Evropští biskupové jsou znepokojeni přijetím zprávy Matić. Návrh rezoluce označuje potrat jako lidské právo a zároveň popírá základní právo na výhradu svědomí při provádění potratů.
(TK KBS) Přinášíme plné znění stanoviska Sekretariátu Komise biskupů zemí Evropské unie - COMECE k tzv. reportu Matić, kterou minulý týden přijal Evropský parlament.
Lidské zdraví je v centru pozornosti Katolické církve. Právo na zdraví je základním lidským právem a představuje podstatný základ pro důstojný život. Zastávat se lidských práv je ústřední součástí sociálně etického učení Církve. Lidská práva vnímá jako základ pro pokojné soužití lidí a je přesvědčena, že hluboko odpovídají křesťanskému a biblickému chápání důstojnosti lidské bytosti.
Vycházeje z tohoto základu, pozitivně hodnotíme základní východisko zprávy - zájem o ochranu zdraví a práv žen.
Zároveň jsme však velmi znepokojeni určitými návrhy a argumentací, které přináší předmětný návrh rezoluce.
Zpráva Matić - potrat není základní zdravotní péčí
1. S lítostí pozorujeme, že návrh rezoluce je poznamenán celkově jednostranným přístupem, obzvlášť v otázce potratu, kde nebere zcela v úvahu životní situaci osob, kterých se týká a jim příslušející lidská práva.
Návrh rezoluce nereflektuje nešťastnost a komplexnost situací, ve kterých se nacházejí matky zvažující potrat svého nenarozeného dítěte. Konflikt v těhotenství je možné vnímat ve smyslu "vztahu tří osob". Avšak "až s přílišnou lehkostí se nezohledňuje nezávislé právo dítěte na život a přehlíží se, že nenarozené dítě není majetkem rodičů, ale právě pro svou bezbrannost jim je jen svěřeno." Není možné, aby se život nenarozeného dítěte chránil před matkou, je to možné jen ve spolupráci s ní. Starat se o ženy, které jsou v nouzi nebo v konfliktní situaci způsobené těhotenstvím, je ústřední součástí jáhenského služby Církve a mělo by také být povinností našich společností.
Potrat se v návrhu rezoluce obhajuje jako "základní zdravotní služba", která by měla být přístupná každému. Z našeho pohledu je taková klasifikace eticky neudržitelná. Lékařský zákrok takového rozsahu se nemůže a nesmí stát běžnou praxí. Jeho označení za základní zdravotní službu zásadním způsobem degraduje nenarozené dítě. Jako Církev jsme přesvědčeni, že lidský život od počátku, včetně života před narozením, je nositelem vlastní důstojnosti a nezávislého práva na ochranu. Z pohledu Církve potrat není ani prostředkem na plánování rodičovství, ani součástí běžné zdravotní péče.
Vidíme nenarozené dítě jako nezávislý život, stvořen k obrazu Boha, jehož bytí je závislé na Jeho vůli. Nenarozené dítě má lidské právo na život. V rozhodnutí Brüstle, Evropský soudní dvůr nevyloučil možnost, že nenarozený lidský život je obdařen vlastní důstojností a proto uznal embryo jako nositele této lidské důstojnosti.
Evropský soud pro lidská práva potvrdil ve svém precedenčním právu, že ochrana nenarozeného života je pro Smluvní státy Úmluvy jeho legitimním účelem. S odvoláním na tento účel, mohou státy omezit práva matky zaručované Úmluvou, konkrétně podle Článku 8 Evropské úmluvy o lidských právech právo na respektování soukromí, a především vytvářet právní rámec pro výkon potratů.
Návrh rezoluce představuje "zdravotní službu" potratu jako lidské právo, s tím, aby členské státy jednaly v souladu se svými závazky v souvislosti s mezinárodními lidskoprávními úmluvami při zajišťování poskytování potratů. To však není pravda.
Neexistuje žádné mezinárodní lidské právo, nebo jiná mezinárodní úmluva, která by prosazovala takové obecné "lidské právo na potrat" nebo jemu odpovídající závazek pro státy. Ani mezinárodní úmluvy uvedené v návrhu rezoluce Výboru EP pro práva žen a rovnost pohlaví neobsahují takové právo. Týká se to zvláště Mezinárodního paktu o občanských a politických právech [ICCPR], Mezinárodního paktu o hospodářských, sociálních a kulturních právech [ICESCR], Úmluvy OSN o odstranění všech forem diskriminace žen [CEDAW] a Evropské úmluvy o lidských právech [ECHR].
2. S obavou a lítostí také sledujeme, že návrh rezoluce popírá základní
právo na výhradu svědomí, které vyplývá ze svobody svědomí (Článek 10.1 Listiny základních práv Evropské unie). Lidské právo odmítnout léčbu na základě svědomí bylo přijato demokraticky legitimním Parlamentním shromážděním Rady Evropy v Rezoluci 1763 (2010) na téma "Právo na výhradu svědomí v zdravotní péče". Jak je uvedeno v jejím prvním opatření: "
Žádnou osobu, zdravotnické zařízení nebo instituci nelze přimět, brát na odpovědnost nebo jakkoli diskriminovat za odmítnutí vykonat, doprovázet, nebo asistovat při potratu, vyvolání předčasného spontánního potratu nebo eutanazie, nebo jiném jednání, které by mohlo vést k usmrcení lidského plodu nebo embrya, z jakéhokoliv důvodu." Zatímco jiná práva, jako například právo na život, mohou být precedentem ve specifických situacích,
jsme znepokojeni, že text zpochybňuje pro zdravotnické instituce a jejich zaměstnance samotnou existenci práva odmítnout poskytování jistých zdravotnických služeb, včetně potratů, na základě výhrady ve svědomí. Taková zmínka zjevně nezohledňuje právo řídit se vlastní etikou a poskytovat služby v souladu s ní, organizacím založeným na náboženství nebo náboženském přesvědčení. Rovněž nezohledňuje právo jednotlivce jednat v souladu se svým svědomím.
3. Vítáme, že
návrh rezoluce v zásadě uznává legislativní kompetenci členských států v oblasti popsané kolektivním pojmem "sexuální a reprodukční zdraví a práva".
Avšak zpráva ve své argumentaci nenaplňuje obsah tohoto tvrzení.
Připomínáme, že základním principem Evropské unie je zásada přenesení právní moci, kdy má Unie jednat pouze v mezích kompetencí, které na ni přenesly členské státy ve Smlouvách k dosažení cílů v nich stanovených (Článek 5.2 Smlouvy o fungování Evropské unie).
V zásadě se Evropský parlament může vyjadřovat i k politickým tématům, ke kterým nemá legislativní pravomoci. V oblasti zdraví však ustanovení Smlouvy o fungování Evropské unie (TFEU) jde nad rámec obyčejného vymezení legislativní pravomoci: podle Článku 168 (7) TFEU, "při činnosti Unie je uznávána odpovědnost členských států za stanovení jejich zdravotní politiky, za organizaci a poskytování zdravotnických služeb a zdravotní péče."
V jednotlivých výzvách, adresovaných členským státům na konkrétní řešení v oblastech spadajících pod Článek 168 (7) TFEU, návrh rezoluce přehlíží tuto odpovědnost členských států. Týká se to zvláště tak citlivých oblastí, jakými jsou regulace přijatá členskými státy při podmínkách pro potrat.
Zdravotní doprovázení lidí je důstojným, ale také citlivým a komplexním posláním. Vyžaduje si zákonnou a etickou rovnováhu všech dotčených práv. Apelujeme na Evropský parlament, aby to vzal v úvahu při stanovisku, které v této oblasti přijímá.
Zdroj:
tkkbs
Převzato z
https://slovenskydohovorzarodinu.sk/,
článek z 30. 6. 2021 naleznete
zde.
