Socha Panny Marie - Šaštín. + Mikulčice - Morava (Česko&Slovensko bylo varované. poslechne to někdo?
Národní poutní místo v Šaštíně zasáhla zpráva, že se během větrné smrště zřítil strom přímo na sochu Panny Marie a rozbil ji na kusy. O pár dní později bylo srovnáno se zemí jedno z duchovních a politických center Velké Moravy, obce Mikulčice a Lužice.
Národní poutní místo v Šaštíně zasáhla zpráva, že se během větrné smrště zřítil strom přímo na sochu Panny Marie a rozbil ji na kusy. Samozřejmě, na kameru se říká, že šlo "o náhodu". Prostě foukal silný vítr a shodou okolností to skončilo rozbitou sochou Panny Marie. Stejně tak je zajímavé, že jen o pár dní později bylo srovnáno se zemí jedno z duchovních a politických center Velké Moravy, obce Mikulčice a Lužice.
Skutečně mohlo jít o náhody. Ale pád sochy Panny Marie v duchovním epicentru naší země je pozoruhodná věc. Koneckonců, některá vyobrazení Panny Marie mohou být jakýmsi pojítkem mezi nebem a zemí - vždyť nejednou byly zachyceny, jak ronily slzy nebo dokonce krvavé slzy.
Moderního člověka tedy rozbití sochy Boží rodičky snad zanechává chladným, ale lidé v minulosti - včetně velkých světců - by to rozhodně považovali za špatné znamení.
Kdyby přišel nějaký člověk ze středověku do naší doby - a překousl by všechny ty věci, jako to, že se vozíme "ve vozech bez koní", "létáme jako ptáci", jsme nezvykle vysocí a povídáme podivným jazykem, pracujeme ve zvláštních skleněných budovách a nemáme krále, ale prezidentku - definitivně by se zhrozil naším postojem k věcem náboženským a nadpřirozeným. Zajisté by si vzpomněl na Kristova slova: "Ale nalezne Syn člověka na zemi víru, až přijde?" (Lk18,8)
Už vzezření lidí kolem by návštěvníka z minulosti zmátl: muži a ženy s tetováním, podivnými účesy, u některých by si nebyl úplně jistý, jestli jsou mužského nebo ženského pohlaví. Zřejmě by mu to, co by viděl, říkalo, že vzhled těchto lidí nějakým způsobem odráží jejich život, jejich postoje a názory. A - jak by po krátkém čase zjistil - nebyl by daleko od pravdy. Mnohé z párů, které by poznal, vlastně vůbec nemají uzavřenou svátost manželství. "Lidé si prostě jen tak žijí spolu jako manželé - dokonce mají vlastní děti a příbytky (!) - ale manžely ve skutečnosti nejsou. Někteří o sobě prohlašují, že žijí v "druhém manželství"", zapisoval by si horlivě do deníčku.
Dříve či později by zaregistroval hezké duhové tašky některých lidí, také pestrobarevné nálepky polepené po městě nebo dokonce vlajky žluté, zelené, modré barvy visící z některých budov. Asi to bude znít paradoxně - ale zpočátku by mu to trochu připomnělo jeho vlastní dobu. Středověk vůbec nebyl matný a bezbarvý; byl naopak pestrobarevný: jen si vzpomeňme na trhy, pážata, klauny, erby, zástavy, průvody ... všechno hýřilo barvami. Smysl těchto současných symbolů by mu však unikal. Nechápal by, odmítal by to pochopit a přijmout, i kdyby se mu to někdo pokoušel vysvětlit.
obrázek lg
Řekněme, že by nakonec dokázal pochopit koncept "volné lásky pro všechny". Asi by si připadal jako v pekle.
Ale po tom, co by se dozvěděl následně, by chtěl utéct "z této příšerné doby" zpět do středověku a už nikdy se nevrátit zpátky, už nikdy se neohlédnout, již navždy zapomenout; dozvěděl by se o temné skutečnosti potratů a potratového průmyslu. Dozvěděl by se, že matky samy chodí za lékaři, aby jim zabíjeli jejich ještě nenarozené děti. Dozvěděl by se, že každý rok je takto (pouze na Slovensku) zabitých kolem 6000 dětiček.
Po tom všem - jak by náš návštěvník mohl mít rád "moderní" lidi?
A co kdybychom namísto onoho bezejmenného návštěvníka ze středověku dosadili například samotnou Pannu Marii? Nebylo by její srdce znovu probodáváno ukrutnou bolestí? Nepřála by si raději sama umřít? A co když doplníme, že je to nejen Kristova, ale i naše Matka? Vždyť Ježíš visící na kříži Ji dal prostřednictvím sv. Jana celému lidstvu za Matku, tedy i nám. Tedy i těm 6-tisícům miminek ročně zabitých vlastními pozemskými maminkami.
Dříve či později by zaregistroval hezké duhové tašky některých lidí, také pestrobarevné nálepky polepené po městě nebo dokonce vlajky žluté, zelené, modré barvy visící z některých budov. Asi to bude znít paradoxně - ale zpočátku by mu to trochu připomnělo jeho vlastní dobu. Středověk vůbec nebyl matný a bezbarvý; byl naopak pestrobarevný: jen si vzpomeňme na trhy, pážata, klauny, erby, zástavy, průvody ... všechno hýřilo barvami. Smysl těchto současných symbolů by mu však unikal. Nechápal by, odmítal by to pochopit a přijmout, i kdyby se mu to někdo pokoušel vysvětlit.
Řekněme, že by nakonec dokázal pochopit koncept "volné lásky pro všechny". Asi by si připadal jako v pekle.
Ale po tom, co by se dozvěděl následně, by chtěl utéct "z této příšerné doby" zpět do středověku a už nikdy se nevrátit zpátky, už nikdy se neohlédnout, již navždy zapomenout; dozvěděl by se o temné skutečnosti potratů a potratového průmyslu. Dozvěděl by se, že matky samy chodí za lékaři, aby jim zabíjeli jejich ještě nenarozené děti. Dozvěděl by se, že každý rok je takto (pouze na Slovensku) zabitých kolem 6000 dětiček.
Po tom všem - jak by náš návštěvník mohl mít rád "moderní" lidi?
A co kdybychom namísto onoho bezejmenného návštěvníka ze středověku dosadili například samotnou Pannu Marii? Nebylo by její srdce znovu probodáváno ukrutnou bolestí? Nepřála by si raději sama umřít? A co když doplníme, že je to nejen Kristova, ale i naše Matka? Vždyť Ježíš visící na kříži Ji dal prostřednictvím sv. Jana celému lidstvu za Matku, tedy i nám. Tedy i těm 6-tisícům miminek ročně zabitých vlastními pozemskými maminkami.
Je tedy to, co se stalo v Šaštíně, náhoda? Pouhý "poryv větru, který shodil strom"?
Nebo je to spíš Mariin výkřik: aby se Slovensko obrátilo, aby se zachránilo, protože její Syn nebo snad Bůh-Otec se již na to dlouho dívat nebude? Už u nás téměř není čisté a pokorné duše. Většina lidí žije celoživotně ve stavu smrtelného hříchu; jen málo dětí se rodí do právoplatného manželství; mnozí kněží si svévolně vykládají katolické učení; není úcta ke Kristovu Tělu - Nejsvětější Eucharistii!
Údajně máme nyní větší starosti - porazit "hnusobu".
Nabízí se zde analogie s požárem pařížské katedrály Notre Dame v roce 2019. Rok po této události již byla většina kostelů ve světě omezena ve slavení mší svatých nebo byly chrámy pro věřící rovnou uzavřené. Dva roky po požáru se ve Francii už otevřeně říká, že v zemi hrozí "občanská válka".
Bible nám jasně říká: "Množství hříšníků je jako nahromaděná koudel. Jejich konec bude ohnivý plamen." (Sir 21, 10)
A jinde se píše: "A totéž slovo udržuje nynější nebe i zemi a zachovává pro oheň, když přijde den soudu a záhuby bezbožných lidí." (2Pt 2,7)
Jedno je jisté - tato doba skončí, po dobrém nebo po zlém. Protože to, co už dnes lidstvo dělá - a (Češi i) Slováci také - je v naprostém rozporu s Bohem stanoveným přirozeným řádem. A dnes je už zřejmě jen otázkou času, kdy dosáhneme úplné dno, kdy se domeček z karet pod váhou vlastních zločinů sám rozpadne. Konečně, nebyli bychom první civilizací, kterou postihla náhlá a nečekaná katastrofa a po níž zůstaly jen nejasné útržky o jejich existenci.
Na obsah tohoto webu si FATYM nevyhrazuje žádná autorská práva! Obsah můžete dále používat, pokud není někde stanoveno jinak.
Na obsah tohoto webu si FATYM nevyhrazuje žádná autorská práva! Obsah můžete dále používat, pokud není někde stanoveno jinak. Používáme phpRS - redakční systém zdarma.
