První část - Smrt, bolest a naděje, 3. kapitola
Poslední dny Catalininy maminky, co prožívaly, následky zahrávání s magií a okultizmem, následný pokoj a slova útěchy od Panny Marie...
3. kapitola
Nemoc, utrpení a úleva
V noci 21. června začala mít matka velmi silné bolesti. Spolu se zdravotní sestrou jsme u ní strávily noc bez jakéhokoli odpočinku. Prožívala jsem velmi špatně, když jsem viděla, jak trpí. Prosila jsem Pána Ježíše, aby nechal trpět raději mě, jen ať se jí uleví, ale pochopila jsem, že tím musí projít ona sama, aby se očistila. Jediné, co opakovala mimo stěžování si na bolest, bylo: "
Matko moje, Matko moje!"
Na druhý den, v neděli, hodně trpěla a neustále si stěžovala na bolest. Protože já jsem v té době byla v kostele, zašla jsem ke kříži a modlila jsem se k Pánu slovy:
"
Pane, ty ses na kříži slitoval nad bolestí své Matky, ale neviděl jsi ji trpět, jako já vidím trpět svou matku. Prosím Tě, Pane Ježíši, ať se stane tvá vůle a ať žije tak dlouho, jak si to ty přeješ, ale ať nemá takové bolesti. Smiluj se nad jejím utrpením, neboť každá její bolest je pro mě jako meč, co mi probodává srdce."
(Plakala jsem, když jsem ho o to prosila).
Lékař předepsal mámě kapky na zklidnění. Když jsem se vrátila domů, dala jsem jí je, ale věděla jsem, že to nebyly kapky, ale Ježíš, který ji zbavil bolesti. Pán vyslyšel mou modlitbu. Bolesti přešly téměř okamžitě a úplně a už si víc na bolest nestěžovala. I sám lékař byl překvapen tím, co se stalo, protože věděl, že ten lék nemá takový okamžitý, silný a dlouhotrvající účinek.
Příprava duše
Když jsme se spolu povídali několik dní před její smrtí, navrhla jsem mámě, že ji vezmu na pláž, aby si na několik dní odpočinula. V tomto období mi začala vyprávět, že vidí takovou a takovou osobu (mnozí z nich už dávno zemřeli). Jelikož kvůli nemoci jater měla chvilky, kdy ztrácela zdravý rozum, nevěnovali jsme tomu pozornost, až když řekla, že viděla mého bratra Carlose, který jí řekl, že moře je v nebi mnohem větší a hezčí než na zemi.
Tehdy jsem se přesvědčila (protože nikdo jí neřekl, že Carlos zemřel), že vidí osoby, které již nejsou mezi námi. Pomyslela jsem si, že je dobře, že ji tyto duše přišly připravit ...
Avšak v posledních dnech se mi zmínila, že vidí bytosti, které ji přicházely urážet, trýznit a špatně s ní zacházely.
Bratr Eduardo jí řekl, že jsou to bytosti, kterým se nelíbí, že přijímá svaté přijímání a poradil jí, aby je odehnala slovy, že ona patří Ježíši. Později jsme zjistili, že velmi málo spí, jakoby s někým bojovala a budila se s nočními můrami a říkala, abychom si dávali pozor na ty bytosti, které ji pronásledují.
Proto jsme se rozhodli, že jí celý den necháme zapnutou televizi na kanálu Matky nebeské, aby byla neustále ve spojení s Pánem a modlitbou. Přes noc jsme se u ní s bratrem a švagrovou střídali a modlili jsme se s ní růženec.
Snažila jsem se pochopit, proč ji tyto bytosti pronásledují a najednou jsem si vzpomněla, že jednou ji jedna přítelkyně zavedla k věštkyni. Tušila jsem, že to bylo něco, z čeho se při zpovědi nevyzpovídala. Poprosila jsem svého duchovního spirituála, byl knězem, aby jí pomohl. A protože od toho okamžiku to pronásledování přestalo, předpokládám, že se z toho hříchu vyzpovídala. Dokonce se jí změnil i výraz tváře. Vyzařovala pokoj a něhu a přátelé, kteří ji přicházeli navštívit, říkali, že je to jiná osoba.
Tady se musím pozastavit a požádat ty, co budou číst tyto řádky a byli někdy zapleteni do věštění, tarotu, magie a čarování, dobře se vyzpovídejte, vyznejte to ve zpovědi, protože nemáme ani ponětí, s čím jsme si zahrávali a jaké následky by to mohlo přinést do našeho života.
Ježíš, vždy přítomný
23. června, během modliteb,
Pán Ježíš věděl, že se cítím opuštěná
a promluvil ke mně:
"Drahá moje, tady jsem, odpovídám na tvé volání.
Neopustil jsem tě ani na chvíli.
Vím, že se cítíš sama, ale já jsem s tebou.
Vzpomeň si na mou úzkost v Getsemanech,
také jsem se cítil sám.
Máš strach? I já jsem měl strach.
Potřebuješ se někomu vypovídat? Mně se vypovídej.
Potřebuješ ruku, která by tě pohladila? Zde jsou moje.
Potřebuješ hruď, na které se vyplakat? Vyplač se na mé a já vysuším tvé slzy svými polibky ... Já nejsem lhostejný k tvému utrpení.
Potřebuješ společenství při modlitbě? Dávám ti své svaté a anděly ... Nabídni mi svou trpělivost v tomto životě a pokaždé, když tě vyhledám, budeš osvobozena od všeho soužení a budeš se moci radovat z nesmírného vnitřního pokoje ...
Svěř všechny své starosti do mé vůle a nech se unášet Duchem Svatým a děkuj mu za jeho štědré dary ... "
Jak je mým zvykem, zeptala jsem se Pána Ježíše, jestli On je ve mně a já v Něm. Odpověděl mi:
"Ano, ty ve Mně a Já v tobě. Pamatuj na to v každé chvíli. Nyní se pomodli Žalm 121 ... "
Nejprve Boží Vůle
O dva dny později jsem se cítila velmi vyčerpaná z duševního utrpení, které jsem prožívala a bála jsem se, že budu trpět více. Tehdy jsem zaslechla hlas Panny Marie:
Bohužel, mnoho mých dětí touží po různých věcech, a když je dostanou, zjistí, že jim nepřinesly štěstí, které očekávaly ...
Moje srdce prožívá bolest, když si stěžují na lidi kolem sebe a na místo, kde bydlí. Tyto děti ať přijdou s kýmkoliv do styku a za jakýchkoli okolností, vždy se budou cítit stejně, neboť změna musí vyjít z jejich srdce.
Pamatujte, že jen překonání chyb a odpoutání se od vlastního "já" vás navede na cestu ke svatosti. Neztotožňujte se se svými chybami, ale právě naopak, bojujte proti nim svými ctnostmi. Pomáhejte ostatním a nemyslete jen na sebe. Zavrhněte hřích, protože uráží Boha a nutí vás selhávat.
Drahá moje, slož své utrpení na hruď své nebeské Matky. Já tě nikdy neopustím a prosím, abys měla sílu. Vzpomeň si na svatého Jana Křtitele, a tak jako on, i ty žehnej matčino lůno, na které Nejvyšší zaměřil svůj zrak plný lásky.
Pokoj, pokoj, pokoj… Pros Pána, aby ti udělil dar pokoje v každé chvíli."
A tak se i stalo. S velkou láskou jsem se přiblížila ke své mámě a přiložila jsem své ruce na její lůno a řekla: "
Maminko, ať je požehnané tvé lůno, neboť na něj Bůh zaměřil svůj zrak plný lásky, abys nás přivedla na svět."
Máma mě políbila a řekla: "
Ať žehná tebe, láska z mé lásky, neboť ty jsi byla mámou tvému otci a nyní si mámou své matce ..." Myslím, že to nejkrásnější, co jsem dostala od svých rodičů, byla tato slova předtím, než zemřeli.
V tu noc, když jsem se modlila a loučila s Ježíšem, řekla jsem mu: "
Pane Ježíši, uzavřeme dohodu, na chvíli vyměním své srdce za tvé ... Víš proč tě o to prosím? Neboť, jestli mi dáš své srdce, ono mě posvětí, a to moje malé a nečisté, které tě není hodné, dostaneš ty, to splyne s tebou, a to zase ty posvětíš. Ty nemáš co ztratit."
Všechny části:
1. část
2. část
3. část
4. část
5. část
6. část
7. část
8. část
9. část
Převzato ze stránek
https://modlitba.sk/
