Když španělští poslanci těsně před Velikonocemi schválili zákon umožňující eutanazii a lékařsky asistovanou sebevraždu, šlo o nejnovější krok v programu radikálních opatření, který postavil
socialistickou vládu země proti její kdysi mocné katolické církvi.
Španělští biskupové navzdory roku plnému trpkých sporů zaujali smířlivý postoj a žádali o dialog a spolupráci, kde to jen bylo možné.
Ve Španělsku i v dalších ze sedmadvaceti zemí Evropské unie se však objevují stížnosti, že koronavirová opatření slouží k prosazování opatření, jež by mohla omezit náboženská práva.
„
Existují reálné obavy, že lockdowny bývají využívány jako záminka k novým restrikcím,“ sdělil NCR Antoine Renard, mezinárodní koordinátor francouzského Sdružení katolických rodin.
„
Často se zdá, že politici přestali chápat důležitost náboženství,“ vysvětloval Renard. „
Katolíci budou muset velice jasně hovořit o svých právech a využívat na [svou] obranu veškeré právní možnosti.“
Obavy z postupného narušování náboženské svobody už dlouho vyjadřují církevní představitelé v Evropě, kde protináboženské incidenty eviduje Observatoř projevů nesnášenlivosti a diskriminace vůči křesťanům se sídlem ve Vídni, a uveřejňují je orgány na obranu lidských práv, jako například Evropské centrum pro právo a spravedlnost.
Podobné obavy zazněly v polovině března i v Bruselu na plenárním zasedání Komise biskupských konferencí Evropské unie, po rozhovorech s Margaritisem Schinasem, místopředsedou Evropské
komise.
Negativní vnímání víry je posilováno „
nárůstem negramotnosti v otázkách náboženství“, upozornila komise 19. března s tím, že je nezbytně nutné, aby křesťané udržovali dialog se státními úřady a vyhýbali se „autocenzuře“.
Setkání se Schinasem se uskutečnilo v souladu se 17. článkem Lisabonské smlouvy, který požaduje, aby EU udržovala „
otevřený, transparentní a pravidelný dialog“ s evropskými církvemi.
Nejistota a znepokojení však přesto přetrvávají
Papež František ve výroční promluvě k diplomatickému sboru ve Vatikánu varoval 182 velvyslanců akreditovaných u Svatého stolce, že snahy omezit šíření covidu-19 měly „
dopad na rozličné základní svobody, včetně svobody vyznání“.
Páter Piotr Mazurkiewicz, polský teolog a politolog, který byl v letech 2008–2012 generálním sekretářem Komise biskupských konferencí Evropské unie, řekl, že loňský rok ukázal „
rozdíl
mezi zeměmi s přátelským postojem k víře a těmi, kde je politická kultura vůči náboženství nepřátelská a vnímá ho spíš jako škodlivé než jako užitečné pro organizaci státu“.
„
Instituce Evropské unie v současné době silně upřednostňují ideologii sekularizace a přijímají ji jako normu,“ uvedl Mazurkiewicz pro NCR. „
Některé vlády ji aktivně prosazují v přesvědčení, že sekularizovaná společnost bude modernější a výkonnější než společnost zbožná.“
Některé evropské národy dbají na to, aby náboženskou svobodu nenarušovaly a umožňují, aby při dodržování početních omezení a hygienických opatření církevní bohoslužby pokračovaly.
V Polsku, kde je hlášeno víc než 55 000 úmrtí na covid-19, což je téměř dvakrát víc než evropský průměr, premiér Mateusz Morawiecki zpřísnil lockdown v souvislosti s varováním, že je obsazeno 70% nemocničních lůžek.
Na pašijový týden i na Velikonoce však kostely zůstaly otevřené, přičemž vláda katolíky nabádala, aby se scházeli jen v nejužším rodinném kruhu, ale omezení pohybu nenařídila.
V sousedním Německu byl 23. března vyhlášen velikonoční lockdown, ale o den později ho kancléřka Angela Merkelová po stížnostech od církví a spolkového ministra vnitra Horsta Seehofera odvolala jako „omyl“.
V převážně pravoslavném Rumunsku, kde je v současné době zakázán noční silniční provoz, zůstávají bohoslužebná místa také otevřená, a sice po „absolutně nezbytném dialogu“ s vládními
představiteli, jak to označil Vasile Banescu, mluvčí bukurešťského patriarchátu.
Jinde vyplouvá na povrch napětí mezi církví a státem
Na Slovensku, kde byl 17. března prodloužen v lednu vyhlášený úplný zákaz veřejných bohoslužeb, církevní představitelé podporují žádost generálního prokurátora Maroše Žilinky u ústavního soudu, poté co obvinili středově levicovou vládu premiéra Igora Matoviče, že ignoruje jejich stížnosti.
Několik vládních ministrů zákaz bohoslužeb kritizuje, přičemž bývalý ministr zahraničí a evropský komisař Jan Figel se také obrátil na Evropský soud pro lidská práva a obvinil Matoviče z toho, že
nejpřísnějšími restrikcemi v Evropě porušuje lidská práva.
„
Ignorování zásadních požadavků církve se stalo neudržitelným – stát však úplný lockdown náboženského života neustále prodlužuje", uvedl v prohlášení z konce března předseda slovenské biskupské konference arcibiskup Stanislav Zvolenský.
„
Důrazně nesouhlasíme s tímto nadměrným zasahováním do náboženského života v naší zemi a jsme přesvědčeni, že jde o neúměrné omezování,“ prohlásil arcibiskup.
Ve Skotsku Nejvyšší civilní soud koncem března rozhodl, že zavřením kostelů skotská decentralizovaná vláda postupovala nezákonně, protože porušila náboženskou svobodu podle evropské Úmluvy o ochraně lidských práv z roku 1950.
„
Je zarážející, jak se kroky evropských vlád různí – zatímco se některé snažily dohodnout s církevní hierarchií, v důvěře, že ve svých vlastních bohoslužebných prostorách zajistí bezpečí, jiné nařídily úplné zavření kostelů,“ sdělil Mazurkiewicz NCR.
„
Svoboda vyznání zaujímá v mezinárodním právu zvláštní místo a lze ji v krajním případě omezit jen za zcela mimořádných okolností,“ uvedl kněz. „
Mnozí vládní úředníci však jako by
dospěli k závěru, že víra není pro blaho člověka důležitá a že ji nelze považovat za něco, co je ve veřejném zájmu.“
Mazurkiewicz se domnívá, že
některé vlády se dopouštějí vyložené diskriminace.
Ve Francii může být v obchodech na každých šest metrů čtverečních jeden zákazník, zatímco i ve velkých kostelech může být pouze třicet věřících, někde tedy jeden na každých dvě stě metrů
čtverečních.
Když francouzský nejvyšší správní soud v prosinci rozhodl, že to porušuje francouzskou ústavu, vládní představitelé nebyli schopni toto omezení vysvětlit ani opodstatnit.
Rozhodnutí francouzského soudu vedlo k úspěšným ústavním stížnostem na omezování bohoslužeb v sousední Belgii a Švýcarsku a 31. března, při vyhlášení nového celostátního lockdownu, zabránilo francouzskému prezidentu Emmanuelu Macronovi zakázat mše svaté.
Francouzské církve se však musí potýkat s dalšími starostmi
Nový „
zákon o separatismu“, který v prosinci předložil premiér Jean Castex, „
posílí úctu k principům republiky“, kdy prefektům regionů propůjčuje pravomoc shromažďovat úplnější údaje o náboženských skupinách a požaduje, aby dary ze zahraničí podléhaly úřední registraci.
Cílem tohoto zákona je přinutit muslimská sdružení podrobit se francouzskému zákonu z roku 1905 o odluce církve od státu a „
zabránit nebezpečnému směřování“ po sérii krvavých útoků, včetně masakru v redakci satirického časopisu Charlie Hebdo v lednu 2015 a brutální islamistické
vraždy staršího katolického kněze Jacquese Hamela při mši svaté v jeho normandském kostele v červnu 2016.
Námitky, že tento zákon ohrozí svobodu vyznání, odmítl 15. března francouzský ministr vnitra Gérald Darmanin, který deníku
Le Figaro řekl, že zákon o odluce z roku 1905 byl upraven už třiadvacetkrát, aniž došlo k jakémukoli narušení jeho „
základních principů“ svobody.
Křesťanští, muslimští a židovští představitelé však tento zákon kritizují v prohlášeních před Národním shromážděním a varují, že vyvede z klidu sekulární republikánský étos Francie.
„
Ze zákona, který formuluje podmínky pro svobodu a dovoluje tuto svobodu uplatňovat, děláme zákon s mnoha omezeními a regulacemi,“ uvedl arcibiskup Éric de Moulins-Beaufort, předseda biskupské konference, ve společné březnové výzvě, na níž se podíleli také protestantští a pravoslavní představitelé.
„
Tento návrh zákona bez ohledu na své záměry riskuje podkopání základních svobod vyznání, sdružování, vzdělávání a názoru, které jsou již nyní napadány tím, jak se ve veřejném prostoru stále
více zabydluje myšlenková policie,“ píše se ve zmíněné výzvě.
Navzdory kritice tohoto francouzského zákona jsou obdobná opatření plánována v Dánsku, kde se teď od náboženských sdružení také požaduje, aby předkládala podrobné výkazy. Náboženští pracovníci, včetně v Dánsku narozených katolických a luterských duchovních, zde musí absolvovat kurz
„
porozumění demokracii a svobodě“.
Nový „
zákon o kázáních“, podporovaný sociálnědemokratickou vládou premiéra Mette Frederiksena, také náboženským komunitám, včetně 270 000 muslimů, ukládá, aby všechna jejich veřejná prohlášení byla v dánštině.
V říjnu dánská Rada církví, mezi jejímiž šestnácti členskými denominacemi jsou i katolíci, Frederiksena upozorňovala, že tento zákon poškodí mezinárodní image Dánska, neboť duchovní tradice učiní „
rukojmími zjednodušujícího pojetí náboženství a jeho praktikování“.
Kardinál Jean–Claude Hollerich, předseda Komise biskupských konferencí Evropské unie, podobně upozornil na „
nepřiměřené bránění“ svobodě vyznání, kterou chrání i Listina základních práv
Evropské unie z roku 2000.
„
Tento vývoj je součástí širšího, sílícího trendu zanedbávání náboženské svobody v členských státech EU,“ uvedl Hollerich v lednovém prohlášení.
„
Sice chápeme, že cílem je zabránit radikalizaci a potřít podněcování k nenávisti a terorismu, ale je třeba zajistit, aby to negativně nedolehlo na církve a náboženská společenství, jimž je takové jednání cizí,“ vyjádřil se kardinál.
Ve Španělsku začne v létě platit v březnu schválený nový zákon o eutanazii a tato tradičně katolická země umožní tuto praxi jako pátá v Evropě.
Návrhy zákonů umožňujících eutanazii čekají na projednání i jinde. V sousedním Portugalsku ho v únoru zablokovalo prezidentské veto, které by však brzy mohlo být přehlasováno.
Takovéto kroky vyvolávají obavy, že politici, povzbuzení nedávnými lockdowny, prosazují sekularizující programy, kdy tváří v tvář netečnosti ze strany veřejnosti a nahlodané demokratické kultury využívají své nově rozšířené pravomoci.
„
Není pochyb o záměrných snahách diskreditovat náboženství jako takové; obyčejných lidí se to týká jen málo, ale nepřátelsky ladění politici budou mít pocit, že je v jejich útocích podporuje zákon
i dějinný vývoj,“ prohlásil Renard, koordinátor francouzského Sdružení katolických rodin.
„
Samozřejmě, svoboda svědomí bude národními ústavami chráněna dál,“ pokračoval. „
Ale katolíci, zejména pokud jsou v menšině, budou muset pochopit, jaké výzvy je čekají – zvlášť když instituce Evropské unie neprojevují valné porozumění.“
Mazurkiewicz, polský teolog, vyjádřil souhlasné stanovisko
Podle něho země, kde podobně jako v Polsku funguje živá, sebejistá církev, mohou stále ještě předkládat jiné modely společenského a politického uspořádání, než jsou ty, které v západní Evropě převládají, a zpochybňovat „
deterministické předpoklady“, jimiž se i mezi katolíky vyznačuje západní myšlení.
„
Panuje silně rozšířený pocit, že se nedá nic dělat: evropským společnostem je souzeno se stále víc odklánět od křesťanství a vzdalovat se od svých křesťanských tradic,“ uvedl tento kněz. „
Můžeme nabídnout svědectví, které to popírá.“
„
Skutečnost, že nejvyšší soudy odhalují právní nedostatky, ukazuje, že demokratické mechanismy se i v nouzových podmínkách dosud uplatňují,“ zdůraznil.
„
Nynější varování jsou však opodstatněná – a nejde jen o svobodu vyznání, nýbrž
o celou budoucnost občanských svobod.“
Jonathan Luxmoore
National Catholic Reporter
Přeložila Alena Švecová
Převzato z
MONITOR č. 9, 2. 5. 2021, str. 9 - 11
Celý časopis ke stažení:
https://rcmonitor.cz/download/MONITOR-2021-9.pdf,
