Na začátku tohoto svědectví musím říct, že jsem si na sv. Josefa vzpomněla jen na Vánoce, když jsem vytáhla jeho figurku z krabice a vložila ji k jesličkám pod vánoční stromeček.
Nevěděla jsem o něm absolutně nic, a už vůbec ne ne to, že je takový zvláštní a mocný světec. Ani vzpomínky na něj pro mě nic nepředstavovaly, až na jednu zajímavou událost z před třemi lety, když manželka mého bratra otěhotněla a chystala se na porod. Můj bratr chtěl dát svému synovi nějaké moderní jméno a já byla pevně přesvědčena, že by se měl jmenovat Josef, protože porod byl blízko prvního května, kdy je svátek svatého Josefa dělníka. Můj synovec dostal jméno Joseph a byl pokřtěn knězem jménem Josef. Potom pro mě byl svatý Josef stále velkým cizincem, až do minulého roku, když jsem se rozhodla jít na víkend do kláštera s karmelitánkami
Přemýšlela jsem, jak bych se nejraději pomodlila Novénu za to, že tam budu a zůstanu. Přemýšlela jsem, jestli se modlit Novénu k Panně Marii Karmelské nebo k Duchu Svatému. Můj přítel mi řekl, abych se modlila Novéna ke svatému Josefovi, protože klášter stále nese jeho jméno.
Víkend se sestrami karmelitánkami byl úžasný, strávený modlitbou, rozjímáním, tak úžasný, že se můj život po návratu domů náhle změnil. Pamatuji si, jak se mě jedna sestra ptala: "
Řekni mi, co víš o sv. Josefovi?" Pouze jsem se zasmála a řekla: "
Teprve se poznáváme," její jemný úsměv a chvíle ticha a věta: "
Ach, svatý Josef je úžasný!" Jiskřilo to ve mně touhou poznat ho víc.
Pak jsem narazila na knihu "SKRYTÉ DÍTĚ MEDJUGORIE", v níž je o něm hodně svědectví a byla jsem překvapená. Nemohla jsem uvěřit, že svatý Josef byl tak velký ochránce, ten, který byl pro mě pouze figurkou a ničím jiným.
Krátce nato jsem začala 30 denní pobožnost ke svatému Josefovi a vyslechla jsem si tolik svědectví o něm, že jsem si ho zamilovala úplně ...
Důvod, proč toto svědectví, je moje máma. Co si pamatuji, měla problémy s alkoholem a prožili jsme s ní hodně ošklivých a smutných věcí. Když jsem se před 8 lety obrátila a potkala živého Boha, začala pravidelně chodit do kostela, zpovídat a modlit se, ale ten zlý ji vytrvale pronásledoval a každou chvíli padla a vzdala to. Na to, jak moc jsem se s ní snažila mluvit, modlit se za ni, jakoby nedošlo vůbec k pokroku. Když se po několika měsících vrátila domů, pozdravila mě ve dveřích viditelně omámená, měla jsem chuť vzít kufr, otočit se a odejít.
Jak těžké pro mne bylo ji v takovém stavu obejmout. Tolik odporu vůči ní, tolik zlosti ... bylo to všechno silnější než já. Velmi jsem chtěla být s ní, ale něco mě od ní stále tlačilo pryč. Když byla čistá, byla z ní jiná žena. Byla to máma plná porozumění, lásky, moje nejlepší kamarádka. Ale když byla pod vlivem alkoholu, doslova jsem před ní utíkala, nezvedala jsem jí telefon a vydrželo to roky.
To vše trvalo až do toho roku, když jsem požádala svého přítele, aby se se mnou pomodlil Novénu za mámu ke svatému Josefovi. Také jsem řekla své matce, aby se modlila na můj úmysl, takže nevěděla, že se modlí za sebe.
Domů jsem přicestovala v den svátku svatého Josefa. Když mi otevřela dveře, nemohla stát, byla opilá. Řekla jsem si: "
Ne, to není pravda!" Seděla na posteli a poprvé v životě jsem k ní popošla a v takovém stavu ji objala. Začala plakat jako dítě. Snažila jsem se ji uklidnit a poslala jsem ji do postele, protože jsme měly jít příští den na mši svatou na Karmel. Když jsem se ráno probudila a přišla k ní, myslela jsem si, že mám noční můru. Nedívala jsem na svou mámu, byla jako mrtvola, nemohla se dívat, stát, nemohli jsme jít na Karmel. Požádala jsem ji, aby šla spát, ale ona protestovala, hádala se. Vzala jsem synovce a šla s ním do města.
Kolem oběda mi volá táta a říká mi, abych přišla domů, protože máma spadla v koupelně. Po příchodu domů jsem k ní přišla. Spala v posteli, jakoby mrtvá, podívala jsem se na ni, šla jsem do svého pokoje a začala se modlit růženec. Jakmile jsem začala, jakoby mě něco zvedlo, přišla jsem k mámě, klekla jsem si k ní, jednou rukou jsem se jí držela a druhou jsem vzala růžence a plakala. Pak jsem ji požehnala svěcenou vodou, políbila, objala, pohladila, POPRVÉ V ŽIVOTĚ jsem to udělala. Řekla jsem jí, že spolu proti tomu budeme bojovat, že ji neopustím, předala jsem ji do srdcí Ježíše a Marie.
Odpoledne začala přicházet k rozumu, byla jsem po jejím boku, plakala, objímala jsem ji jako malé dítě. Po tom dni, po dni zasvěceném svatému Josefovi, je moje máma novou ženou.
Byli na svatbě před pár týdny a bála jsem se, že to bude pro ni příležitost sáhnout po alkoholu, ale když mi můj otec zavolal, že všechno šťastně dopadlo a řekl, že máma nechce nic pít, bylo jasné, že SVATÝ JOSEF vyprosil osvobození a nikdo mi to nevezme. Pevně věřím, že moje matka je svobodná, a říkám, že BŮH JE MOCNÝ, BŮH NIČÍ KAŽDÉ ZLO, BŮH OSVOBOZUJE, NE KDY CHCI A JAK CHCI, ALE KDYŽ ŘEKNE ON.
Vím, že to bude těžké, vím, že není snadné žít v tomto bláznivém světě a vím, že mnohé rodiny čelí těmto závislostem každý den, ale říkám vám, že jen se modlit, věřit a milovat takové lidi, jak je Ježíš miluje.
Vidíte, jak dlouho mi trvalo, než jsem poznala trpícího Ježíše v mé matce, objala ho, milovala, hladila. Roky plynuly, ale nevzdávala jsem se, protože, jak mi řekla jedna karmelitánka, "
Nikdy nepřestaň věřit." A není nic silnějšího, než se modlit a věřit, protože není zla, které by bylo silnější než Bůh!
Svatý Josefe, děkuji za vyslyšení mé modlitby. Děkuji ti jako dcera za svou mámu. Děkuji ti, že stojíš před Bohem a přimlouváš se za nás.
Není dne, který bych se ti nevěnovala, a není člověka, kterého bych tvé přímluvě nepředložila. Zatímco budu dýchat, řeknu to všem a budu svědkem tvých zásahů do mého života.
Děkuji Bohu za sv. Josefa.
Převzato z
https://modlitba.sk/,
článek ze 6. 5. 2021 naleznete
zde.
