„Sexuální revoluce požírá svoje děti“
– tak lze shrnout situaci sexuálních deliktů
– říká v rozhovoru pro Vatikánský
rozhlas předseda ČBK, kardinál Dominik
Duka OP, který se ve Vatikánu zúčastnil
setkání o ochraně nezletilých.
Co může přinést vatikánské setkání
předsedů biskupských konferencí s Petrovým
nástupcem do tématu tak nad slunce
jasného, že totiž děti je třeba chránit
a opatrovat?
„Myslím a přiznám se, že řada z nás,
když jsme sem přijeli, byla trochu v rozpacích,
protože už máme směrnice vypracované
ve spolupráci s naší policií,
justicí apod. Ukázalo se však, že pro vedení
církve je to skutečně zapotřebí, a to
z jednoho důvodu. Situace této problematiky
je totiž velmi diferencovaná vzhledem
k jednotlivým světadílům a právním
systémům, které je třeba respektovat stejně
jako do určité míry také některé tradiční
postoje, které má daná společnost
k problémům rodiny, sexuality apod.
A nemůže se v těchto případech postupovat
v České republice stejným způsobem
jako např. v Číně, Vietnamu nebo
např. v Saúdské Arábii, pokud by tam
byla takováto kauza.
Je myslím důležité, že se zde ukázal
také určitý vliv OSN a Výboru OSN na
ochranu dětí, podle něhož je ve světě zneužíváno
85 milionů dětí, a to nikoli během 50–70 let, ale za posledních několik
let podle jejich statistik. Považuji za velmi
dobrý příspěvek arcibiskupa Ševčuka
z Kyjeva, který poukázal na fakt, že k tomu
dochází hlavně v místech, kde jsou
vedeny války a probíhají boje, a potom
tam, kde je migrace a migrační tábory.
Také se nám zde ukazuje, že jedním
z velmi nebezpečných míst je rodina, protože
60–70 % případů zneužívání je v rodině.
Často k tomu dochází v rodině, kde
po dvou, třech rozvodech chybí biologický
otec; je tam různost partnerů a chybí
pak ona biologická ochrana, která je
mezi biologickým otcem a dítětem, především
dcerou.
Potom jsou to místa, kde se děti nebo
mladiství shromažďují, tedy kulturní,
tělovýchovné, sportovní a branné spolky,
protože lidé, kteří mají tyto sklony,
přicházejí do těchto pracovišť. Ve spolupráci
se dvěma advokáty jsem zpracovával tuto situaci i po statistické stránce, za
účasti několika ministerstev a jejich platných
statistik, které však vzhledem k velmi
nepatrnému počtu případů v církvi,
jejich počet ani neuvádějí. U nás se za
30 let svobody vyskytlo deset případů,
které skončily odsouzením pachatele. Nahlásili
jsme jich do Vatikánu jedenáct, ale
pak jsem musel udělat opravu, protože,
jak víme, došlo na Jesenicku k osvobození
jednoho kněze. Ze setkání s Policií ČR
a s příslušnými úřady víme, jak tvrdí, že
se vyskytuje velký počet falešných udání,
ke kterým dochází především při rozvodových
řízeních, kde matka chce získat
dítě. Můžeme říci, že muži v těchto deliktech
vedou a že mezi oběťmi převažují
dívky mezi 12–14 lety, přibližně je to
60 % případů.
Na vatikánském setkání se neprojednávaly
jednotlivé případy, ale pouze obecná
situace, kde je třeba si uvědomit, což
myslím nebylo úplně doceněno, že církev
musí povzbudit rodinu. Patřím do staré
generace, pamatuji se, že to byli rodiče,
kteří mi řekli: »Kdyby přišel nějaký pán
a nabízel ti bonbóny, okamžitě se ztrať
mezi lidi a vrať se domů.« ... Rodina by
tedy měla být nejen místem, kde k takovému případu nedochází, protože opravdu
fungující, zdravá přirozená rodina děti
chrání – křesťanská rodina má ještě navíc
svátostnou pomoc –, ale rodina by měla děti také vychovávat k určité přímosti
a statečnosti, tedy nejenom že dokážou
odmítnout, ale že se dokážou také svěřit rodičům či někomu, komu důvěřují,
aby k takovým případům nemohlo dojít.
Víme ovšem, což je také otázka, která
se musí řešit, že máme země, kde biologické
dospívání je už možností ke sňatku.
Tam je tedy situace opravdu trochu
komplikovanější.
Rovněž tak se několikrát ozval požadavek
a prosba, aby také zaznělo slovo na
obranu nevinných kněží, protože i v době
největšího nárůstu, kterým byla sexuální
revoluce, jež přišla ze Spojených států do
západní Evropy, a vezmou-li se do úvahy
statistické údaje, tvořil počet zneužití
0,5 %. Samozřejmě, že každý případ je
otřesný. Je to otřesné pro nás, ale také pro
dotyčné dítě nebo nezletilého.
Víme však také, že určité skupiny zneužívají tohoto proniknutí sexuální revoluce
a určité uvolněnosti do řad kléru ke skandalizaci
církve a skandalizaci kléru. A my
biskupové si především musíme uvědomit,
že bez kněží a bez fungujících rodin nezmůžeme
nic. V tomto smyslu tedy považuji toto setkání za velmi užitečné, i když
se třeba ne všichni shodneme na všem,
co zde bylo předneseno, protože vycházíme z různých prostředí, zemí i různých
pohledů na některé věci. A někdy se i do
našeho myšlení dostávají myšlenky, které
bychom našli například v preambuli
Istanbulské úmluvy, to znamená feminismus
a vztah muže a ženy pojatý jako třídní
boj. To není dobré, protože to potom
vyvolává ze strany mužů, nejenom kléru určitý hněv. Na druhé straně je třeba
si uvědomit, že každá žena se bude zcela
jistě solidarizovat se ženou či dívkou,
která je obětí, a má právo opravdu vyjádřit svoje rozhořčení.“
Zdroj: www.vaticannews.va/cs.html,
23. 2. 2019 (Redakčně upraveno)
Vyšlo v časopise Světlo 11. ČÍSLO / XXVII. ROČNÍK
