Maria v okamžiku svého Neposkvrněného početí přijala s ostatními dary Ducha Svatého také
dar bázně Boží. Tento její strach nikdy nebyl otrocký. Naplněna milostí Boží, která je čistá a svatá, kterého trestu by se mohla bát?
Nikdy neměla ani ten strach, který teologové nazývají "čistá bázeň" a který v sobě zahrnuje možné nebezpečí odloučit se od Boha hříchem; ona dobře věděla, že díky speciální pomoci Ducha Svatého nikdy neztratí tuto velkou milost. Ó, kéž napodobujeme Marii, abychom dostali a uchovali si tento vzácný dar bázně Boží!
Kéž jsou tedy naše modlitby prodchnuty touto uctivou a užitečnou bázní Boží, která je příslibem Božích milostí. Kéž se nejvíce bojíme spáchat hřích, to největší zlo, a kéž se odvážně vyvarujeme všech příležitostí urazit našeho nebeského Otce a ztratit jeho milost!
Jeden z nejstatečnějších obránců neporušeného panenství Matky Boží byl
svatý Ildefons, arcibiskup z Toleda ve Španělsku. Jeho narození v roce 606 bylo zvláštní milostí Panny Marie. Na tento svět přišel 8. prosince, v den, který byl později zasvěcen Neposkvrněnému početí Panny Marie.
Už v deseti letech byl svěřen do péče svatého Izidora Sevilského, aby se kromě světských věd naučil také ctnosti, nezbytné pro službu Bohu. Po deseti letech se vrátil do své domoviny, kde na popud Ducha Svatého, přes odpor rodičů, odešel do samoty a vstoupil do kláštera sv. Kosmy a Damiána.
Jeho příkladný, ctnostný řeholní život brzy přesvědčil jeho bratry, aby ho zvolili za svého představeného. Později se stal arcibiskupem v Toledu, následovníkem Eugena.
V té době bylo Španělsko zavalené
zástupy ariánských heretiků, kteří učili, že Ježíš Kristus nebyl rovný Otci, ale byl pouze adoptovaným Synem, a tedy ani Maria nebyla Matkou Boží, ale pouze obyčejnou ženou. Tito muži, kteří následovali falešné učení Elvidia, usilovali zbavit Královnu nebe svatozáře její ustavičného panenství.
Ildefons celou svou pastorační péči zaměřil proti tomuto hanebnému učení, a tak písmem i kázáním dokazoval, že
Ježíš Kristus je pravý Bůh, rovný Bohu Otci, a Maria je Matkou Boží a zároveň Pannou.
Tato horlivost nezůstala bez Boží odměny, přestože vyvolávala hněv jeho nepřátel. Jednoho dne, když se Ildefons modlil u hrobu svaté Leokadia v přítomnosti velkého zástupu věřících, ve kterém byl i král Rekkeswinth, náhrobní kámen se náhle odsunul a světice vyšla z hrobu, aby tomuto biskupovi oznámila: "
Ó Ildefonsi, skrze tebe moje Paní žije." Tímto chtěla svatá Leokadia ukázat, jak mocná jsou jeho kázání pro uchování víry a úcty k Panně Marii v srdcích věřících navzdory nactiutrhačným heretikům.
Na důkaz tohoto zázračného zjevení a na potvrzení pravdy, kterou svatý Ildefons obhajoval, ho tato světice vyzvala, aby si vzal část bílého závoje, který pokrýval její hlavu, a který je v současné době uchován jako vzácná relikvie v katedrále v Toledu. Svatý Ildefons zemřel 23. ledna 667.
Modlitba
Ó Maria,
skrze zvláštní milost Ducha Svatého
jsi byla bez hříchu celý svůj pozemský život
a byla jsi tak prostoupena úctou k Božímu Majestátu,
že jsi dostala milost vyslyšení všech svých proseb.
Předlož, úpěnlivě tě prosím,
mou prosbu před nejsvětějšího Boha,
abych vždy v sobě uchoval tuto
spásonosnou bázeň
a vždy se mohl vyhnout hříchu
a přijít tak do věčné blaženosti. Amen.
Převzato z
https://sv-jozef.blogspot.com/,
článek z 3. 6. 2021 naleznete
zde.
