místa jako intenzivní, viditelnou připomínku utrpení, smrti a zmrtvýchvstání Ježíše Krista; všeho, co udělal pro duši každého jednoho člověka jakékoliv rasy, která na světě byla, je a bude. Ve smrtelné úzkosti se za nás potil krví, snášel kruté bičování, ponížení při korunování trním, s nesmírnými bolestmi nesl kříž, až se nakonec nechal – z lásky pro nás nepochopitelné – krutě a bolestivě ukřižovat; a to všechno z odvěké a láskyplné touhy po spáse duše každého jednoho z nás.

Katechismus katolické církve nekompromisně učí: „Církev po vzoru apoštolů učí, že Kristus zemřel za všechny bez výjimky: »Není, nebyl a nebude žádný člověk, pro něhož by nebyl Kristus trpěl.«“ Skutečně si s plnou vážností uvědomujeme fakt, že Ježíš by žil, zemřel a vstal z mrtvých, i kdyby to nebylo za miliardy lidí, ale jen za jednoho jediného člověka? O duši každého člověka se totiž stará jako o perlu nevyčíslitelné ceny, kterou ona také ve skutečnosti je. Jak hroznou tragédií pro lidskou duši je být navěky zatracen, i navzdory tomu, že největší touhou Boha je, aby se nikdo nedostal do pekla, ale aby po celou věčnost mohl žít životem, který pro nás svým životem, smrtí a zmrtvýchvstáním vydobyl Ježíš Kristus, Slovo, které se stalo tělem! My katolíci nosíme křížky s korpusem právě proto, aby nám připomínal, že Kristova oběť, kterou vykonal jednou a provždy a která skutečně vykoupila celé lidské pokolení, patří každému z nás individuálně přijetím jeho milosti a milosrdenství. Je zjevné, že nejen katolíci, ale všichni křesťané by měli namísto prázdných křížků nosit křížky s korpusem, a to proto, aby se sjednotili v názoru na velmi radostný a povzbuzující fakt, že Ježíš zemřel za každého z nás, i kdybychom byli jediným člověkem na světě; aby se v nás posílilo rozhodnutí pokračovat v tomto „běhu“; abychom vždy prosili Pána o milost vytrvalosti ve víře, o milost nikdy nezapřít jeho, ani to, co pro nás vykonal. A tuto skutečnost zdůrazňuje kříž s korpusem, nikoliv prázdný kříž.

Kříže s korpusem spojují katolíky nerozlučně také s nejsvětější obětí mše svaté, s Eucharistií, v níž je v plnosti přítomen sám Ježíš Kristus, „zdroj a vrchol celého křesťanského života“, jak to vyhlašuje i dokument II. vatikánského koncilu i>Lumen gentium . Jiní křesťané někdy katolíky obviňují z toho, že nemají osobní vztah se svým Pánem a Spasitelem Ježíšem Kristem, ale podle mě jej mají mnohem zřejmější a něžnější právě také díky rozšířenému nošení a používání křížů s korpusem a jiným vyobrazením Krista. Nemluvě o tom, že katolíci vědí podle Pravdy, že mají s Ježíšem ten nejbližší a nejosobnější vztah, jaký jen mohou mít, protože reálně a skutečně přijímají Tělo, Krev, Duši i Božství našeho Pána Ježíše Krista v Eucharistii při svatém přijímání, v tom nejdůvěrnějším sjednocení se s Ježíšem na zemi, které více či méně (doufejme, že více) proniká i do našeho osobního života a do modlitby.

Při poslední večeři řekl Ježíš svým apoštolům: „To čiňte na mou památku.“ (Lk 22,19) Neřekl, aby se scházeli a uctívali památku toho, co řekl a udělal při poslední večeři. Právě naopak, apoštolům a tím pádem i všem biskupům a kněžím přikázal sloužit od toho okamžiku mši svatou, při níž se bude viditelným způsobem zpřítomňovat a uskutečňovat to, co učinil. Ježíšova slova v řečtině (Nový zákon byl původně napsán v řečtině) v prvních biblických rukopisech zněla: „Touto poieite tan eman anamnasin,“ a vyjevují nám jeho záměr. Jeho oběť na kříži, jednou a provždy, se má reálně a skutečně zpřítomňovat při každé mši svaté. Slovo „poieite“ čili „dělat, činit“ odpovídá pojmu přinášení oběti ve 29. kapitole knihy Exodus v souvislosti s obětováním beránků na oltáři. Samotné slovo „památka“ – „anamnasin“ nás vyzývá přinášet v přítomnosti oběť z minulosti, ale nejen jako připomínku, nýbrž takovou, jaká ve skutečnosti je, Boží mocí ji reálně a skutečně „vykonat“ tady a teď. Křížky a kříže s korpusem nám mají tuto Kristovu oběť na Kalvárii neustále zpřítomňovat v našem každodenním životě.

Přechod přes Rudé moře, kdy Hospodin vysvobodil Izraelity z Egypta, slaví židé každý rok jako Paschu, když obnovují svoji smlouvu s Hospodinem. Jako připomínku Kristova definitivního Přechodu při každé mši svaté si církev Kristovu oběť, jednou a provždy, reálně a skutečně zpřítomňuje tím, že katolíci přijímají toho stejného Ježíše, který zemřel za naše hříchy, jeho Tělo, Krev, Duši a Božství. Vůbec nejde o symboliku, o vzpomínkový akt. Ježíš opravdu vstal z mrtvých, je vzkříšen, ale jako Bůh, kterým je od věčnosti, vstoupil v jistém dějinném okamžiku mezi lidi a zachránil nás od našich hříchů na kříži a zůstává mezi námi v podobě Eucharistie po všechny věky. Křížky a kříže s korpusy zobrazují tuto 2000 let starou, přece však nadčasovou Oběť Lásky, jež spasila všechny lidí.

Používání křížků a křížů s korpusy není banální, ani morbidní. Připomínají nám, jak velmi Ježíš miluje každého z nás osobně, jakož i lidstvo jako celek, čímž se z krutého nástroje umučení stávají znamením spásy a záchrany celého lidstva. Během mše svaté se reálně nacházíme na Kalvárii, o Velkém pátku, a křížek s korpusem nám tuto úžasnou a zároveň děsivou skutečnost, když si uvědomíme, co všechno pro nás Kristus podstoupil, velmi osobně připomíná. Pokud nemáš křížek anebo kříž s korpusem, možná je čas pořídit si je.

Zdroj: www.catholic365.com, 17. 3. 2015 Z www.lifenews.sk přeložil -dd- (Redakčně upraveno)




Vyšlo v časopise Světlo 14. ČÍSLO / XXVII. ROČNÍK