Dokončení první a začátek druhé části s názvem - Svátost smíření, 7. kapitola
Katalina dostává další vizi. Ukazovala umírání člověka, které bylo bez víry a modliteb čirým zoufalstvím a naléhavou potřebu modlitby za umírající. ...
7. kapitola
Naléhavé volání: Pomoc umírajícímu
Několik dní poté, při modlitbě Korunky Božího milosrdenství, jsem zaslechla Pánův hlas:
"Teď se soustřeď na to, co uvidíš. Neboj se, ale je nutné, abys to viděla. V té chvíli jsem měla další vizi.
Viděla jsem nějaký pokoj v nemocnici a v ní nějakého muže ve věku padesát až šedesát pět let (nemohla jsem mu přesně odhadnout věk, protože vypadal nemocný a vyhublý).
Stálo u něho několik osob. Některé plakaly, ale vypadalo to, že všichni už očekávají jeho smrt. Ten muž se svíjel bolestí a bylo slyšet zoufalý pláč. Věděl, že umírá, byl podrážděný a klel: "
Proč musím zemřít! Jak může Bůh dopustit, abych zemřel ...! Dělejte něco ... nechci zemřít!" Vzpíral se a bouřil před blížící se smrtí. Sváděl s sebou vnitřní boj a neměl pokoj. A nejvíc mě překvapovalo, že ti, kteří byli s ním, nedělali nic pro pokoj jeho duše. Nikdo se nemodlil.
Na vnější chodbě jsem uviděla malý dvůr, kde si nějací lidé povídali a smáli, někteří kouřili a pili. Bylo to úplně vzdálené od toho posvátného momentu, který prožíval tento nemocný člověk. Měla jsem dojem, že jsem na nějakém obyčejném společenském večírku.
Pak jsem uviděla jednu řeholní sestru a Pán Ježíš mi řekl:
"Vyslala ji moje Matka." Panna Maria se slzami na tváři sledovala z dálky tuto scénu. Měla spojené ruce a modlila se. Vedle nemocného stál anděl a byl velmi smutný. Jednou rukou si zakrýval obličej a druhou se dotýkal nemocného muže. Pak se anděl postavil a snažil se rukama zahnat temné bytosti, které se přibližovaly k tomuto muži. Ty bytosti byly znetvořené, některé s hlavou jelena, medvěda nebo koně. Neviděla jsem je jasně, protože to byly pouze stíny.
Řeholnice vešla do pokoje a přiblížila se k posteli ... Vzala umírajícího za ruku a chtěla mu dát nějaký obrázek, ale on zvedl ruku na znamení odmítnutí. Sestra se ještě jednou pokusila dát mu obrázek, ale muž i z posledních sil, které mu zbývaly, naznačil rukou, že o něj nestojí a podrážděně křičel. A tak sestra smutně odešla.
Na chodbě si vyndala růženec a začala se modlit. Lidé se na ni dívali a posměšně se usmívali. Vůbec netušili, jak jsou důležité ty modlitby v té chvíli. Vyzvala je, aby se také modlili, ale jejich pohledy a výrazy obličeje svědčily o nezájmu.
Za několik minut ten muž zemřel. Viděla jsem, když se jeho duše oddělila od těla, jak se v momentě všechny ty temné bytosti vrhly na jeho duši a trhaly ji jako šelmy, vlci a psi trhají svou kořist.
Najednou se před ně postavil anděl, zvedl ruku a přikázal:
"
Přestaňte! Pusťte ho! Nejprve musí předstoupit před Boží soud!"
Někteří lidé začali nad mrtvým zoufale až hystericky plakat. Tehdy jsem pochopila, jaký je rozdíl, když vyprovázíme duši, které je smířená s Bohem a odchází s nadějí, v níž spočívá Boží milosrdenství.
Druhá část
Svátost smíření
"
Když má někdo z vás sto ovcí a jednu z nich ztratí, nenechá těch devadesát devět na pustině a nepůjde za tou, co se ztratila, dokud ji nenajde? A když ji najde, vezme ji s radostí na ramena, a jakmile přijde domů, svolá přátele a sousedy a řekne jim: "Radujte se se mnou, protože jsem nalezl ovci, co se mi ztratila." Říkám vám: Tak bude i v nebi větší radost nad jedním hříšníkem, který činí pokání, než nad devadesáti devíti spravedlivými, kteří pokání nepotřebují." (Lukáš 15, 4 - 8)
Všechny části:
1. část
2. část
3. část
4. část
5. část
6. část
7. část
8. část
9. část
Převzato ze stránek
https://modlitba.sk/
