A Pán Ježíš nás zase upozorňuje
takto: „Nikdo nemůže sloužit dvěma
pánům: buď bude nenávidět jednoho
a milovat druhého, nebo se přimkne
k jednomu a pohrdne druhým. Nemůžete
sloužit Bohu i penězům.“ (Mt 6,24)
Mladá žena přišla na faru
a stěžovala si na svoje manželství.
Je v manželství tak
nešťastná, že teď velmi lituje toho, že se
vůbec vdala. Nenávidí ji nejen tchyně,
tchán, švagrová, ale dokonce i manžel.
Tak vroucně ho milovala a tolikrát z jeho
úst slyšela ujištění o jeho lásce, ale je
zklamaná. Před svatbou jí slíbil, že ji učiní
šťastnou a nyní dělá vše pro to, aby ji
učinil nešťastnou. Vždy si svoje manželství
představovala jako kus nebe a teď ho
prožívá jako peklo, které už nedokáže dále
snášet, proto se přišla poradit, co by měla
udělat, aby se v její rodině aspoň něco
změnilo. Kněz jí klade otázky: „Modlili
jste se k Duchu Svatému před tím, než
jste se rozhodli uzavřít manželství?“ –
„To ne,“ zněla odpověď nešťastné ženy.
„Teď, když už žijete v manželství, modlíte
se k Duchu Svatému?“ – „Ne, vždyť
jsem nikdy neslyšela, že by se mělo modlit
k Duchu Svatému.“
„No vidíte, vy si přejete, abyste měli ve
svém manželství lásku, abyste se navzájem
milovali, a přitom úplně zapomínáte
na Dárce lásky, kterým je Duch Svatý.
Je třeba vědět, že Duch Svatý je Láska,
která spojuje Otce se Synem
tak pevně, že jsou tři božské
Osoby jen jeden Bůh. A manželství
je nebem pouze tehdy,
když manžel a manželka jsou
jedním srdcem, stejně smýšlejí
a touží po tom totožném
a chtějí toho společnými silami
dosáhnout. A ta dvě srdce
v manželství může spojit v jedno
pouze Duch Svatý, který
je Pramenem a Dárcem každé
pravé lásky. Ti, kteří chtějí
mít ve svém manželství lásku
bez Ducha Svatého, se podobají
člověku, který by se chtěl
ohřát ve studené místnosti bez jakéhokoli
tepelného zdroje. To se nedá. Tak jako
se bez tepelného zdroje nedá ohřát, tak
v manželství nemůže být pravá láska bez
Ducha Svatého.“
Žena poděkovala a odešla. Začala se
vroucně modlit k Duchu Svatému. Prosila
ho, aby ohřál její rodinu svou láskou.
Asi o rok později se setkala s knězem,
kterému si tehdy stěžovala na svoje
nešťastné manželství. Kněz se jí zeptal,
jak se má a co její manželství? Změnilo
se něco? Odpověděla mu: „Už není pravda,
že mě někdy nenáviděl. Proto všem
mladým, které připravujete na manželství,
dejte tutéž radu, jakou jste dal mně.
Ať vám to Pán Bůh oplatí!“
Jiný příběh. Svatá Jana Františka de
Chantal byla vdaná za barona a narodilo
se jim šest dětí, přičemž dvě brzy zemřely.
Její manžel nebyl ideálním mužem,
když si ho brala, ale přesto měla
dobré manželství. Když se jí ptali, jak
dosáhla toho, že je její manžel tak dobrý
a její děti také, odpovídala: „Už před
manželstvím jsem vroucně uctívala Ducha
Svatého a v manželství to dělám ještě
vroucněji.“ Tato světice prosila Ducha
Svatého a ten ji vedl, aby se správně rozhodla
pro manželství, a posilňoval ji, aby
se na ně dobře připravila, a potom v manželství,
aby spojil jejich dvě srdce v jedno
milující srdce. A z tohoto milujícího
srdce aby se přelévala láska na jejich děti,
takže celá rodina se stala jedním milujícím
srdcem. A toto dokáže s rodinou
udělat jedině Duch Svatý.
Nebo další příběh. Dvě sestry jdou
do školy. Mladší má sedm let, starší deset.
Jsou veselejší než jindy, protože ráno
přišel tatínek, kterého už dlouho neviděly.
Něco jim i přinesl, ale největší radost
měly z jeho přítomnosti. Mladší se pochlubila
paní učitelce, která se jí zeptala,
zda už zůstane u nich. Proč by neměl?
A přesto když byla ještě děvčata ve škole,
jejich rodiče stáli před soudem, který
po vyslechnutí obou stran vynesl rozsudek
v tom smyslu: Protože manželství
jmenovaných přestalo splňovat svůj cíl,
porota se rozhodla prohlásit jejich manželství
za rozloučené. O děti se bude starat
matka a otci se ukládá vyživovací povinnost
až do dospělosti dětí. Nakonec si
ti, co si slíbili věrnost a lásku až do smrti,
chladně podali ruce, ani se nepodívali
do očí a rozešli se. Když se děti vrátily
ze školy, jejich první otázka byla: „Kde
je tatínek?“ Matka chladně odpověděla:
„Šel k babičce.“
Velmi smutné jsou statistiky, které ukazují
počet rozvedených. I když jsou ty statistiky
jen čísla, skrývají se za nimi velké
tragédie, jež se nedají čísly vyjádřit. Jsou
to tragédie zklamaných srdcí, zklamaných
děti a rozvrácených rodin. To si uvědomují
i vlády jednotlivých států a snaží se
o různá opatření. Zřizují různé psychologické,
předmanželské a manželské poradny.
Ty sice sehrávají určitou roli, ale ne
vždy přináší žádaný výsledek. To dokazují
také psychiatrické léčebny a nápravné
ústavy pro mladistvé. Dnes se dost často
zapomíná na jednu poradnu, která vždy
přináší žádaný výsledek, a tou
je poradna Ducha Svatého.
Vždyť manželství se rozpadají
pro nedostatek vzájemné lásky.
Pramenem a Dárcem lásky
je právě Duch Svatý.
Tak jako je člověk stvořen
k obrazu Božímu, tak rodina
je vždy obrazem Nejsvětější
Trojice, kde jsou Otec a Syn
podstatně spojeni láskou třetí
božské Osoby – Ducha Svatého.
Křesťan už tu na zemi má
mít účast na trojjediném životě
Boha. Pán Ježíš nám i řekl, co
je nezbytnou podmínkou toho,
aby člověk měl účast na trojjediném Božím
životě, když pronesl: „Miluje-li mě
někdo, bude zachovávat mé slovo a můj
Otec ho bude milovat a přijdeme k němu
a uděláme si u něho příbytek.“ (Jan
14,23) Tedy tou nezbytnou podmínkou
je zachovávání jeho slova – jeho přikázání.
Pokud se v rodině šlape po Božích
přikázáních, tak se tam šlape i po osobním a rodinném štěstí. Na tuto pravdu
nás upozorňuje už svatý Pavel, když píše:
„Což nevíte, že jste Boží chrám a že ve
vás přebývá Boží Duch? Zničí-li někdo
Boží chrám, zničí Bůh jeho. Neboť Boží
chrám je posvátný a tím chrámem jste
vy.“ (1 Kor 3,16–17) Zde je tedy má odpověď
na otázku, proč jsou mnohé rodiny
tak nešťastné. Neboť ti, kteří by měli
být chrámem Ducha Svatého, se stali
chrámem hříchu, chrámem ďábla. A ten
se vždy postará o to, aby jeho služebníci
byli nešťastní už i zde na zemi.
Římský vojevůdce Marcelus bojoval
proti Sicílii. Zvítězil a na počest svého
velkého vítězství chtěl postavit chrám
dvěma bohyním – bohyni slávy a bohyni
udatnosti. Ale kdosi moudrý ho upozornil,
že není dobré, aby v jednom chrámě
byly uctívány dvě bohyně, neboť když se
bude uctívat jedna, ta druhá bude zanedbávána.
Marcelus to uznal a upustil od
svého úmyslu. A Pán Ježíš nás zase upozorňuje
takto: „Nikdo nemůže sloužit dvěma
pánům: buď bude nenávidět jednoho
a milovat druhého, nebo se přimkne
k jednomu a pohrdne druhým. Nemůžete
sloužit Bohu i penězům.“ (Mt 6,24)
Mnohé rodiny si toto neuvědomují.
Na jedné straně se hlásí k Pánu Bohu
a na druhé straně se klanějí bohyni nemravnosti,
náboženské lhostejnosti a bohyni
jiných hříchů. A tam, kde se dá zelená
hříchu, se nutně musí dát červená
Bohu. Tak potom ze své rodiny vyhánějí
Boha, Ducha Lásky, a zničí v sobě Boží
chrám. A kdo zničí Boží chrám, toho
Bůh zkázou postihne. A tato zkáza stíhá
každou rodinu, která vyhnala ze svého
středu Pána Boha.
Pro křesťanské rodiny je velmi důležité,
aby se jejich členové modlili k Duchu
Svatému a snažili se být jeho chrámem,
neboť pouze on může přeměnit
chlad v lásku, neštěstí v radost a peklo
v nebe. Mnohým našim rodinám dnes
toho hodně chybí, ale nejvíc jim chybí
pravá láska, kterou může do jejich středu
vnést pouze Duch Svatý – Pramen
a Dárce pravé lásky. Bez něj není možné
ani správně se rozhodnout pro manželství,
ani dobře se na ně připravit, ani
jej dobře prožít.
Z Ľudová čítanka na nedele
a sviatky 6/2003 přeložila a upravila -jk-
Vyšlo v časopise Světlo 23. ČÍSLO / XXVII. ROČNÍK