Jednomu člověku se zdálo, že prosil Boha, aby mu ukázal nebe. Bůh mu řekl: "
Prohlaš za nebe místo, kde jsi, a přiber si k sobě lidi, se kterými bys chtěl žít."
Člověk viděl souseda a řekl si: "
To je odporný člověk, s tím bych nechtěl být v nebi."
Jak tak kráčel po ulici, zlobil se na křik dětí: "
V nebi nemusí být děti, v nebi chce mít člověk pokoj i od dětí a křiku."
Často také v životě snil o dalekých zemích, že je tam pěkně. Na jednom domě však spatřil plakát s nápisem: "Třetí svět potřebuje tvou pomoc." A pomyslel si: "
Bída nepatří do nebe."
Kráčejíc dále, spatřil dělníky z cizích zemí: "
Ani ty nechci do nebe."
Nakonec zjistil, že zůstal sám a je vlastně v pekle.
Když se ráno probudil, byl rád, že to byl jen sen a změnil své chování.
PEKLO JE MÍSTO NELÁSKY A NENÁVISTI.
NEBE JE MÍSTO PLNÉ LÁSKY A DOBROTIVOSTI.
JAK ČASTO SE V ŽIVOTĚ ROZHODUJEME PRO PEKLO
- AK V SOBĚ ŽIVÍME NENÁVIST A PŘEDSUDKY!
PANE JEŽÍŠI, UTVÁŘEJ SVOU MILOSTÍ
V NAŠICH SRDCÍCH NEBE.
DEJ, AŤ JSME MILUJÍCÍMI
A NE NENÁVISTNÝMI LIDMI,
AŤ JSME PODOBNÝMI TOBĚ.
otec Tibor Šuba
Převzato z jeho internetové skupiny
Sviatosť lásky,
příspěvek (z 12. 6. 2021) najdete
zde
