Přinášíme svědectví o zkušenosti s modlitbou Pompejské novény.
O pompejské novéně naleznete více
ZDE.
Svědectví 19.8.2021
K napsání svého svědectví o Pompejské novéně jsem se odhodlala až nyní, po téměř roce a půl, kdy jsem se ji poprvé začala modlit. Na začátek musím říct to, že jsem se nikdy nemodlila růženec, ani jsem si na něj nevzpomněla. Vždycky mi to přišlo, že je to jen takový pěkný rituál, který se modlí babičky v kostele, ale ani ve snu by mě nenapadlo, že růženec je doslova zbraní proti zlu.
Během svého mládí a pak i během svých manželských let jsem do kostela nikdy moc nechodila a nikdy jsem se nemodlila. Byla jsem takový ten vlažný typ křesťana. Modlila jsem se vždy jen tehdy, když šlo do tuhého a stejně jsem to brala všechno spíš jako takové to pěkné modlení, ale nic víc.
Pak se stalo něco zvláštního, pro mě dodnes nepochopitelného. Jeden den jsem vstala a doslova jsem „umírala touhou“ modlit se růženec. Běhala jsem po bytě a hledala jsem nějaký růženec. Hlavou mi pořád běželo, že se musím jít modlit růženec a musím začít okamžitě. Už byl ale pozdní večer a já jej nemohla najít, tudíž ani do obchodu jsem nemohla jít ho koupit. Bylo mi z toho hrozně smutno. Stejně tak jsem měla obrovské nutkání jít do kostela. Toto nutkání se nedá vysvětlit nijak jinak než milost Boží. Do kostela jsem opravdu utíkala.
Zní to asi samo o sobě divně, ale asi bych se uvnitř rozkrájela, kdybych se hned nezačala modlit a nešla na mši. Růženec jsem se tedy začala poctivě učit a na internetu jsem začala pátrat, co to vlastně ten růženec je a proč mi Duch svatý toto vnuknutí dal.
Úplně náhodou jsem narazila na stránky o Pompejské novéně, a to byl přesně ten moment, který mi změnil život.
Jako jedna z podmínek je jít ke zpovědi a smířit se s těmi, se kterými máme špatné vztahy. Já ovšem ke zpovědi nešla, i když jsem si pořád říkala, že půjdu. Měla jsem jasný záměr za co se chci modlit a šla jsem do toho. Během modlitby jsem často plakala a zažívala neskutečně krásné chvíle s Ježíšem. Mohla jsem mu všechno říct. Bylo to jako odkrývání vlastní duše. Poznávala jsem se mnohem víc a viděla jsem, že se mění mé vnímání vůči sobě i okolí. Asi bych to přirovnala k intenzivní terapii. Daleko více jsem viděla své nedostatky a pochopila jsem, jak moc naše hříchy můžou ubližovat nám i našemu okolí.
Svůj první záměr si nechám pro sebe, nicméně vám řeknu, jak Panna Maria vyslyšela mé modlitby.
O této novéně jsem řekla i své mamince a společně jsme se rozhodly, že do toho půjdeme. Každá jsme měly svůj záměr a ona začala o den dříve. Čím víc jsem se modlila za svůj záměr, tím více mě trápilo, že máme mezi sourozenci špatné vztahy, to vše kvůli majetku. Jak jsem již zmínila, jedna z podmínek je, že se máme usmířit s těmi, se kterými máme špatné vztahy, jít ke zpovědi a odpustit. Ovšem vztahy byly zlé. Tato věc mě tak tížila a bolela, že i když jsem opakovala svůj záměr v Pompejské novéně, vždy jsem se rozplakala a prosila jsem za usmíření mezi námi. Ovšem situace se zdála naprosto bezvýchodná. Myslela jsem si, že zde nepomůže nic. Jeden den byla ta modlitba tak silná, že jsem si klekla před svatou ikonu Panny Marie a vroucně jsem ji prosila, ať dá naše vztahy do pořádku. Slzy byly tak silné, že to nešlo zastavit.
Přesně uprostřed Pompejské novény mi bylo zjeveno, jak mocná tato novéna je. V noci se mi něco zlého stalo, nemá asi smysl zacházet do detailu, ale ta hrůza, která se odehrála se nedá popsat. Bylo to nadpřirozené. Jediné, co mě zachránilo, byl Růženec. Ráno jsem ihned volala své mamince a řekla jsem jí o svém nočním zážitku. Ona byla celá vyděšená a mě hned napadlo, že Růženec je možná tak silný, že je to až nebezpečné. Nechtěla jsem tedy v novéně již pokračovat a při představě, že se to bude opakovat, mi bylo hrozně zle.
Pak mě napadlo kontaktovat kněze z naší farnosti a ten mi ihned řekl, ať mu zavolám, že to probereme. To, co mi řekl, si pamatuji dodnes a naprosto to mnou otřáslo. Řekl mi na to: „Já vám gratuluji, to je nádherné a prosím vás, dokončete tu novénu. To je obrovská milost, že jste směla zažít tuto událost.“ Pak mi sdělil, že on zažívá podobné věci velmi často.
Pokračovala jsem tedy v novéně, a ještě jednou se mi během té doby odehrálo něco nepříjemného, ale ve velmi slabé míře. Má modlitba byla vyslyšena přesně 53 den novény. Způsob, jaký Panna Maria zvolila, mi dodnes přijde geniální a bizarní zároveň. Panna Maria odpověděla na mé prosby o usmíření, koneckonců toto je právě tou podmínkou, když chceme, aby se naše modlitba dostala k Pánu Ježíši. Ovšem teď se dostáváme k tomu podstatnému, a sice jak nás usmířila. Asi si teď budete klepat na čelo, ale Panna Maria nás přiměla myslet si, že to ona sama je to skryté zlo, které je v rouše beránčím. Z toho strachu jsme si to musely říct a varovat se. Když jsme se viděly všechny zároveň, usmíření bylo nádherné a plné emocí a slz. Říkám vám upřímně, že všechno to, co tam bylo špatně, i od dětství, to vše nevyřčené, se řeklo nahlas a my máme dodnes úžasné vztahy. Naše děti mohou vyrůstat společně a mít dobré vztahy. Jen chci říct, že už v ten moment, kdy jsme se viděly, tak už jsme věděly, že celá naše bláznivá teorie o Panně Marii je úplně zcestná a že jsme byly mimo. Tady se dostáváme k tomu, že Panna Maria zatemnila naše mozky na dobrou jednu hodinu. A to jsme všechny vzdělané.
Probíraly jsem to i s knězem (tehdy s jiným) a ten se vůbec nedivil, ani mu nepřišlo zvláštní. Řekl nám, že tady přesně se odehrálo vítězství Panny Marie. Že jsme směly mít účast na Božím království už zde na zemi a že Panna Maria se pokořila, abychom se my mohly usmířit. Právě v tom je ta genialita. Zlo by se takto nikdy nepokořilo, nikdy. Zlo si prostě opět naběhlo. Od té doby milujeme Pannu Marii daleko více než kdy předtím. Ona je úžasná.
Novénu jsem nakonec dokončila až o den později, a to vše mě přivedlo blíž k Bohu. Chodím do kostela, chci se častěji zpovídat a přijímat hostii. Ovšem to není, vše, Panna Maria nám dokonce pomohla vyhrát soudní spor, který se táhl léta (jeden člověk se mstil celé naší rodině, a i když jsme soud pokaždé vyhráli, on nám blokoval prodej jedné nemovitosti na úřadech a neustále se odvolával), právě tento spor způsobil ty naše hádky a rozdělení sester. Celý soud jako by záhadně skončil. Za celá léta to nešlo a teď naráz je konec. Stejně tak nám Panna Maria našla krásný domov, pro mě, manžela a naše děťátko. Toto vše a mnoho dalšího se odehrálo v průběhu toho roku a půl, kdy mám za sebou již šestou novénu. Všechny modlitby mi byly vyslyšeny vždy ke konci novény.
Celá promodlená novéna byla pro mě jako vztah, jako kdyby se moje duše celá ponořila do boží náruče. To, co se odehrává při modlení asi nikdy plně nepochopím, ale ten pocit byl přesně takový, jako když se procházíte minovým polem, kolem vás všechno vybuchuje a ničí okolí, ale vy jdete krásnou krajinou a nic zlého a nikdo zlý se vás nesmí ani dotknout. Ta ochrana je tak silná, že se to nedá plně vyjádřit. Tato Pompejská novéna je jak odjištěný granát, granát plný lásky a milosti boží skrze bohorodičku pannu Marii, naší čisté Královny svatého Růžence.
Když mi někdo v mém okolí řekne, že chce zkusit „tu Pompejskou novénu“, tak pocit, který mám, se nedá vyjádřit. Většinou se začnu opravdu smát a sama pro sebe si povím: Jo, tak teď se pohodlně usaď a připevni si pásy, protože zdaleka ani ještě nevíš, co tě čeká a jak to zasáhne tebe i tvou rodinu. Doslova a do písmene z toho zůstaneš úplně v šoku. V rodině si děláme srandu, že člověk se z toho po…., omlouvám se za neslušný výraz, ale já si vážně nemůžu pomoct. I teď pořád mám husí kůži, když na to jen pomyslím a upřímně závidím každému, kdo se jde poprvé modlit svou Pompejskou novénu.
Na závěr chci ještě dodat, že opravdu nikdy to nejde brát jako nějakou magii, že si nadiktuji, co chci a pak to bude přesně podle mě. Jak můžete vidět, v mém případě jsem novénu dokončila o den později a Panna Maria vyslyšela mé modlitby svým způsobem. Ona je opravdu darem od Boha a kéž by každý člověk mohl zakusit její lásku.
