Zamyšlení nad evangeliem 7. neděle velikonoční- cyklus B
Ježíš pozdvihl oči k nebi a modlil se: „Otče svatý, zachovej je ve svém jménu, které jsi mi dal, aby byli jedno jako my. Dokud jsem byl s nimi, já jsem je zachovával ve tvém jménu, které jsi mi dal. Chránil jsem je, a nikdo z nich nezahynul kromě toho, který propadl záhubě, aby se naplnilo Písmo. Nyní jdu k tobě, ale toto mluvím ještě ve světě, aby měli v sobě plnost mé radosti. Dal jsem jim tvé slovo. Svět k nim pojal nenávist, protože nejsou ze světa, jako ani já nejsem ze světa. Neprosím, abys je vzal ze světa, ale abys je ochránil od zlého. Nejsou ze světa, jako ani já nejsem ze světa. Posvěť je pravdou; tvé slovo je pravda. Jako jsi mě poslal do světa, tak i já jsem je poslal do světa. Pro ně se zasvěcuji, aby i oni byli posvěceni v pravdě. (Jan 17,11b-19)
7. neděle velikonoční je mezi slavností Nanebevstoupení Páně a slavností Seslání Ducha Svatého patří tedy do devítidenní přípravy na Boží hod svatodušní. Je třeba si uvědomit, co sestoupení Ducha Svatého pro apoštoly a pro celou církev znamenalo, i to, že tuto událost můžeme v sobě prožívat, neboť od přijetí křtu v nás přebývá a můžeme jej kdykoliv vzývat v soukromé potřebě a projevu úcty anebo před významnou událostí: přijetím svátosti (zvláště biřmováním), před posvěcením kostela, před exerciciemi atd. Křesťanské svátky nejsou jen výročními oslavami událostí rozhodujících pro naši spásu, ale jejich bytostným prožíváním, jako by se pro nás staly právě teď. Např. o vánocích oslavujeme Kristovo narození v Betlémě, ovšem s vědomím, že se vlastně zrodil v nás. Podobně je tomu i s Letnicemi. Jak tedy máme očekávat příchod Ducha Svatého?
1. V pokoře: s vědomím, jak nesmírně Ho potřebujeme.
2. V dychtivé touze, aby nás naplnil a osvítil.
3. V rozhodnutí zcela se odevzdat jeho vedení.
Snažme se tedy proniknout do zbožného smýšlení společenství apoštolů, učedníků a příbuzných Páně s pannou Marií, které tvořilo základ prvotní Církve, a jako ono prožívejme skutečnost, že bez Ducha Svatého nic nemůžeme. Jako mrtvola nemůže pohnout ani prstem, tak ani my nemůžeme bez oživení Duchem Svatým nic vykonat ke cti Boží ani k prospěchu své i ostatních duší. Vždy´t nikdo nemůže říci ani „Ježíš je Pán“, leč v Duchu Svatém!
Také uvažujme o tom, jak nesmírně velikým a bohatým darem je Duch Svatý, jak skrze něho dostáváme vše, co nás může obšťastňovat, jak nejen plní naše zbožná přání, ale dává nám mnohem více, i to, co ani nemůžeme vytušit. Proto je třeba probouzet srdce k touze po Duchu Svatém a vyprošovat jeho dary nejen sobě, ale celému lidstvu! Neboť právě v současné době, kdy je velké množství stále množících se případů sobectví, lhostejnosti, zloby, nenávisti, zášti, sporu, vražd i válečných střetnutí, je velice zapotřebí jeho zachraňující a přetvořující lásky!
Prosme jej tedy, aby ovlivnil myšlení politiků, státníků a všech zodpovědných činitelů, aby vedli k vzájemnému dorozumění lidí ve vlastních zemích i na poli mezinárodních vztahů, aby vyburcoval svědomí vědců, techniků i všech, kdo jejich díla uvádějí do provozu, aby přitom dbali dobra a bezpečí obyvatel této planety.
Prosme Ducha Božího, aby až dravá snaha po dosažení co největších obchodních i jiných zisků byla nahrazena solidaritou – především s těmi nejohroženějšími.
Ve čtvrtek jsme oslavili vstup Ježíše Krista do Otcovy slávy, čili – jak říkáme „na nebesa“. On nás tam zve za sebou a tam nás očekává.
„V domě mého Otce je mnoho příbytků, kdyby nebylo, řekl bych vám to. Já jdu, abych vám tam připravil místo!“
Že tam nemůžeme jít ani tam nemůžeme vejít bez pomoci Ducha Svatého, je samozřejmé. Proto s důvěrou volejme: „Přijď o Duchu přesvatý, rač paprsek bohatý světla svého v nás vylít!“ Nemáme však pouze jednou vyslovit tuto modlitbu, ale opakovat ji co nejčastěji, se stále vzrůstající zbožností.
