Vrátím se k nedělnímu evangeliu. Ještě stále jsem se ho nezbavila a vrtá ve mně. I vy jste narazili na tvrdou řeč?
I vy jste se pohádali s Ježíšem? Právě tento moment mě zaujal. Ježíšovi učedníci se s ním hádají ... a to ne o ekonomické záležitosti, ale o víru. Tedy o to, kvůli čemu přišel ...
Učedníci se hádají s Mistrem. Žáci se svým Učitelem. (To jsme dopadli, co?)
Uražení lidé se otočí na patě a odcházejí.
Nebudou přece poslouchat někoho, kdo ani nestudoval Zákon u známých učitelů.
Někoho, kdo chodí jen tak po zemi a ohlašuje jakési známé - neznámé učení.
Dokonce tvrdí, že to, čemu z celé duše, z celého srdce a ze svého přesvědčení věří, není takové, jak to vidí oni - ŽIDÉ - vyvolení, Bohem milovaní, doprovázení ...
Co si to dovoluje?
Vždyť Oni nejlépe vědí, jak to bylo. Mnozí z nich sedávali v chrámu u moudrých učitelů. Oni čtou Starý zákon ... Oni znají proroctví o Mesiáši a oni vědí, kdo to má být. Jak se má chovat.
V každém případě se nezmýlí. Nebude to tento - muž oblečený do obyčejného pláště čas od času vykládá něco takového jako, že mají jíst jeho Tělo a pít jeho Krev.
No dobře. Někteří z nich se dali nachytat. Prohlašovali se za Ježíšovy učedníky. Ale když tento potulný kazatel (co na tom, že čas od času udělal zázrak) začal říkat, že mají jíst jeho Tělo, okamžitě jim bylo všechno jasné: "
Tvrdá je to řeč! Kdo to může poslouchat."
Než vyslovili tuto větu, tak pravděpodobně absolvovali delší diskusi o tom, kdo je lepší, věrnější, zbožnější, milovanější věřící ... a byli si přímo jisti, že mají před sebou někoho, kdo se pomátl v hlásání pravd víry.
"
Nebudeme se s tebou bavit, Ježíši. Toto nemůže být pravá víra. My jdeme pryč. My tvá slova nemůžeme poslouchat."
A Ježíš?
Spokojeně se jich ptá: "
Tohle vás uráží? Pohoršují vás "infošky" nebo "výzvy", kterým teď nerozumíte? "A co když uvidíte něco jiného? Co když mě uvidíte vystupovat do nebe?"
Jsem přesvědčena, že nám se velmi snadno čtou tato slova. My už víme, jak to skončilo ...
Jenže ti, co tam stáli, ti, co v ten den narazili na tvrdou Ježíšovu řeč, v tom jasno neměli. Nevěděli, netušili, možná si i představovali, že tento "učitel" je vyzývá k tomu, aby se stali kanibaly ....
Ale Ježíš pokračuje:
Slova, která jsem vám řekl, jsou Duch a život. Duch - s velkým "D".
To už na ně bylo příliš. Nebudou přece kanibalové. Nenechají si zhanobit svou víru. Oni přece dobře vědí o maně na poušti i o tom, jak se Bůh o ně stará ...
A proto odcházejí ....
Ježíšovi učedníci jsou prořídnutí.
Zůstávají jen někteří. Písmo říká, že jich bylo dvanáct. A Ježíš se jich ptá: "
I vy chcete odejít?"
Mohli. Bylo jim to dovoleno. Ježíš jim neřekl: "
Miláčkové, ale vy musíte zůstat!" Řekl jim: Rozhodněte se. Buďte svobodní ... Chcete / nechcete?
A tehdy Petr říká: "
Pane a ke komu bychom šli. Ty máš slova věčného života. A my jsme uvěřili a poznali, že ty jsi Boží Svatý."
Víra je o čekání a o naději.
Petr ani jeho přátelé nechápal, jak bude jíst Ježíšovo Tělo, ale nechal se Kristem vést ...
Nechápal ani to, jak se mohou slova stát Duchem, ale přijal je ...
Přijal tajemství budoucí (pro něj budoucí) Eucharistie, doufajíc, že přijde den, kdy jim Ježíš vše vysvětlí ...
A co moje / naše víra?
Víra je výzva. Odevzdanost celého srdce, celé duše, celé mysli, celé síly do Pánových rukou.
Je to jistota, že ten Bůh, který ke mně mluví v Božím Slovu se o mě postará, že mi pomůže projít přes tmavé doliny a touží mě nasytit svým Tělem a svou Krví.
Je to pozvání, odhodit strach a dovolit Bohu, aby ke mně osobně promluvil. A je to i čas uvažování, abych rozlišoval, co mi o Bohu říkají lidé či kněží.
Není nad osobní setkání s Ním, ať už při svatém přijímání ... nebo při čtení Božího Slova.
Lidé vás mohou zklamat. Mohou mít jiné názory na víru, stejně jako ti, kteří se dušovali, že jsou "Ježíšovými učedníky" (a možná se za ně vyhlašovali i poté, co od něj odešli), ale Bůh ne.
Je to na nás. Víra není o názoru. Je to o tom, že dovolím / JÁ OSOBNĚ / Ježíši, aby proměnil můj život.
Jestli svou víru založíš na kázáních, postojích kněží či svědectvích lidí, můžeš přijít o něco důležitého ...
No nic,
.... jen jsem ti chtěla říct, že na cestu víry musíš vykročit ty sám ... Pokud si najdeš vztah s Ježíšem, pak uvidíš, co všechno ti dává ... a jsou to zázraky ....
Marcela Bagínová
Převzato z
www.postoj.sk,
článek z 26. 8. 2021 naleznete
zde
