Naděje naše, buď zdráva!

Moderní bludaři nemohou snést, když zdravíme a vzýváme Pan nu Marii jako svoji naději.



Maria je nadějí všech

Moderní bludaři nemohou snést, když zdravíme a vzýváme Pan nu Marii jako svoji naději: Naděje naše, buď zdráva! Říkají, že jen Bůh je naší nadějí a že Hospodin zlořečí všem, kteří skládají důvěru v lidského tvora: „Kletý člověk, který spoléhá na člověka.“ (Jer 17,5) Usuzují takto: Maria je tvor. Jak tedy může být tvor naší nadějí? To tvrdí bludaři. Přesto však církev svatá ukládá všem duchovním a všem řeholníkům, aby každý den pozvedali svůj hlas a vzývali Marii za všechny věřící sladkými slovy: Naděje naše, naděje všech, buď zdráva!

„Dvojím způsobem můžete v někoho doufat,“ říká Andělský učitel, sv. Tomáš(1), „buď jako v hlavní příčinu pomoci, anebo jako v prostředníka.“ Kdo očekává nějakou milost od krále, očekává ji od něho jako od pána; od králova ministra nebo důvěrníka ji však čeká jako od prostředníka. V tomto případě přichází milost na prvém místě od krále, ale prostřednictvím jeho důvěrníka. Proto kdo se uchází o milost, může oprávněně tohoto prostředníka nazývat svou nadějí. Nebeský Král, který je nekonečná dobrota, nás touží svrchovaně obohatit milostmi; protože je k tomu třeba z naší strany důvěry, dal nám pro zvýšení této důvěry za Matku a Orodovni ci svou vlastní Matku. Jejím rukám svěřil všechnu moc, aby nám mohla pomáhat.

Proto chce, abychom v ni skládali naději ve svou spásu a v obdržení každého potřebného dobra. Kdo skládají svoji naději jen ve tvory bez ohledu na Boha, počínají si jako hříšníci, kteří se pro získání přátelství a přízně člověka nestydí urážet Boha. Ti jsou ovšem zlořečeni od Boha, jak říká Jeremiáš. Kdo ale doufají v Marii jako v Matku Boží, která má moc jim vyprosit milosti a život věčný, ti jsou Bohem požehnaní a působí radost jeho srdci. Vždyť Bůh si přeje, aby takto byla ctěna vznešená bytost, která ho milovala a ctila na světě více než všichni lidé a andělé dohromady. „Proto oprávněně nazýváme Pannu Marii svou Nadějí, neboť očekáváme na její přímluvu to, co bychom neobdrželi pouhými modlitbami,“ jak poznamenává sv. Robert Bellarmin(2). „Prosíme ji,“ praví Suarez(3), „aby důstojností Prostřednice nahradila naši chudobu. Kdo prosí svatou Pannu s touto důvěrou,“ dodává učenec, „neprojevuje nedůvěru v Boha, nýbrž bázeň pro svou vlastní nehodnost.“

Právem tedy církev svatá vztahuje na Marii Sirachovcova slova: „Jsem matka… svaté naděje…“ (Sir 24,18) Je Matkou, která stále vzbuzuje nikoli marnou naději v bídné a pomíjející statky toho to světa, ale svatou naději v nesmírné a věčné statky života ve slávě nebes. „Buď pozdravena, Naděje mé duše,“ obrací se k Matce Boží sv. Efrém(4), „buď pozdravena, jistá Spáso křesťanů, buď pozdrave na, Pomocnice hříšníků, buď pozdravena, Obrano věřících a Spáso světa.“ Také sv. Josef Hymnograf(5) praví, že po Bohu nemáme jinou naději než Marii, a proto ji nazývá „po Bohu jedinou naší nadějí“. A sv. Efrém(6) uvažuje o prozřetelnosti Boží v přítomném řádu a říká, že Bůh ustanovil, aby všichni, kdo se spasí, byli spaseni skrze Marii, jak učí sv. Bernard a jak důkladněji později dokážu, a oslovuje ji takto: „Má Paní, neustále nás chraň a skrývej pod pláštěm své ochrany, protože po Bohu nemáme jinou naději kromě tebe.“

Totéž vyslovuje sv. Tomáš z Villanovy(7), který ji nazývá „jediným naším Útočištěm, Pomocí a Azylem“.

Důvod pro to udává, jak se zdá, sv. Bernard(8) slovy: „Pohleď, člověče, na Boží plán, plán, jak by nám mohl hojněji udělovat své milosrdenství. Protože chtěl vykoupit lidské pokolení, složil celou výkupnou cenu do Mariiných rukou, aby z ní rozdávala podle libosti.“

Bůh nařídil Mojžíšovi, aby zhotovil z nejčistšího zlata slitovnici, řekl mu, že s ním chce odtud v budoucnu mluvívat. „Pak uděláš z čistého zlata příkrov dva a půl lokte dlouhý a jeden a půl lokte široký. Tam se budu s tebou setkávat … budu s tebou mluvit o všem, co ti přikážu pro Izraelity.“ (Ex 25,17–22) Podle Paciuchelliho(9) je tou to slitovnicí Maria: „Odtud mluvívá Bůh s lidmi, odtud jim rozdává odpuštění, milosti a dary.“ A proto říká sv. Irenej(10), že Věčné Slovo poslalo před svým vtělením v Mariině lůně archanděla k vyžádá ní jejího souhlasu, protože chtělo, aby se tajemství vtělení dosta lo světu skrze Marii. Proto také říká opat Raymund(11): „Každé dob ro, každá pomoc, každá milost, které lidé od Boha obdrželi a ještě obdrží až do konce světa, jim byly a vždy budou udíleny na pří mluvu Panny Marie a Mariiným prostřednictvím.“ Plným právem tedy volá zbožný Blosius(12): „Ó Maria, tak laskavá a uznalá ke všem, kdo tě milují, kdo by byl tak pošetilý a nešťastný, že by tě nemilo val? Ty osvěcuješ v pochybnosti a zmatku mysl těch, kdo se k tobě v zármutku utíkají, těšíš ty, kdo se ti svěřují v nebezpečích, pomáháš těm, kdo tě volají. Po svém jednorozeném Synu jsi jistou spásou svých věrných služebníků. Buď pozdravena, Naděje zoufajících, buď pozdravena, Pomocnice opuštěných! Ó Maria, ty jsi všemohoucí, protože tvůj Syn tě chce uctít okamžitým splněním všeho toho, co si přeješ.“

Sv. Germanos(13) vyznává, že Maria je zdrojem každého dobra, které máme, a osvobozením od každého zla, a takto ji vzývá: „Ó má Paní! Tys jediná útěcha, Bohem mi daná! Vůdkyně mé cesty, posila mých slabých sil, poklad v mé žebrotě (lék na mé rány, úleva v mých bolestech), uvolnění mých okovů, naděje mé spásy. Vyslyš, prosím, moje modlitby, ustrň se nad mými vzdechy, moje Královno, Útočiště, Živote, Pomoci, Naděje a má Sílo!“

Oprávněně tedy sv. Antonín(14) vztahuje na Marii slova knihy Moudrosti: „Všecko dobré mi přišlo spolu s ní, jejím prostřednictvím nezměrné bohatství.“ (Mdr 7,11) Protože je Maria Matkou a rozdavatelkou všeho dobra, může říci každý, zvláště však ctitel této Krá lovny, že s mariánskou úctou obdržel všechno dobré. Proto také říkával Celleský opat(15) prostě a bez omezení: „Kdo najde Marii, najde všechno dobré, najde všechny milosti, všechny ctnosti, protože ona mu svou mocnou přímluvou získá vše, aby byl opravdu bohatý milostí Boží.“ Upozorňuje nás, že má všechny poklady Boží, tj. poklady Božího milosrdenství, aby je rozdávala svým ctitelům: „Bohatství a čest jsou u mne, ustavičný dostatek a spravedlnost. Chodím stezkou spravedlnosti a pěšinami práva, abych dala dědictví těm, kdo mě milují.“ (Př 8,18–21) Proto říká Konrád Saský(16), že máme všichni prosebně pohlížet na Mariiny ruce, abychom od ní dostali žádané dobro.

Ó, kolik domýšlivců našlo s mariánskou úctou pokoru! Kolik zuřivců tichost! Kolik slepců světlo! Kolik zoufalců naději! Kolik na polo zavržených spásu! To právě Maria předpověděla, když v Alžbětině domě zapěla vznešený chvalozpěv: „Od této chvíle budou mě blahoslavit všechna pokolení.“ (Lk 1,48) Sv. Bernard(17) opakuje tato slova a vyznává: „Od této chvíle tě budou blahoslavit všichni národové, protože jsi zrodila všem národům život a slávu, protože v tobě nalézají hříšníci odpuštění a spravedliví setrvání v milosti Boží.“ Proto říká zbožný Landsberger(18) o Pánu, že mluví ke světu takto: „Lidé, ubohé Adamovy děti, když žijete uprostřed tolika nepřátel a tolika běd, snažte se ctít s mimořádnou vroucností svou Matku. Vždyť jsem dal světu Marii za vzor, abyste se od ní naučili žít, a za útočiště, abyste se k ní obraceli ve vašich útrapách. Tuto svou Dceru jsem stvořil tak, že se jí nikdo nemůže bát nebo ostýchat, když k ní chce jít. Dal jsem jí srdce tak dobrotivé a soucitné, že nemůže pohrdnout nikým, kdo se k ní utíká, že svou milost neodepře nikomu, kdo o ni žádá. Všem nabízí plášť svého milosrdenství a nedopustí, aby někdo odešel od jejích nohou bez útěchy.“ – Chvalme tedy ne ustále a velebme nesmírnou Boží dobrotu, že nám dala tuto vznešenou Matku a tak něžnou a laskavou Orodovnici.

Ó Bože, jak něžné city choval k našemu nejlaskavějšímu Vykupiteli Ježíši a naší nejlaskavější Orodovnici Marii láskozanícený sv. Bonaventura(19): „I kdyby mne Pán zavrhl,“ volá, „vím, že nemůže odepřít lásku tomu, kdo ho miluje a kdo ho upřímně hledá. Obejmu ho celým srdcem a nespustím se ho, dokud mi nepožehná. Beze mne se nemůže hnout. Nebudu-li moci dělat nic jiného, skryji se aspoň v jeho ranách, tam zůstanu a nenajde mne nikde mimo sebe. A kdyby mě zahnal můj Vykupitel od svých nohou pro mé hříchy, vrhnu se k nohám jeho Matky Marie a nehnu se odtud, dokud mi nezjedná odpuštění. Vždyť tato Matka milosrdenství nedovede, jako nikdy nedovedla, odepřít soucit lidské bídě a nevyslyšet ubožáky, kteří se k ní utíkají o pomoc. Proto když ne z povinnosti, tedy aspoň ze soucitu přiměje svého Syna k tomu, aby mi odpustil.“

„Pohleď tedy na nás,“ končím s Euthymiem(20), „pohleď na nás svýma milosrdnýma očima, nejsoucitnější Matko! Vždyť jsme tvými služebníky a v tebe jsme vložili všechnu svoji naději.“(21)

MODLITBA

Ó Matko svaté lásky, naše útočiště a naděje! Víš přece, že tvému Synu Ježíši Kristu nestačilo být naším stálým přímluvcem u Věčného Otce a že chtěl, aby ses i ty nás u něho zastávala a vyprošovala nám Boží milosrdenství. Ustanovil, aby tvé modlitby byly podporou naší spásy, a dal jim takovou moc, že všeho dosáhnou. Na tebe se tedy, Naděje ubohých, obracím já, bídný hříšník. Doufám, Paní, že pro zásluhy Ježíše Krista a na tvou přímluvu dosáhnu spasení. Tak doufám a má důvěra je tak pevná, že kdyby byla spása v mých rukou, složil bych ji přesto do tvých rukou, neboť důvěřuji v tvé milosrdenství a v tvou ochranu více než ve všechny své dobré skutky.

Matko a má Naděje, neopouštěj mě, jak bych si zasloužil! Pohleď na moji bídu a ustrň se nade mnou! Pomoz mi a zachraň mne. Vy znávám, že jsem svými hříchy přečasto zavřel cestu dobrým vnuknu tím a pomoci, koteré jsi mi vyprosila na Pánu. Ale tvá dobrota k ubžákům a tvá moc u Boha převyšují množství a zlobu všech mých poklesků. Nebesa i země vědí, že určitě nezahyne, koho ty chráníš.

Ať si tedy všichni na mne zapomenou, jen ty na mne nezapomeň, Matko Boha všemohoucího. Řekni Bohu, že jsem tvým služebníkem, řek ni mu, že mě bereš pod ochranu, a budu spasen. Ó Maria, v tebe doufám, v této naději žiji, s ní si přeji a doufám zemřít, přičemž budu stále volat: Ježíš je má jediná naděje a po Ježíši Panna Maria! Amen.

Z knihy Sv. Alfons Maria de Liguori: Vznešenosti Panny Marie, I. díl. Překlad Dr. Stanislav Špůrek CSsR. Matice cyrilometodějská s. r. o., Olomouc 2009. V MCM vydání první, str. 77–83.





Vyšlo v časopise Světlo 2. ČÍSLO / XXVII. ROČNÍK