Je těžké uvěřit, že americký kardinál Blase J. Cupich si skutečně myslí, že komunikanti dostávají milosti z Eucharistie bez ohledu na stav jejich duše
Podle článku v časopise
America od arcibiskupa Samuela J. Aquila z Denveru, v němž potvrzuje nauku Církve o významu přistupování k Nejsvětější oltářní svátosti se správnou dispozicí, kardinál Blase J. Cupich z Chicaga podivuhodně napomenul arcibiskupa Aquilla:
"S úctou připomínám, že tvrzení, že my můžeme něco udělat, co by snížilo hodnotu Eucharistie, nebo jejích účinků, protiřečí dlouhodobé nauce Církve. Katolická teologie o svátostech je založena na předpokladu, že svátosti spravuje Kristus, což je i význam prohlášení Církve v Tridentu (DS 1608), že svátosti působí
ex opera operato, nebo, jak napsal sv. Tomáš Akvinský v
Summě, III, 68,8:
"
Svátost není formována celebrantem ani příjemcem, ale Boží mocí."
Následkem povahy Boha nelze Krista a jeho díla nikdy umenšovat z naší strany.
Kardinál Cupich poukazuje na to, že i nehodný příjemce svatého přijímání skutečně dostává Kristovo Tělo a mylně vyvozuje, že dostává i milost, která by měla doprovázet Eucharistii. Ale Bůh nám nenanucuje svou milost. Jak to vyjadřuje starověký nápěv, který složil sv. Tomáš Akvinský.
„
Sumunt boni, sumunt mali, sorte tamen inaequali, vitae vel interitus“ – Berou dobří, berou zlí, ale s nestejným osudem života či zkázy.
Je těžké uvěřit, že kardinál Cupich si opravdu myslí, že komunikanti dostávají milosti zcela nezávisle na stavu své duše a správné dispozice. Takový postoj by byl pověrou - z Nejsvětější svátosti by udělal magický amulet, který chrání lidi bez jejich vědomí či souhlasu.
Vezměme si svátost manželství. Účinnost svátosti nezávisí na tom, zda její služebníci - tedy manželé samotní - jsou hodni nebo ne. Pokud splňují podmínky platnosti - pokud jsou ochotni se vzít a chtějí to udělat před oficiálními svědky - opravdu se vezmou a nezáleží na tom, jestli se berou z nehodných motivů (např. pro peníze), nebo jestli jsou ve stavu smrtelného hříchu. Pár se sváže manželským poutem, ale to neznamená, že se bude těšit z milostí, které tato svátost nabízí. Budou spojení neoddělitelně, ale ne šťastně.
Působení svátostí je opravdu objektivní jako působení Krista, ale pokud máme z toho mít užitek, nesmíme milosti stavět překážky.
Děti samozřejmě překážky nestavějí, ale neuvidíme účinky této milosti, dokud nedorostou do věku, kdy budou moci s ní spolupracovat.
Křest nám nedělá nemožným dostat se do pekla. Tam to opravdu bude znakem hanby.
Přijímání jakékoli svátosti bez správné dispozice je hříchem proti těmto svatým věcem. Je to svatokrádež. My nedostáváme milosti skrze hříchy, ale ztrácíme ty, které jsme předtím měli.
I něco jiného je ve slovech kardinála Cupicha záhadné - rozlišování mezi Boží intrinzickou a extrinzickou slávou. napsal:
"Krista a jeho dílo nelze nikdy umenšit žádným činem z naší strany." - a to je pravda o intrinzické slávě Krista.
Ale pokud uvážíme aktivity, o kterých můžeme říci, že "vzdávají slávu Bohu" - pokud učíme děti víře, budujeme krásný chrám, horlivě se účastníme mše svaté celebrované pravým, hodnotným způsobem svatým knězem.
Tyto věci něco způsobují - vzdávají Bohu slávu, kterou by měl dostávat - ale příliš zřídka dostává - od nás zde na zemi. Když to přestane, Boží sláva je na zemi umenšená. Ale není umenšená v nebi. Sláva, která mu je intrinzická, nemůže být zmenšena nebo zvětšena ničím, co my můžeme udělat. Ale my určitě můžeme udělat více či méně z úsilí vzdát Bohu slávu, kterou si zde zaslouží.
Pokud se Nejsvětější svátost přijímá nehodně, pokud se liturgie slaví lajdácky nebo nedůstojným způsobem, pokud výtržníci spálí či znesvětí kostely, pokud jsou kněží nehodní a velmi hříšní, tak se to velmi liší od Boží extrinzické slávy.
Bůh není poškozen, jistě, ale
skutky znesvěcení a úmyslné urážky Boha jsou věci, na které musí katolíci reagovat s větším úsilím, aby se znovu vzdávala čest Bohu, kterou je lidstvo povinné mu vzdávat.
Možná je pohodlné myslet si, že Bůh je nad to všechno povznesený, ale
my jsme povoláni budovat Boží království na zemi - budovat jeho Církev a jeho království v srdcích lidí. Jak víme, to je projekt, který může postupovat i jít směrem zpět - podle úsilí katolíků a nepřátel Církve. Oni to nikdy nevzdají. A
nesmíme to vzdát ani my!
Převzato z
Život Cirkvi vo svete 18/2021, 14. 5. 2021
Vychází na stránkách
https://modlitba.sk/
