Ježíš řekl svým učedníkům, aby šli do horní místnosti připravit jim velikonoční večeři. Jak si připravit srdce na přijetí Ježíše v Najsv. Svátosti?
Významný církevní otec,
sv. Maxim Vyznavač, nám říká, že ve scéně, kterou popisuje sv. Marek, je hluboká symbolika, která má co do činění s přípravou našich duší a těl, které mají mít podíl na duchovní potravě, nabízené nám Spasitelem v Nejsv. Svátosti Jeho Nejsv. Těla a Krve.
Učedníci se nejprve Ježíše ptají, co mají udělat v souvislosti s přípravou velikonoční večeře pro něj a pro sebe. Tato část nám nabízí vnitřní sondu do našeho přístupu k Nejsv. Eucharistii. V první řadě se musíme soustředit na přípravu tohoto trojnásobně požehnaného pokrmu ještě předtím, než na něm budeme mít podíl.
Příprava na slavení mše svaté a účast na sv. přijímání je podstatnou složkou našeho podílu na této svátosti svátostí.
Otázka tedy zní: '
Připravuji se vůbec na její přijetí?'
Existuje pět věcí, které bychom měli udělat a připravit tak 'pokoj pro hosty' pro vzácného hosta:´
1) K této svátosti lásky přistupujme vždy se správným záměrem. To znamená, že přicházíme promyšleně, se záměrem sjednotit se s naším Pánem, a ne jen rutinně nebo proto, aby o nás druzí dobře smýšleli. Chceme přece, aby nás nakrmil a obnovil nám tak sílu žít i nadále křesťanským životem. Sv. Tomáš říká, že všechno, co jídlo a pití poskytuje tělu na přirozené úrovni, to poskytuje znak Nejsv. svátosti na úrovni nadpřirozené: potěšení, jednotu, sytost, růst, sílu a zdraví.
2) Před tím než přistoupíme ke sv. přijímání bychom si měli
zpytovat svědomí, zda jsme se nedopustili nějakého těžkého hříchu, ze kterého se máme před přijetím sv. přijímání vyzpovídat. To je minimum přípravy, bez které bychom nikdy neměli přistoupit ke sv. přijímání.
Nejpodstatnější přípravou pro přijetí Eucharistie je svátost pokání, která odstraňuje jedinou překážku, bránící přijetí všech milostí na posvátné hostině. Sv. Pavel říká, že si máme zpytovat svědomí, abychom Tělo a Krev Krista nepřijímali nehodně, jinak jíme a pijeme vlastní odsouzení. Množství těch, co chodí ke svatému přijímání je mnohem větší než těch, co chodí i pravidelně ke zpovědi. To znamená, že mnozí si před přijímáním nezpytují svědomí. Potřebují kněze, kteří by je na to v apoštolském duchu upozornili. Liturgie Církve nás sice zve k oltáři, ale zároveň nás i varuje, protože slyšíme výzvu: "
Blaze těm, kdo jsou pozváni k hostině Beránkově", ale slyšíme i toto: "
Pane, nejsem hoden, abys vešel pod mou střechu .. ." Právě zde máme ještě možnost litovat a vzpamatovat se.
Choď pravidelně ke zpovědi budeš vždy připraven přijmout Eucharistii.
3) Při sv. přijímání přijímáme milosti, o které záměrně usilujeme a o které se modlíme,
čímž se přibližujeme k božím tajemstvím. Usilujeme o to celou mši a v modlitebních knížkách existují krásné přípravné modlitby ke sv. přijímání. Mohou být delší i kratší, což závisí na situaci, ale vždy bychom se měli na ně plně soustředit. Zvykněte si často přijímat i duchovně, přičemž svou touhu po sjednocení s Ježíšem můžeme vyjádřit i vlastními slovy.
4) Přípravou na sv. přijímání je i
zdržování se pokrmu minimálně 1 hodinu před sv. přijímáním - s výjimkou vody a léků. Kdysi se lidé postili už od půlnoci nebo minimálně 3 hodiny před sv. přijímáním. I naše tělo by se mělo podílet na duchovní přípravě jak umí. I náš Pán řekl, že nemáme hledat chléb, po kterém umřeme, ale raději chléb věčného života.
5) Po sv. přijímání
je slušné a zdvořilé poděkovat za ně. Církev tak činí v modlitbě po sv. přijímání a každý z nás by měl tak učinit i ve svém srdci ještě dříve, než opustí kostel. Poděkování může opět být dlouhé nebo krátké, ale rozhodně bychom ho měli uskutečnit.
Ani ty nevstaneš při hostině od stolu, aniž bys hostiteli nepoděkoval a nenabídl mu na oplátku také pohoštění, že? Tak se i po sv. přijímání patří našemu Spasiteli a Příteli poděkovat za Jeho štědrost, laskavost a těšit se na nejbližší setkání s Ním.
Sv. Pius X, světec každodenního sv. přijímání, nás učí, že náš Pán neustanovil tuto svátost jen na to, abychom ji uctívali, ale abychom se jí sytili a aby nás tak posilovala v lásce.
Při uctívání našeho Pána na oltářích a ve svatostáncích si připomeňme, že nejvíce si přeje, aby Ho naše duše, co nejčastěji a nejlépe připravena, přijímala.
Kéž by Pán našel horní místnost našeho srdce vždy náležitě připravenou na Jeho večeři!
Zdroj:
catholic.com, 6. 6. 2021
Převzato z
www.lifenews.sk,
článek z 29. 6. 2021 naleznete
zde.
