Evangelijní úryvek 5. neděle velikonoční (Jan 15, 1 - 8) přináší Ježíšovu řeč o révě a ratolestech.
Na konci 1. století křesťanské společenství, které mělo v Janovi svého zakladatele a duchovního otce, pravděpodobně prožívalo krizi, kterou nebylo snadné překonat. Dotýkala se vytrvalosti zůstat věrný Ježíšovu učení. V
J 6, 66 - 67 Ježíš adresuje svým učeníkovm otázku: "
I vy chcete odejít?" Slova Ježíše Krista v dnešním evangelním úryvku připomínají "
píseň o vinici Páně" v 5. kapitole knihy proroka Izaiáše. Je to výpověď o Boží věrnosti a nevěrnosti Izraele, když přes veškerou péči Boha, si lid zvolil namísto sladkých hroznů kyselé pláňky.
Cesta očišťování
Pán Ježíš nás upozorňuje na to, že pokud přinášíme ovoce, můžeme očekávat, že nás Bůh čistí. Jsou to ty "řezy", které umožňují, abychom rostli a přinášeli ještě více ovoce. Učí nás dívat se na naše utrpení a zkoušky očima víry. To vůbec neznamená, že Bůh sesílá bolesti a utrpení, aby vylepšil své děti. Duchovní život je vždy růstem. Každý z nás má zkušenost s tím, jak v něm roste dobré ovoce spolu se sobeckými návyky, zlomyslnými myšlenkami nebo pýchou. Právě zde musíme stříhat, a to nejen jednou, protože tyto větve egoismu se vždy znovu objeví, i když různými způsoby a s různými projevy.
Neexistuje úsek života, který by nevyžadoval změnu a nápravu, a tedy ořezávání. Musíme vidět naše zápasy o víru jako čištění, ve kterém se trénujeme na naší cestě svatosti.
O Církvi vyznáváme "
Ecclesia sancta semper purificanda" - "
Svatá Církev je stále se očišťující." Obnova není výstavbou nových struktur, ale spíše odstraněním nánosů a neustálým návratem k původnímu Kristovu evangeliu.
Obnova se podobá práci sochaře, který musí vyprostit sochu z beztvarého balvanu před sebou. Jeho úkolem je odstranit kámen tak, aby se projevila vznešená krása, která se v kameni ukrývá. V evangelním úryvku zaznívají i vážná Ježíšova slova: "
Beze mne nemůžete nic udělat."
Obnova našeho života a obnova Církve není výsledkem lidského úsilí. Nezbytnou podmínkou je zůstat spojení s Kristem.
Aby proudil Kristův život
Stabilita člověka, rodiny, Církve nespočívá ve víře v lidské síly. Člověk bez Boha nabízí krátkodobá a nestabilní řešení. Pouze ten, kdo zůstává věrný Bohu, získává stabilitu navzdory křehkosti vlastního života. Starověká ikona na začátku tohoto textu zobrazuje Krista s knihou Písma svatého, který je kmenem révy. Jednotliví apoštolové a evangelisté sedí na větvích - větvích této révy. Pouze tak do nich může proudit Kristovo slovo, Boží život. Platí to i pro nás.
Do našeho života přicházejí různé krize, i krize víry. Pro některé právě týdny bez veřejných bohoslužeb se staly pokušením a záminkou "odejít a už se nevrátit".
V nedělním evangeliu opakovaně zaznívá Ježíšův příkaz: "
Zůstaňte ve mně!"
Potřebujeme zůstat napojení na Ježíše, jako jsou spojeny ratolesti s kmenem révy. Pouze tak v nás může proudit životodárná síla Boží milosti. Vraťme se do našich chrámů, na mše svaté a ke svátostem.
Církev není společenstvím dokonalých, ale je společenstvím smířených, tzn. mužů a žen, kteří se tváří v tvář vědomí svých vlastních limitů, slabostí a pádů setkali s nekonečným Božím milosrdenstvím, a proto vědí, co to znamená odpuštění a milosrdenství. Připomínám to proto, že
Kristův požadavek "zůstaňte ve mně" znamená současně zůstat ve společenství nedokonalých bratrů a sester spolu s vlastními nedokonalostmi. Anebo je moje jméno "pan dokonalý" a "paní dokonalá"?
P. František Trstenský
Převzato z
www.postoj.sk,
článek z 1. 5. 2021 naleznete
zde.
