Dobré ráno stále ještě z města Caminha, máme již sobotu 3.6.2021 a mi stále ještě na Albergue si teprve chystáme snídani. Naštěstí nejsme jediní, kdo nepospíchají na cestu. My ale čekáme, až nám otevřou informační centrum, kde jsem včera zapomněl hůlky. A hned potom vyrážíme na další úsek naší cesty do Santiaga de Compostela.
Opět máme oblohu zamračenou a trochu nám prší, ale nevadí, alspoň vyzkouším úplně novou pláštěnku. Pro jistotu ještě zalepíme citlivá místa na chodidlech a již vyrážíme také vstříc dalšímu dobrodružství. Podle paní, která těm, kdo chtěli včera večer připravila výbornou a vydatnou večeři, to máme dnes asi necelý kilometr k přístavišti lodě, která nás přepraví na druhý břeh, kde už nás čeká španělské království. Pan kapitán nám popřál šťastnou cestu a ukázal rukou doleva, že tím směrem máme jít. Ale šipky ukazovali právě naopak a tak poučení včerejší cestou jsme se rozhodli raději věřit šipkám.
Musím tady přiznat, že Španělové jsou v ukazatelích cesty precizní a dost často se pod značkou ukazuje i číslo kilometru. Po opuštění prvního města jsem se pomodlil desátek za všechny, co jsme potkali a najednou nám začalo sluníčko přitápět. Teď sedíme u zmrzliny a čeká nás ještě asi 6 km, když se nám teda bude chtít jít.
Jinak poutníků prý chodí hodně, my potkali ale dnes pouze dvě Američanky, které do Santiaga jedou na kole. Když se ptám Míši, zda puchýře bolí, tak se mi dostává odpovědi, že každý krok bolí, ale dá se s tím žít a chodit.
Dnes již po druhé na této pouti zabereme pěkné místo na měkké trávě u oceánu a složíme zde svá unavená těla. Takový nocleh venku může mít i svá pozitiva. Tím dnešním pozitivem bude to, že máme velkou šanci uvidět krásný západ slunce nad oceánem.
