Od vzniku marxismu, tedy asi před 150 lety, zažíváme v Evropě demontáž mužského, vůdčího obrazu. Od Bedřicha Engelse pochází výrok, že muž je v rodině buržoa a žena proletářka. A August Bebel nám vysvětluje, že z tohoto důvodu musíme
ženu vyzbrojit, aby „nebyla podrobena panování a vykořisťování,“ ale stala se „paní
svého osudu“.
Hned na úvod budiž řečeno, že skutečně
se dalo něco kritizovat na zneužitelné
dominanci muže. A Bohu díky byla
také nutná vyrovnání: při volebním právu,
v oblasti vzdělání, v odklonu od překonaných
rozdělení rolí… Ale tím to neskončilo. Reformátoři společnosti pokračovali
dále, také na mezinárodní úrovni.
Ve směrnicích pro přípravu Světové
konference žen v Pekingu (1995) se píše: „Ohled na mnohé způsoby, v nichž
se představuje pohlaví (»gender«), interpretuje
se a organizuje, nás vede k »proti-podstatné«
pozici – to znamená, že od
přírody neexistuje ani muž ani žena…“
A dále: „Protože neexistuje žádná ženská
a mužská bytost, můžeme zavrhnout
domnělou »převahu« jednoho pohlaví
nad druhým, a pokud možno co nejvíce zpochybnit, jestli vůbec něco takového jako »přirozená« forma lidské sexuality
existuje.“
Shrňme to: Máme za sebou jedno století,
v němž na jedné straně pod praporem
zhodnocení ženy byl deformován vedoucí
obraz muže, byl zobrazován v karikaturách:
muž jako autoritativní patriarcha,
bezcitný tvrďák, prohnaný zločinec, bezohledný
kariérista, chladný manažer, sportovní
nafoukanec… Ale nikdy jako milující
a starající se otec. Na druhé straně
nás obšťastňují genderoví ideologové poselstvím
o bezvýznamnosti pohlavnosti.
Tak mohl Alexander Mitscherlich už
před více než 50 lety mluvit o „cestě do
společnosti bez otců“. Západ je na cestě
ke způsobu soužití, který stále více postrádá
kultivovanou formu mužství. Na
doplnění uvádím, že dnes jsme na cestě
k bezmateřství.
Jelikož však v tomto článku jde o mužství, můžeme položit otázku, jestli se dá
mužskost skutečně upevnit. Odpověď je
taková: Čím více se vážně zkoumá, o to
je více zřejmé, že existují typicky mužské
znaky, tedy vlastnosti, které jsou u mužského pohlaví zřetelně silněji vyvinuty.
Jestliže se budou podporovat a kultivovat,
přispěje to k tomu, aby život muže
a jeho bližních byl lépe prožit.
Jaké jsou tedy ony silné stránky muže?
Muži jsou schopni rychle zaměřit mnoho
síly k cíli, jejich sebedůvěra a konkurence
jim dává křídla. Jsou zvláště vizuálně
nadáni, umí se v prostoru lépe orientovat
a při pozorování se lépe soustředí na
detaily. Jsou matematicky nadaní, dávají
přednost analytickému myšlení, myšlení
v modelech. Pro muže jsou funkce a obecné
věci v popředí zájmu. Proto zvláštním
způsobem vyhledávají principy, které stojí
za jednotlivými jevy, hledají pravdu. Mají
vyhraněnou vůli vytvářet a měnit a zabývají se rádi oblastí mimo rodinu.
Aby bylo jasno: Tímto stanovením se
vůbec neupírá ženám schopnost v těchto
oblastech. Ano, některé ženy v některých
rozměrech přesahují průměrného muže,
protože vlastnosti nejsou vyhrazeny jednomu
pohlaví, ale vyskytují se vždycky v různém
měřítku. Na druhé straně u mnoha
jiných schopností ženy muže přesahují.
Sice byla a jsou povolání, o která se zajímají
spíše muži, a která se k nim zvláště
hodí: na stavbách, v inženýrské kanceláři,
v mnoha řemeslných oborech, u vojska,
u policie… Ale na mnoha místech je dnes
spíše lhostejné, jestli tam pracuje muž nebo
žena. U pokladny v Bille, před obrazovkou,
v úklidové službě, u řízení tramvaje,
na ministerstvu… Zvláštní nadání
muže a ženy jsou především plodná tam,
kde se mají žít ve vzájemném doplňování
a obohacování: to je v rodině.
Tady jsou muži povoláni, aby dali svá
nadání do služby lidem, kteří jsou jim
svěřeni. Dát svoji sílu, svoji připravenost
prosadit se v konkurenci, i v konfrontaci,
dokonce i v boji, svoje schopnosti uspořádat věci, udržovat pořádek, stanovit hranice.
Ale toto všechno se má odehrávat
v duchu služby.
To všechno nám mužům nebylo dáno
do kolébky. Museli jsme se tomu namáhavě naučit od mužů, kteří nám byli příkladem, nejlépe od svého vlastního otce.
Skutečnost, že v tomto ohledu dnes
mnoho mužů ztroskotává, má mnoho společného
s dnešní vládnoucí bezbožností.
Protože ponechán sám sobě je muž velice
pokoušen, aby své zvláštní schopnosti
prosazoval egoisticky. Pro sebe, pro svoji
slávu, svůj úspěch. A mnozí muži toho
zneužívají.
Opravdové otcovství je totiž dáno od
Boha. O tom nepřipouští Ježíš žádné pochyby:
„Nikoho na zemi nenazývejte svým
»Otcem«, neboť máte jen jediného Otce,
nebeského.“ (Mt 23,9)
Tím se také objasňuje, že pravé mužství pochází od Boha a musí se žít podle
jeho příkladu, podle příkladu milosrdného otce z podobenství o ztraceném synu.
Tento otec ví o jedinečné hodnotě syna,
který zabloudil, stojí za ním, přijímá ho
– navzdory všemu, co předcházelo. Toto
bezpodmínečně „ano“ milosrdného otce
by mělo být podkladem každého vztahu
muže ke členům jeho rodiny. Každý musí
zakusit, že otec stojí za ním – ať se stane
cokoliv.
Avšak láska není nekonečná harmonie.
Otec ví, že jsme v boji, uprostřed okolí,
které nás vyzývá k výměně názorů. A on
se postaví v tomto boji. Protože také se
nám o Bohu říká toto: „Jahve je chrabrý
válečník, jeho jméno je Jahve.“ (Ex 15,3)
Ježíš se nevyhýbal sporům s těmi, kdo šířili falešné nauky. Říká jim: „Pokrytci!“
A k Odpůrci: „Odstup, satane!“ (Mt 4,10)
Tento Boží aspekt Boha bývá snadno
přehlížen. Jsme téměř podrážděni, když
se dnes – právem – tak zdůrazňuje milosrdenství
Boží. Ale právě my muži jsme
povoláni k tomu, abychom přinesli tento
pohled na otce: stanovení hranic, trvání na udržení pořádku, přijetí boje proti
zlu ve všech jeho podobách a vyučování.
Co dnes chybí, ale musí být znovu objeveno,
je toto:
– Přisvědčení k síle muže, která se neprosazuje
násilím, ale dává se do služeb,
která chrání a brání.
– Souhlas se službou vedení, ne aby
utlačovala jiné, ale k uspořádání vztahů,
umožnit pokojné soužití. Poskytnout volný
prostor pro jednotlivce, podporovat jeho
charisma, ukazovat směr.
– Souhlas k hledání pravdy, protože
neplatí rčení, že každý má svou pravdu.
Protože není člověku všechno k užitku.
Proto potřebuje přikázání jako ukazatel
ke zdařilému životu. Je zvláštním úkolem
křesťanského muže, aby v dnešní zmatené
době vydal statečně svědectví poznané
pravdě, Ježíši Kristu – a to nejenom
v rodině.
Z VISION 2000 – 3/2018
Vyšlo v časopise Světlo 11. ČÍSLO / XXVII. ROČNÍK
