Nabízíme k přečtení rozhovor našeho polského spolupracovníka s generálním představeným řádu kamiliánů, který vypráví o podobnostech života sv. Kamila de Lellis a ctihodného Nicola d'Onofrio.
Skutečný kamilián, dalo by se definovat Nicolase z Onuphrius: život strávený pro Boha a své bratry. První autor životopisů sv. Kamila de Lellis, otec Sanzio Cicatelli, vylíčil sv. Kamila jako dokonalé ztělesnění postavy „dobrého Samaritána“. Ctihodný Nicola d'Onofrio od svého mládí projevuje, že chce jít ve stopách zakladatele kamilianů. 7. října 1961 složil své první řeholní tři sliby společné všem náboženským řeholím: chudobu, čistotu a poslušnost. Kromě toho existuje čtvrtý slib, vlastní kamiliánům: služba nemocným a trpícím. Na konci roku 1962 pocítil první příznaky nemoci - rakoviny plic, která měla vést k jeho smrti ve věku 21 let. Nicolas zůstává příkladem svatosti v tom, jak vedl své poslední dny života, i když byl nemocný.
„Jsme zde, abychom sloužili Bohu v nemocných, jemu nejdražších:" z této věty d'Onofria je zřejmé, jak silně přítomnost sv. Kamila de Lellis ovlivnila jeho život.
Otec Vinci říká že, život Nicoly d'Onofria je život poznamenaný - od jeho mládí - postavou sv.Kamila de Lellis. Mám na mysli například jeho rodné město, kde se narodil, poblíž Bucchianico, zakladatel kamiliánů. Jak se tyto dva životy prolínají?
Kamil a Nicola sdílejí nejen abruzianské kořeny (jihovýchodní region Itálie, Bucchianico - Villamagna), ale také silnou touhu dát svůj život podle „evangelijního příběhu“ Dobrého Samaritána. Kamil dospívá k této víře, když sloužil svému sousedovi v nemocnici San Giacomo degli Incurabili v Římě. Nicolu fascinuje červený kříž na černých šatech. Obrázek, který vede jeho teenagerské „sny“, dokud svůj život nezasvětí Bohu podle kamilského charismatu a překoná odpor rodiny.
Nemoc, utrpení: základní témata sv. Kamila. Nicola to prožil tak těžce. Jak je toto delikátní období vyprávěno v jeho duchovním deníku?
Nemoc je základní etapou Nicolova života, který žije bez rozrušení a bez stížností. Mladý klidný muž, starající se především o svou matku. "Tommasino, umírám, přiznal se svému bratrovi." Ale je mi to jedno, je mi líto jen mé matky… “ Cesta, která by ho přivedla ke svatosti a ochránila jeho duši před jakýmkoli morálním zhroucením, které nevyhnutelně přišlo: „Cítím se uvnitř lépe, dobíjí mě, vykřikl po každé chvíli modlitby, ale fyzicky se cítím horší než dříve. " Bolesti jsou „společníci na cestách“, se kterými žije s intenzivní lidskostí a svatostí: „Pane, Pane, už to nevydržím, vykřikl mezi vzlyky. Ježíši, proč si mne nepřijdeš vyzvednout?" Pokračoval tichým hlasem: "Už nečekej. Podívej, jsem připraven, pojď pro mě. Miluji tě Ježíši, víš? Nevidíš, jak moc tě miluji? Pojď a vezmi mě, Ježíši, pomoz mi!"
Jak a kdy vznikl nápad, že má být Nicola světec?
Úsměv, který Nicolův život vždy charakterizoval, je leitmotivem jeho pověsti svatosti, která charakterizuje dobu nemoci i náš každodenní život.
V jaké fázi je proces blahořečení?
Svatý otec uznal hrdinský výkon ctností 5. července 2013. V současné době vyšetřujeme „údajný“ zázrak. Lze tedy říci, že proces blahořečení a svatořečení probíhá klidně.
Jaké poselství Onofrio zanechává mladým lidem?
Nicola není „svatý“, kterého chceme hrdinsky představit mladým lidem jako svědka a vzor. Je to jeho každodenní život, který vstupuje do naší historie jako model. Jeho „každodenní úsměv“ je poselství, které chce Nicola sdělit mladým lidem dnes i zítra: žít z nebe, žít z Boha na zemi. To je Nicolova svatost!
Rafał Soroczyński
