Evangelijní úryvek 10. neděle (v mezidobí, cykl. B - Mk 3, 20 - 35) přináší polemiku o původu Ježíšovy božské moci.
Ježíš ze synagogy, z posvátného místa židovského náboženství, vstupuje do domu. Dům je místo, kde žije člověk, je místem vzájemného sdílení: členové rodiny bývají spolu, sdílejí chléb, život, práci a prožívají vzájemné vztahy. Dům představuje Církev, kterou vytvářejí ti, kteří jsou uvnitř a poslouchají, a ne dav, který je venku.
Skutečná rodina
Pán Ježíš se stal skutečným člověkem v konkrétním čase, místě a národě. Narodil se do lidské rodiny, čímž vytvářel i pokrevní pouta.
Být spřízněný s Ježíšem neznamená totéž, jako být jeho pokrevním příbuzným. Jeho bratrem, sestrou, nebo matkou se stáváme tak, že ho napodobujeme, posloucháme jeho hlas a uskutečňujeme Boží vůli.
Ježíšova matka Maria není jeho matkou jen proto, že ho počala a porodila, ale
je vzorem přijetí, protože řekla "
ano" Otcově vůli (srov. Lk 1,38).
Ježíš posouvá a zvětšuje rodinu z přirozené roviny do nadpřirozené roviny. Jak ještě potřebujeme pracovat na formování našich farních společenství, aby žily jako skutečná rodina, která přináší tomuto světu životní styl Božích dětí.
Hřích proti Duchu Svatému
Mohl ses dopustit vážných provinění a velkých hříchů. V okamžiku, kdy propukne v lítost a u sv. zpovědi vzýváš s důvěrou Boží milosrdenství, dosáhneš odpuštění.
Hřešit proti Duchu Svatému znamená odmítat Boží odpuštění. To ne, že by Bůh nechtěl odpustit, ale člověk ho odmítá. Přistupme ke svátosti smíření s přesvědčením, že ve slovech "
uděluji ti rozhřešení od tvých hříchů ..." nás Bůh přijímá za své milované děti.
P. Prof. František Trstenský
Převzato z
www.postoj.sk,
článek z 5. 6. 2021 naleznete
zde
