Tak dobré ráno máme pátek 2.7. a mi strávili noc pod hvězdami v areálu krásného kostela svatého Petra. Vybrali jsme si pěkné místo s čerstvě posečenou trávou a šly na mši svatou, která byla ve 20:00 hodin.
Po mši svaté jsme zašli za pánem který bydlí vedle kostela a poprosili ho, zda bychom u něj nemohli do rána nabýt telefon. Mladý pán, nejen že bez problémů cokoliv, ale dokonce nás pozval i na večeři (typická portugalská polévka, nějak to nedokážu přirovnat k něčemu našemu a pečené kuře z různou zeleninou. Plus nějaké sýry a uzené napíchnuté na párátku.) Já k tomu nemohl odmítnout pivo a také ochutnat víno. Příjemně jsme si povídali asi do půl dvanácté a pak šly spát.
Při odchodu nám pán oznámil, že ráno nám připraví snídani na 8:00 hodinu. Tak jsme dnes vycházeli trochu později po půl deváté. Ale počasí nám přeje a je opět střídavě zataženo a chvíli sluníčko. Dnes jsme si dovolili trochu zariskovat a sešli ze značek a šly podle intuice, a to také přineslo daň v podobě cesty mezi docela velkým provozem, ale řidiči ani nenadávali. Sice paní na turistických informacích nám potvrdila, že dřív nebo později na značky opět narazíme, ale neřekla, že až po deseti kilometrech. Ale teď už konečně jdeme opět kolem oceánu. Jenže dvou hodinách jsme zase nedali na značky a sešli. Tentokrát si to vybralo daň pěti kilometrové chůze v písku. Ale a pomocí Boží a samozřejmě svatého Václava a Josefa jsme došli do města Caminha, kde už máme Španělsko na dosah.
Dnes jsme také asi v půlce cesty potkali prvního poutníka, ale byl tak zaneprázdněn chůzí, že ani slůvko s námi nechtěl prohodit, jen jsme se pozdravili Bon Camino a byl fuč. Když jsme začali uvažovat, že do města Caminha ani nedojdeme, poněvadž nás lákalo vykoupat se v oceánu, z ničeho nic se zamračilo a začalo pršet. A déšť byl naším průvodcem zbývající hodinu chůze. Při příchodu k Albergue se nám poštěstilo potkat mladou poutníci, která se zítra vypráví stejným směrem. Bohužel mi budeme muset vyjít až kolem desáté hodiny, protože jsem si zapomněl v místním informačním centru trekové hole a bez nich odmítám dál pokračovat, tak počkáme až paní otevře.
Tady v tomto posledním městě Portugalska je přijít k Albergue, styl kdo dřív přijde ten dřív mele. My měli štěstí, ale dalších asi deset poutníků co jsem sledoval z balkónu už mělo smůlu. Jelikož jsem celé odpoledne cítil pálení chodidel, tak jsem se rozhodl po sprše zkontrolovat puchýře, ale k mému překvapení není žádný, ale i přesto jsem se rozhodl změnit od zítřka obuv. Podstatně hůř je na tom Míša, která napočítala na jedné noze čtyři krasavce, a dva už stihli cestou popraskat.
Jedna poutnice zde také připravuje večeři a tak,když nás uviděla, řekla, že toho udělá více, tak jsem zvědaví, co bude. Zatím se jdeme ještě podívat po městě. Pro dnešní den je to vše a těšíme se na zítřejší den.
