Seslání Ducha Svatého

A Pán Ježíš nás zase upozorňuje takto: „Nikdo nemůže sloužit dvěma pánům: buď bude nenávidět jednoho a milovat druhého, nebo se přimkne k jednomu a pohrdne druhým. Nemůžete sloužit Bohu i penězům.“ (Mt 6,24)




Mladá žena přišla na faru a stěžovala si na svoje manželství. Je v manželství tak nešťastná, že teď velmi lituje toho, že se vůbec vdala. Nenávidí ji nejen tchyně, tchán, švagrová, ale dokonce i manžel. Tak vroucně ho milovala a tolikrát z jeho úst slyšela ujištění o jeho lásce, ale je zklamaná. Před svatbou jí slíbil, že ji učiní šťastnou a nyní dělá vše pro to, aby ji učinil nešťastnou. Vždy si svoje manželství představovala jako kus nebe a teď ho prožívá jako peklo, které už nedokáže dále snášet, proto se přišla poradit, co by měla udělat, aby se v její rodině aspoň něco změnilo. Kněz jí klade otázky: „Modlili jste se k Duchu Svatému před tím, než jste se rozhodli uzavřít manželství?“ – „To ne,“ zněla odpověď nešťastné ženy. „Teď, když už žijete v manželství, modlíte se k Duchu Svatému?“ – „Ne, vždyť jsem nikdy neslyšela, že by se mělo modlit k Duchu Svatému.“

„No vidíte, vy si přejete, abyste měli ve svém manželství lásku, abyste se navzájem milovali, a přitom úplně zapomínáte na Dárce lásky, kterým je Duch Svatý. Je třeba vědět, že Duch Svatý je Láska, která spojuje Otce se Synem tak pevně, že jsou tři božské Osoby jen jeden Bůh. A manželství je nebem pouze tehdy, když manžel a manželka jsou jedním srdcem, stejně smýšlejí a touží po tom totožném a chtějí toho společnými silami dosáhnout. A ta dvě srdce v manželství může spojit v jedno pouze Duch Svatý, který je Pramenem a Dárcem každé pravé lásky. Ti, kteří chtějí mít ve svém manželství lásku bez Ducha Svatého, se podobají člověku, který by se chtěl ohřát ve studené místnosti bez jakéhokoli tepelného zdroje. To se nedá. Tak jako se bez tepelného zdroje nedá ohřát, tak v manželství nemůže být pravá láska bez Ducha Svatého.“

Žena poděkovala a odešla. Začala se vroucně modlit k Duchu Svatému. Prosila ho, aby ohřál její rodinu svou láskou. Asi o rok později se setkala s knězem, kterému si tehdy stěžovala na svoje nešťastné manželství. Kněz se jí zeptal, jak se má a co její manželství? Změnilo se něco? Odpověděla mu: „Už není pravda, že mě někdy nenáviděl. Proto všem mladým, které připravujete na manželství, dejte tutéž radu, jakou jste dal mně. Ať vám to Pán Bůh oplatí!“

Jiný příběh. Svatá Jana Františka de Chantal byla vdaná za barona a narodilo se jim šest dětí, přičemž dvě brzy zemřely. Její manžel nebyl ideálním mužem, když si ho brala, ale přesto měla dobré manželství. Když se jí ptali, jak dosáhla toho, že je její manžel tak dobrý a její děti také, odpovídala: „Už před manželstvím jsem vroucně uctívala Ducha Svatého a v manželství to dělám ještě vroucněji.“ Tato světice prosila Ducha Svatého a ten ji vedl, aby se správně rozhodla pro manželství, a posilňoval ji, aby se na ně dobře připravila, a potom v manželství, aby spojil jejich dvě srdce v jedno milující srdce. A z tohoto milujícího srdce aby se přelévala láska na jejich děti, takže celá rodina se stala jedním milujícím srdcem. A toto dokáže s rodinou udělat jedině Duch Svatý.

Nebo další příběh. Dvě sestry jdou do školy. Mladší má sedm let, starší deset. Jsou veselejší než jindy, protože ráno přišel tatínek, kterého už dlouho neviděly. Něco jim i přinesl, ale největší radost měly z jeho přítomnosti. Mladší se pochlubila paní učitelce, která se jí zeptala, zda už zůstane u nich. Proč by neměl? A přesto když byla ještě děvčata ve škole, jejich rodiče stáli před soudem, který po vyslechnutí obou stran vynesl rozsudek v tom smyslu: Protože manželství jmenovaných přestalo splňovat svůj cíl, porota se rozhodla prohlásit jejich manželství za rozloučené. O děti se bude starat matka a otci se ukládá vyživovací povinnost až do dospělosti dětí. Nakonec si ti, co si slíbili věrnost a lásku až do smrti, chladně podali ruce, ani se nepodívali do očí a rozešli se. Když se děti vrátily ze školy, jejich první otázka byla: „Kde je tatínek?“ Matka chladně odpověděla: „Šel k babičce.“

Velmi smutné jsou statistiky, které ukazují počet rozvedených. I když jsou ty statistiky jen čísla, skrývají se za nimi velké tragédie, jež se nedají čísly vyjádřit. Jsou to tragédie zklamaných srdcí, zklamaných děti a rozvrácených rodin. To si uvědomují i vlády jednotlivých států a snaží se o různá opatření. Zřizují různé psychologické, předmanželské a manželské poradny. Ty sice sehrávají určitou roli, ale ne vždy přináší žádaný výsledek. To dokazují také psychiatrické léčebny a nápravné ústavy pro mladistvé. Dnes se dost často zapomíná na jednu poradnu, která vždy přináší žádaný výsledek, a tou je poradna Ducha Svatého. Vždyť manželství se rozpadají pro nedostatek vzájemné lásky. Pramenem a Dárcem lásky je právě Duch Svatý.

Tak jako je člověk stvořen k obrazu Božímu, tak rodina je vždy obrazem Nejsvětější Trojice, kde jsou Otec a Syn podstatně spojeni láskou třetí božské Osoby – Ducha Svatého. Křesťan už tu na zemi má mít účast na trojjediném životě Boha. Pán Ježíš nám i řekl, co je nezbytnou podmínkou toho, aby člověk měl účast na trojjediném Božím životě, když pronesl: „Miluje-li mě někdo, bude zachovávat mé slovo a můj Otec ho bude milovat a přijdeme k němu a uděláme si u něho příbytek.“ (Jan 14,23) Tedy tou nezbytnou podmínkou je zachovávání jeho slova – jeho přikázání. Pokud se v rodině šlape po Božích přikázáních, tak se tam šlape i po osobním a rodinném štěstí. Na tuto pravdu nás upozorňuje už svatý Pavel, když píše: „Což nevíte, že jste Boží chrám a že ve vás přebývá Boží Duch? Zničí-li někdo Boží chrám, zničí Bůh jeho. Neboť Boží chrám je posvátný a tím chrámem jste vy.“ (1 Kor 3,16–17) Zde je tedy má odpověď na otázku, proč jsou mnohé rodiny tak nešťastné. Neboť ti, kteří by měli být chrámem Ducha Svatého, se stali chrámem hříchu, chrámem ďábla. A ten se vždy postará o to, aby jeho služebníci byli nešťastní už i zde na zemi.

Římský vojevůdce Marcelus bojoval proti Sicílii. Zvítězil a na počest svého velkého vítězství chtěl postavit chrám dvěma bohyním – bohyni slávy a bohyni udatnosti. Ale kdosi moudrý ho upozornil, že není dobré, aby v jednom chrámě byly uctívány dvě bohyně, neboť když se bude uctívat jedna, ta druhá bude zanedbávána. Marcelus to uznal a upustil od svého úmyslu. A Pán Ježíš nás zase upozorňuje takto: „Nikdo nemůže sloužit dvěma pánům: buď bude nenávidět jednoho a milovat druhého, nebo se přimkne k jednomu a pohrdne druhým. Nemůžete sloužit Bohu i penězům.“ (Mt 6,24)

Mnohé rodiny si toto neuvědomují. Na jedné straně se hlásí k Pánu Bohu a na druhé straně se klanějí bohyni nemravnosti, náboženské lhostejnosti a bohyni jiných hříchů. A tam, kde se dá zelená hříchu, se nutně musí dát červená Bohu. Tak potom ze své rodiny vyhánějí Boha, Ducha Lásky, a zničí v sobě Boží chrám. A kdo zničí Boží chrám, toho Bůh zkázou postihne. A tato zkáza stíhá každou rodinu, která vyhnala ze svého středu Pána Boha.

Pro křesťanské rodiny je velmi důležité, aby se jejich členové modlili k Duchu Svatému a snažili se být jeho chrámem, neboť pouze on může přeměnit chlad v lásku, neštěstí v radost a peklo v nebe. Mnohým našim rodinám dnes toho hodně chybí, ale nejvíc jim chybí pravá láska, kterou může do jejich středu vnést pouze Duch Svatý – Pramen a Dárce pravé lásky. Bez něj není možné ani správně se rozhodnout pro manželství, ani dobře se na ně připravit, ani jej dobře prožít.

Z Ľudová čítanka na nedele a sviatky 6/2003 přeložila a upravila -jk-






Vyšlo v časopise Světlo 23. ČÍSLO / XXVII. ROČNÍK