Život bez Boha se stal státním náboženstvím. Ale: Boha je třeba poslouchat více než lidi! To má platnost i v naší době! Svět potřebuje modlící se podnikatele, modlící se výzkumné pracovníky, techniky, politiky. A my, křesťané, potřebujeme více modlitby...,
..., abychom dostali dar rozlišování duchů, abychom poznali, kterým aktérům můžeme důvěřovat.
Christof Gaspari / VISION 2000
Vídeň, 10.4.2021 (kath.net/Vision2000) - 027 394
Krize koronaviru, která nás víc než rok provází, je něčím jako mene tekel: rostoucí znejisťování, mnohé obavy, jistá ztráta perspektivy - to poukazuje na dalekosáhlé a rozmanité směry vývoje špatným směrem. Uvádím některé skutečnosti.
Stále ještě lock-down, nejistota, jak to má jít dál, rostoucí počty psychicky zatížených duší zejména mezi mladými. Znovu alarmující zprávy o rostoucích "počtech nakažených", přestože je již objasněno, že pozitivní testy na koronu nejsou identické s infekcí. Kromě toho povážlivé vedlejší účinky po očkování vakcínou "AstraZeneca". V šesti zemích ho zastavili. Podle časopisu Konsument je i mnoho otazníků vzhledem k účinkům vakcín. Přesto se očkování v téměř všech médiích doporučuje. Vládní klima znejistění. ...
Mezitím už náš všední den poznamenávají směrnice a způsoby chování, které by byly před rokem nemyslitelné: nošení roušek v obchodech, kostelích, školách a kancelářích, testování před setkáním s přáteli a perspektiva, že do restaurace smíme vstoupit jen s negativním testem.
Pohledy na prázdné ulice, stadiony a koncertní sály a
perspektiva nuceného očkování. Pouze to otevře přístup do těchto prostor. Nikomu už nesmíme podat ruku, přinejlepším loket a hlavně ne žádné objetí! ... Tím vším trpí mezilidské vztahy.
V knize
Covid-19: Velký průlom Klaus Schwab, zakladatel Světového ekonomického fóra, kde se každoročně setkávají mocní tohoto světa, velmi přiléhavě popisuje současnou situaci a navrhuje perspektivy pro svět zítřka.
Nejprve vysvětluje:
"
Svět, jaký jsme v prvních měsících roku 2020 znali, už neexistuje, rozplynul se v situaci pandemie."
A co vidí na nás přicházet?
Úloha vlád se velmi posílí. ... Bez globálního strategického pořádkového rámce nenastane žádné trvalé ozdravení situace "(str. 131).
Velké problémy jako pandemie, klima, teror lze zvládnout pouze kolektivně. Globální řešení jako otázka přežití! A nastane i enormní pokrok v digitalizaci - méně kontaktů, méně cestování na jiná místa. Umělá inteligence bude slavit vítězství a nahradí lidské činnosti. Pandemie je obratem v historii sledování a kontroly.
"Když se krize skončí, někteří zkonstatují, že země se najednou změnila na místo, na kterém už nechtějí žít" (str. 197)
Schwab sice mluví také o tom, že:
"My všichni - občané a politicky zodpovědní budou pandemií přinuceni zabývat se filozofickou otázkou, jak lze veřejné blaho ... maximalizovat" (str. 259).
Ale jak lze očekávat, budou zde chybět výpovědi o smyslu lidského života a bude chybět i závazný rámec pro působení člověka.
V interview pro noviny
Kronenzeitung v lednu o aktuálních opatřeních ve věci korony odpověděl vídeňský městský radní Peter Hacker na konci i na otázku:
"
Co přijde po smrti?" krátce a úsečně: "
NIC!"
No, to je jeho soukromý názor, můžeme si pomyslet. Ale tento muž je důležitým "hráčem" v dění v této krize! Copak se tady nevnucuje podezření, že toto reprezentuje myšlení elity v našich zemích ???
Připomeňme si i výpověď vídeňského filosofa Konráda Liessmann, který v rozhlase ORF prohlásil:
"Nesmíme se nechat svést na scestí různými formulacemi, které hledí za hranice života ... Život je to jediné, co máme. Jinak nemáme už nic. ... "
V krizi korony se jasně ukazuje:
Do velké míry jsme ztratili vztah ke smrti. Kultura, která ji potlačuje, která za každou cenu proti ní bojuje a odsouvá ji stranou, nebo se pokouší někomu podřizovat, se dostává na scestí. Musíme se naučit žít se skutečností, že musíme umřít a musíme si připomínat:
Vlastně to rozhodující v životě přijde až po smrti. To relativizuje příkoří života, se kterými jsme konfrontováni, ale předpokládá to, že budeme věřit v milujícího Boha.
Tady se objevuje
základní problém moderní společnosti. Ona holduje víře, že
nemá smysl lidská existence, která nemá Bohem chtěný původ a končí v nicotě. Tím je vše vložené do lidských rukou. Proto chybí pevný bod, o který se lze opřít. Nyní, během pandemie, to pozorujeme zvlášť výrazně, protože údajná nezcizitelná lidská práva se "demokraticky" odsunuly stranou a ukázaly se jako nesolidní základ soužití.
Výsledek: Vládnoucí znejistění, rostoucí izolace lidí, chybějící perspektivy a to upozorňuje na zásadní problém: ztrátu Boha.
Život bez Boha se stal státním náboženstvím. Kdo by při parlamentních diskusích nebo "kulatých stolech" v televizi argumentoval Božím Desaterem, se dnes vyřazuje ze společnosti. Osopili by se na něj, že soukromé náboženské názory nemají v rozumné diskusi žádné místo.
Takže i věřící muslimové, kteří prohlašují, že pro ně jsou Boží přikázání důležitější než ty státní, narážejí na nepochopení. To však vyplývá pouze z toho, že
my, křesťané, jsme ztratili jasný pohled a myšlení z počátků Církve:
"Boha je třeba poslouchat než lidi" (Sk 5,29)
Prohlásil to sv. Petr před veleradou, mocnými té doby. A tato věta má platnost i v naší době!
Není to však výzva ze zásady ignorovat zákony státu, spíše je to pro křesťany výzva zbystřit sluch, kdekoliv se Boží přikázání dostanou do konfliktu se státními úpravami.
A toto nebezpečí roste v naší společnosti, která se upsala bezbožnosti. Jelikož tento čistý světský přístup má vliv i na nás, jsme vyzváni, stále znovu si připomínat tuto absolutní přednost Boha:
"
Hospodinova je země i všechno, co ji naplňuje, okruh země i ti, co bydlí na něm (Ž 24).
A v Janově evangeliu nám Ježíš Kristus jasně říká:
"
... beze mne nemůžete nic udělat" (Jan 15,5)
Bez Krista se nám nepodaří nic, co má mít nějaké trvání - žádný lidský život, žádný boj proti pandemii - bez něj nebude ani žádné skutečné ozdravení životního prostředí. Protože
dokud nebudeme přistupovat ke stvoření s úctou, protože je to dílo někoho Většího, ale budeme na něm dělat medicínské pokusy jako nyní očkováním, budou se problémy dále množit. Nejprve se musíme my, křesťané, vážně a s nerozděleným srdcem pevně přimknout ke Kristu. K tomu nás papež František výslovně vyzval: "Zvu každého křesťana, ať už se nachází na jakémkoli místě a v jakékoli situaci, k novému osobnímu setkání s Ježíšem Kristem nebo alespoň ochotně nechat se potkat; na každodenní, neustálé hledání Krista (
Evangelii gaudium 3).
To se nemá špatně chápat - jako výzvu složit ruce do klína.
Jsme nadále vyzváni jednat, zkoumat a rozvíjet se, ale s vědomím, že spolupůsobíme na Božím stvoření. Louis Pasteur - velký výzkumník například - se modlil, když pracoval v laboratoři. Svět potřebuje modlící se podnikatele, modlící se výzkumné pracovníky, modlící se techniky, modlící se politiky. A my, křesťané, potřebujeme více modlitby, abychom dostali dar rozlišování duchů, abychom poznali, kterým aktérům můžeme důvěřovat.
Bohu patří zeměkruh a jeho obyvatelé a proto vychází každá pravá obnova z hlubokého příklonu k živému Bohu, odehrává se v duchovní oblasti, otevírá nepředvídatelné možnosti a vytváří prostor pro netušené zázraky - dokonce i v nepřátelském okolí.
Převzato z
Život Cirkvi vo svete 17/2021, (30. 4. 2021)
Vychází na stránkách
https://modlitba.sk/
