Druhá část - Svátost smíření, 8. kapitola
Ježíš ukazuje Catalině další mystické zjevení. Průběh svaté zpovědi. Kdo je při ní přítomen, jak probíhá a co způsobuje?
8. kapitola
Ty, který snímáš hříchy světa
V úterý 8. července jsme odcestovali do Cozumelu, kam nás pozvali vést jednu přednášku. Pán Ježíš mi řekl, abych jednomu děvčeti odevzdala tuto zprávu:
"Už dlouho čekám na ten okamžik a toužím, aby se mi úplně odevzdala." Bylo to děvče, co si chtělo udělat generální zpověď u našeho duchovního vůdce. Když jsem jí to řekla, rozplakala se a Pán mě požádal, abych jí pomohla.
Povídali jsme si až do chvíle, kdy přišel kněz. Když spolu odcházeli, najednou jsem uviděla, že dívku obklopuje skupina lidí, asi deset nebo dvanáct, a spolu s ní vcházejí do místnosti, kde se měla zpovídat. To mě velmi překvapilo, ale náhle jsem si uvědomila, že právě prožívám mystické zjevení a začala jsem se modlit.
Bylo přitom slyšet hlasy, které provázela ohlušující hudba v rytmu bubnů a dva sbory.
Jeden sbor zpíval fatimskou
Ave Maria a druhý recitoval: "
Chvála a čest Bohu Stvořiteli, Synu Vykupiteli a Duchu Svatému ..."
Klekla jsem si a prosila Boha, aby ji osvítil při této zpovědi. Najednou jsem zaslechla nějaký hluk a křik. Hned jsem se ohlédla odkud ten zvuk vycházel a byl to právě ten balkon, v jehož místnosti se zpovídala dívka.
To, co jsem viděla, bylo strašné: na pohled nepříjemní tvorové a zdeformované postavy vybíhali a křičeli z pokoje a přes balkon se vrhali do prázdna. Když jsem se přiblížila k oknu, abych viděla, kam dopadli, nikoho jsem neviděla.
V té chvíli přišel přítel té dívky, který požádal o její zpověď, a oba jsme jasně slyšeli chrastění a řinčení řetězů a okovů, které jakoby drápaly po střeše a po stěnách. Začali jsme se modlit. Řekla jsem mu, aby se nebál, že tento zvuk je běžný, když se ďábel zlobí, jak ho okrádají o nějakou duši.
Ještě chvíli se mnou setrval v modlitbě a pak odešel. Nevím, jak dlouho jsem se dále modlila sama, ale najednou mě nějaké světlo přimělo otevřít oči. Zjistila jsem, že proti mně zmizela stěna, která nás dělila od pokoje, kde se zpovídalo to děvče.
Tak jsem ji mohla vidět, jak sedí a zpovídá se. Ale ne před knězem, ale přímo před Pánem Ježíšem. Nebyl to kněz, byl to právě Ježíš, kdo převzal jeho místo. Viděla jsem ho zboku se složenýma rukama jako při modlitbě a zároveň si o ně opíral bradu. Velmi pozorně ji však poslouchal.
Za dívkou u dveří pokoje stála skupina lidí, mezi nimi i řeholnice oblečená v modrém s černým hábitem. V jejím popředí stál anděl s velkými křídly, majestátní postavou a kopím v pravé ruce. Pozorně se ohlížel na jednu i na druhou stranu. Pomyslela jsem si, že by to mohl být svatý Michal Archanděl nebo nějaký vůdce jeho nebeského vojska.
Vzadu, napravo od Pána Ježíše a dívky, jsem poznala Pannu Marii, která tam stála oblečená jako Matka ustavičné pomoci, v perlových šatech, zřejmě ze saténu a v plášti hnědém jako karamel a s takovými symboly jako na obraze.
Dva vysocí andělé, také s kopími v rukou, stáli a pozorně se rozhlíželi, jako ten u dveří. Tito dva jakoby strážili Pannu Marii, která nadále stála s rukama sepjatýma v modlitbě a hleděla k nebi, zatímco oni dávali pozor na celé dění kolem.
Bylo tam mnoho malých andělů, kteří přicházeli a vycházeli, jakoby byli průhlední. V určité chvíli Ježíš zvedl pravou ruku a držel ji dlaní otočenou k hlavě dívky. Celá jeho ruka zářila světlem, vycházely z ní zlaté paprsky a celou ji pohlcovaly. Viděla jsem, jak se tvář dívky měnila na tvář jemnější, klidnější a vznešenější.
V okamžiku, kdy jí Ježíš dal rozhřešení, Panna Maria si klekla, sklonila hlavu a všichni, kteří byli při ní, udělali totéž. Ježíš se postavil, sklonil se k dívčině a až potom jsem uviděla kněze, který seděl tam, kde předtím seděl Pán Ježíš.
Pán Ježíš objal dívku a políbil na tvář. Pak se otočil, objal kněze a také ho políbil na tvář. V tom okamžiku celá místnost zazářila silným světlem a stoupajíc vzhůru pomalu mizelo a s ním i moje zjevení. Opět jsem viděla jen stěnu.
Poté, co mi Pán dovolil spatřit tento neobvyklý mystický zážitek, znovu ke mně promluvil:
"Kdybyste věděli, jak se mění vaše duše po dobře vykonané zpovědi, všichni v její blízkosti byste ji přijímali na kolenou, protože jen díky milosti posvěcující je naplněna Duchem Svatým."
Po zpovědi tohoto děvčete jsem pocítila touhu pokleknout před ní na kolena, ale objala jsem ji s velkou láskou, neboť ona předtím objala Ježíše. Dívka vypadala jinak. Byla mnohem mladší a šťastnější. Všechno jsem vyprávěla svému zpovědníkovi a spolu jsme se modlili a vzdávali díky Pánu.
V tu noc mě Pán požádal, abych napsala všechno, co jsem viděla, v publikaci věnované svátosti smíření.
Všechny části:
1. část
2. část
3. část
4. část
5. část
6. část
7. část
8. část
9. část
Převzato ze stránek
https://modlitba.sk/
