Zamyšlení nad evangeliem 14. neděle v mezidobí- cyklus B
Ježíš šel do svého domova. Učedníci ho doprovázeli. Příští sobotu začal učit v synagoze.
Mnoho lidí ho poslouchalo a říkali celí užaslí: "Kde se to v něm vzalo? Jaká moudrost mu byla dána! A takové zázraky se dějí jeho rukama! Copak to není ten tesař, syn Mariin a příbuzný Jakubův, Josefův, Judův a Šimonův? A nežijí jeho příbuzné tady mezi námi?" A pohoršovali se nad ním.
Ježíš jim řekl: "Nikde prorok neznamená tak málo jako ve své vlasti, u svých příbuzných a ve své rodině." A nemohl tam udělat žádný zázrak; jenom na několik málo nemocných vložil ruce a uzdravil je. A divil se jejich nevěře.Obcházel pak okolní vesnice a učil. (Mk 6,1-6 )
VLOŽIL NA NĚ RUCE
V evangeliu jsme dnes slyšeli: „Ježíš vložil na několik nemocných ruce a uzdravil je.“
Jaké jsou to ruce, které konají velkou věc? Boží ruce v lidských rukou?
Lidské ruce dávají bezpečí
Každé lidské dítě za normálních okolností je přijímáno starajícíma se, milujícíma rukama své matky i svého otce. Matka vkládá do svých rukou vše, co cítí ke svému dítěti. Ruce se stávají tělesným nástrojem lásky mezi matkou a dítětem.
Ruce otcovy jsou často tak nemotorné, když poprvé drží vlastní dítě, mají strach, že by mohli rozbít něco křehkého. Později hledá dítě silnou otcovu ruku, hledá v ní ochranu a bezpečí.
Lidské ruce se však také mohou stát ukrutnými. Již dětské ruce dovedou bít. Dospělí v tom pokračují, částečně to nazývají sportem, bijí se navzájem pěstmi, hledají u druhého to nejzranitelnější místo. Ruce sevřené v pěst dovedou krutě srazit k zemi, dovedou rdousit i usmrcovat.
Nejen vnější síla rukou, ale i jejich morální působení může být zlé: vztyčený ukazovák může být starostlivým napomenutím, častěji však bývá zákonickým ukazováními vinu druhého, ukázáním, které druhého ponižuje, které znemožňuje každou rehabilitaci, které jitří rány.
Odmítající, odstrkující ruka, která chce naznačit, že je všemu konec, může být krutější než ruka, která udeří. Může člověka morálně zničit.
Lidské ruce dokážou druhé zničit tedy i duševně.
Lidské ruce mohou však být také výrazem lásky – pozvedají druhého, podpírají ho, chrání, vedou. Lidské ruce se mohou otevřít a dát druhému bezpečí. Můžeme milovaného člověka „nosit na rukou“.
Mohou druhého přitahovat k sobě, vkládat do svého objetí přátelství, lásku, milosrdné odpuštění.
Kolik možno vložit do stisku ruky! Pozná se, zda jde o formalitu nebo o skutečně spolucítění, kdy můžeme ze stisku vycítit, že se můžeme na druhého spolehnout, že nám dá útěchu. Stisk ruky uzavírá obchod, zpečeťuje přátelství, může uzavírat „spojení na život“, končící až smrtí; stisk ruky může znamenat usmíření dlouholetého nepřátelství.
Lidské ruce jsou výrazem člověka samého. Lidské ruce nám hovoří o člověku: scvrklé, upracované ruce staré ženy, složené v klín, unavené a přece plné životní zkušenosti – mozolnaté ruce dělníka, které vydělává živobytí pro svou rodinu, nemůže odstranit stopy po práci, ale nemusí se za své ruce stydět, naopak, je právem na ně hrdý.
Lidské ruce jsou Boží ruce
Bůh má ruce, přijal je v Ježíši Nazaretském, aby nám vyjádřil svou bytost, svou lásku. Ruce, které uzdravovaly, ruce, které těšily,ruce, které dávaly nový život, ruce, které nerozdávaly ve znamení chleba, ruce, které se pro nás nechaly probodnout, ruce rozpjaté na kříži, aby objaly celé lidstvo a táhly je k sobě.
Boží ruce skrze lidské ruce –
I dnes má Bůh ruce. V Kristových rukou se zdají vzdálené. Blízké jsou jedině v našich rukou.
V jednom kostele v Münsteru visí kříž, jehož korpus ztratil ve válce obě paže. Na příčném břevně čteme nápis: „Mám už jen vaše ruce.“
Pohybem ruky lze vyjádřit, čím člověk je. Nebylo by dobré, kdybychom chtěli vyjadřovat, co je církev, třemi typickými pohyby: „moralizujícím ukazovákem“, autoritativně přikazujícím a rukou nastavenou k stále novým peněžním sbírkám. To by byla zlá karikatura církve.
Církev nám nabízí svou ruku ve svých svátostech, ve své charitativní činnosti, vztahuje ji, aby žehnala, léčila, těšila.
A nezapomeňme: my všichni jsme Kristovou církví. Jaké pohyby rukou mají být pro nás typické, aby v nich mohli lidé poznávat Kristovu ruku?
