První část - Smrt, bolest a naděje, 6. kapitola
Deset dní po smrti maminky přišel Ježíš a ukázal Katalině okamžiky umírání, události, které proběhly, ale způsobem, jak je běžný člověk nemá možnost vidět ...
6. kapitola
Zpověď, smrt a proměna
Uplynulo 10 dní od smrti mé drahé mámy, když v jedno ráno mě při ranní modlitbě v mém pokoji Pán Ježíš požádal, abych ještě chvíli zůstala. Najednou, jako scéna z filmu, se mi před očima promítla smrt mé mámy.
Je potřeba, abych se ve vyprávění vrátila zpět a abych zopakovala některé věci, které jsem už vyprávěla, abyste lépe porozuměli tomu, co se stalo v ten den. Pán Ježíš mi až teď dovolil spatřit, co se vlastně tehdy událo a tuto vizi vám jdu teď povyprávět. Vrátím se tedy k datu, kdy byla mamka ve stavu agónie.
Ležela ve své posteli, právě jsme ji uložili na pravou stranu a já jsem jí smývala krev, která jí tekla z nosu. Přes mě pohlédla k oknu, stiskla mi ruku a řekla mi: "
Chci být s tebou."
"
Bojíš se, mami?" Znepokojeně jsem se zeptala. "
Ne, nebojím se, ale chci být s tebou." V té chvíli jsem uviděla bytosti, které se zpoza mě přibližovaly k ní.
Poznala jsem svatého Josefa, svatého Antonína Paduánského, svatou Růženu z Limy, svatého Dominika Guzmána a svatého Silvestra. Postavili se k čelu postele vedle "Leopolda". Tak se jmenoval strážný anděl mé mámy. Byl to mladý a krásný chlapec, který klečel u mámy, jakoby se modlil, a přitom ji objímal.
Byly tam i jiní muži a ženy, mladí i staří, dohromady asi 40 a všichni se modlili. Jeden mladý chlapec v bílé albu držel v rukou malou zlatou nádobu. Občas do ní vložil ruku a když ji vytáhl, vycházel z ní kouř, který se pak vznášel jako z kadidla. Tím se mělo zabránit, aby se přiblížily tmavé stíny, které bylo vidět dál od ložnice a které se bály přistoupit blíž. Ten mladý chlapec otevíral rty, jakoby se něco modlil. Chytil nádobu s kadidlem do druhé ruky a udělal totéž. Procházel se s ní po celé místnosti kolem všech, kteří stáli u maminčiny postele. Byla jsem překvapená, že vidím tolik osob.
Potom mi Pán Ježíš řekl:
"To jsou její svatí ochránci a duše, kterým ona pomohla svými modlitbami a utrpením a i když je ona nezná, přišli ji na cestu doprovodit."
Když jsme ji položili na druhou stranu postele, abychom ji převlékli, máma řekla: "
Už musím jít s nimi" a podívala se přes mé rameno. Řekli jsme jí, aby se uklidnila. Zazpívali jsme jí jeden žalm a ona ho zopakovala.
Otevřela oči celá udivená, jakoby viděla něco, co se nedalo vyjádřit slovy a řekla: "
Zažněte světlo!" Učinili jsme tak, ale pochopili jsme, že ona už nevidí to pozemské, ale to, co bylo mimo nás.
Stiskla mi ruku a řekla: "
Svatý Bože, už! Svatý Bože, ... už ... "Jakoby mě nabádala, abych se i já modlila a opakovala: "
Svatý Bože, svatý Silný, svatý Nesmrtelný. Měj milosrdenství s námi i s celým světem." Stále to opakovala a trvala: "
Musím odejít." Hýbala nohama, jakoby chtěla kráčet a říkala: "
Nedržte mě tu ..." A pak znovu: "
Svatý Bože ... svatý Mocný ... svatý Nesmrtelný ..."
Všichni, co jsme u ní stáli, jsme se začali modlit Korunku Božího milosrdenství a zároveň ona opakovala nějakou svou modlitbu: "
Otče, Duchu Svatý! Už ..., už! ..." Ale nepamatovala si celou modlitbu. Začali jsme se modlit "
Otče, do tvých rukou vkládáme svou duši ...", protože jsme pochopili, že asi to bylo to, co chtěla říct. Máma souhlasně přitakala a opakovala tato slova.
V této vizi jsem uviděla, že zpoza nás začali přicházet další lidé a postavili se na levou stranu k mámě. Poznala jsem mezi nimi postavu svého otce, svou babičku, tetu, která s námi bydlela a další osoby, kterým jsem dobře neviděla do obličeje. Byla jsem oslepená tím, co vidím, ale zároveň jsem se chtěla soustředit na svou mámu.
Naproti ní se rozzářilo světlo. Viděla jsem, jak sestupuje shora sbor zpívajících andělů. Vytvořili dva zástupy bytostí blankytně modré barvy a když přistoupili k nám, rozdělili se a postavili se do kruhu po celé místnosti. Celé to bylo velmi slavnostní. V jisté chvíli se máma otočila k těmto bytostem, které ji jistě přišly doprovodit na cestu, a řekla: "
Počkejte, nejprve musím vidět Marii!" Ale můj bratr jí řekl: "
Mami, Pán už je tady, už tě očekává ..."
Řekl to proto, že předtím máma vzpomínala, že viděla Pána Ježíše. Ale ona odpověděla: "
I tak musím ještě vidět Marii ..." Mnohokrát slyšela, že si Matka Boží přišla pro duše těch, kteří čekali na smrt při modlitbě růžence.
Podali jsme jí obraz Matky ustavičné pomoci, aby viděla nebeskou Matku a mysleli jsme si, že právě to chtěla. Ale ona se dívala přes obraz, jakoby už neviděla věci z tohoto světa ... Najednou řekla: "
Tam ji vidím, tam je ... udělejte místo pro Matku Boží! Musíme prosit o odpuštění Svaté Panny."
Něžné objetí nebeské Matky
V tomto okamžiku jsem viděla Pannu Marii sestoupit z nebe. Postavila se k nohám mé mámy a natáhla k ní ruce. Přes jedno rameno měla prověšené bílé šaty. Máma natáhla ruku, aby si je vzala. Panna Maria ji vzala za ruku a v té chvíli máma ztratila vědomí. Po několika sekundách vydechla.
Když jí hlava zůstala nehybně ležet v mých rukou, myslela jsem si, že celá tato vize pomine, ale v té chvíli jsem uviděla, jak její duše vystoupila a oddělila se od těla. Popošla k Matce Boží, která jí podala bílé šaty a ona si je oblékla na noční košili, kterou měla zde na zemi. Panna Maria se usmívala a její výraz byl velmi něžný. Chytila mámu kolem pasu a máma zase chytila ji, opíraje se o její rameno a spolu se všemi, co byli s nimi, vystoupili na nebesa.
Zůstali pouze svatý Josef a svatý Silvestr. Svatý Josef se na nás podíval, dotkl se svatého Silvestra a ten nám udělil požehnání. Otočil se a následovaný Josefem odešel.
Potom mi Pán Ježíš slavnostně řekl:
"Vyprávěj to světu, aby si lidé vážili milost, jakou mají, když jsou přítomni u umírajícího, který odchází z tohoto světa v doprovodu nebeských bytostí. Člověk musí být zcela odevzdaný v tomto okamžiku, protože právě v tomto okamžiku se část nebe nachází v místnosti a právě tehdy Bůh přichází navštívit toto místo."
Po této vizi jsem si klekla, abych Bohu poděkovala, že mi udělil milost a dovolil spatřit tento zázrak, o který se mohu podělit se světem, aby si lidé uvědomili důležitost a povinnost pomáhat umírajícím a aby umožnili jejich šťastný odchod do věčnosti.
Všechny části:
1. část
2. část
3. část
4. část
5. část
6. část
7. část
8. část
9. část
Převzato ze stránek
https://modlitba.sk/
