Ačkoliv od liturgické reformy po Druhém vatikánském koncilu uplynulo už přes půlstoletí, v Katolické církvi stále existuje početně sice ne velký, zato však mimořádně aktivní tábor ultrakonzervativních katolíků, kteří a priori zavrhují pokoncilní liturgickou reformu, ba odmítají uznat mši podle misálu Pavla VI. z roku 1970 za platný katolický ritus.
A nejenže a priori zavrhují tuto mši, ale téměř výhradně používají její nesprávné pojmenování NOM (
Novus Ordo Missae). Odvolávají se přitom na projev papeže Pavla VI. z pondělí 24. května 1976, v němž papež údajně použil slovní spojení
Novus Ordo Missae jako název mše, misál které vydal v roce 1970. Je to však lež.
Slovní spojení Novus Ordo Missae jako oficiální pojmenování mše svaté se totiž v projevu papeže Pavla VI. z pondělí 24. května 1976 nenachází.
(Srov.
www.vatican.va/content/paul-vi/la/speeches/1976/documents/hf_p-vi_spe_19760524_concistoro.html)
Čili každý, kdo používá zkratku NOM, staví na chiméře. V oficiálních dokumentech Katolické církve se toto pojmenování mše svaté vůbec nepoužívá.
Mše podle misálu Pavla VI. není a ani nikdy nebyla NOM!
V římském ritu se názvosloví mší svatých odvíjí od misálu, podle kterého je liturgie slavena. Tedy v případě mše, která je v Římskokatolické církvi nejčastěji slavena v celosvětovém měřítku, je ve smyslu terminologie Úřadu pro papežské bohoslužby ve Vatikánu správné a přesné odborné pojmenování:
mše podle misálu Pavla VI.
Pro starší formu římského ritu, která se začala slavit v roce 1962, se používá přesné oficiální odborné pojmenování:
mše podle misálu Jana XXIII.
Neoficiálně a v minimálním rozsahu se v Katolické církvi slaví i
mše podle misálu Pia V., slavena v Římskokatolické církvi od roku 1570. Běžně se tato pojmenování zkracují, takže v praxi nejednou čteme nebo slýcháme o mši Pia V., či mši Jana XXIII., nebo o mši Pavla VI.
Pokoncilní liturgická reforma byla prosazována nezvykle rychle, radikálně, ba v mnoha případech i necitlivě, což způsobilo nemálo vnitřní bolesti katolíkům, úzce spjatým se starou formou římského ritu. Existují svědectví o tom, že Pavel VI. dostával žádosti o povolení používat římskou liturgii, která předcházela reformě, provedené v roce 1970. Zájemci o tuto starobylou římskou liturgii nejednou naráželi na nepochopení biskupů a dokonce i kardinál Josef Ratzinger si v této souvislosti vícekrát potěžkal na netolerantnost svých „biskupských spolubratrů“. Faktem však je, že
mše podle misálu Jana XXIII. nikdy nebyla oficiálně zakázána a v minimální míře se slavila i nadále.
V zájmu objektivity je třeba přiznat do jisté míry
oprávněnost kritiky mše podle misálu Pavla VI. jejími oponenty z tábora ultrakonzervativních katolíků. Musíme totiž konstatovat, že pokoncilní liturgická reforma nerespektovala do důsledků konstituci o posvátné liturgii
Sacrosanctum Concilium Druhého vatikánského koncilu. Koncil udělal výrazný posun v oblasti používání národních jazyků věřících. Konstituce
Sacrosanctum Concilium mimo jiné uvádí, že „
ve mši, při udělování svátostí i jinde v liturgii, může být pro lid nezřídka velmi užitečné uplatnit národní jazyk. Budiž proto možné poskytnout mu více místa...“ (
Sacrosanctum Concilium, 36, § 2)
Nicméně
to, že koncil dal více prostoru národním jazykům věřících, nemělo znamenat úplné odstranění latiny z liturgie. Koncil nejenže požadoval zachovat používání latinského jazyka v latinských obřadech, ale navíc výslovně žádal „
dbát na to, aby věřící dovedli spolu recitovat nebo zpívat také latinsky části mešního řádu, které jim přísluší.“ (
Sacrosanctum concilium, č. 54)
Tento požadavek konstituce však zůstal po liturgické reformě jen na papíře a latina se prakticky úplně vytratila z liturgie. Dnes už jen minimum katolíků dokáže latinsky recitovat nebo zpívat stálé části mešního řádu tak, jak to požadoval Druhý vatikánský koncil.
Nebyla také dodržena pasáž konstituce
Sacrosanctum Concilium, požadující v procesu zjednodušování obřadů „
svědomitě zachovat jejich podstatu.“ (
Sacrosanctum concilium, č. 50)
Sporná byla změna osvědčených formulací některých částí liturgie, především modliteb obětování. K nedostatkům patří i skutečnost, že z misálu Pavla VI. zmizela modlitba ke sv. Michaelovi archandělovi po skončení mše, a takto bychom mohli při jmenování sporných momentů pokoncilního liturgického vývoje v Římskokatolické církvi pokračovat i dál.
Faktem však je, že mše podle misálu Jana XXIII. nikdy nebyla oficiálně zakázána a v minimální míře se slavila i po realizaci liturgické reformy v roce 1970. Její slavení usnadnil papež Jan Pavel II., který vyšel vstříc zájemcům o slavení mše podle misálu Jana XXIII. Svým speciálním indultem
Quattuor abhinc annos, vydaným 3. října 1984 Kongregací pro bohoslužbu a svátosti, povolil za stanovených podmínek opět používat Římský misál, promulgovaný papežem Janem XXIII. Nezůstalo však jen při tom a papež Jan Pavel II. prostřednictvím motu proprio
Ecclesia Dei z roku 1988 vyzval biskupy k velkodušnosti při udělování tohoto povolení pro všechny věřící, kteří si budou přát slavení mše podle misálu Jana XXIII.
Novou naději pro ty, kteří byli úzce spjati se starou formou římského ritu, přinesl papež Benedikt XVI. svým apoštolským listem motu proprio
Summorum Pontificum ze dne 7. července 2007 (Srov.
http://www.vatican.va/content/benedict-xvi/la/motu_proprio/documents/hf_ben-xvi_motu-proprio_20070707_summorum-pontificum.html) a následně Instrukcí k provádění apoštolského listu (motu proprio) papeže Benedikta XVI.
Summorum pontificum, kterou vydala Papežská komise Ecclesia Dei 30. dubna 2011. (Srov.
http://www.vatican.va/roman_curia/pontifical_commissions/ecclsdei/documents/rc_com_ecclsdei_doc_20110430_istr-universae-ecclesiae_lt.html)
Oba tyto dokumenty přesně stanovují
podmínky koexistence dvou forem latinského obřadu. Přitom mše podle misálu Pavla VI. byla označena jako forma
ordinaria (řádná forma), přičemž mše podle misálu Jana XXIII. jako forma
extraordinaria (mimořádná forma) byla umožněna papežem Benediktem XVI. za podmínek zohledňujících jím zamýšlený záměr, který je přesně stanovený v motu proprio
Summorum Pontificum.
Mši podle misálu Pavla VI. označují jako platnou katolickou mši i největší osobnosti současné Katolické církve. Například Mons. Athanasius Schneider, biskup z Kazachstánu německého původu, který sám inklinuje k mimořádné formě římského ritu, navzdory jistým výhradám přijímá mši podle misálu Pavla VI. jako platný katolický obřad, doporučuje však převzít do této svaté liturgie některé prvky mimořádné formy římského ritu. (Srov.
https://www.christianitas.sk/rozhovor-s-mons-schneiderom-je-v-rozpore-s-bozim-zjavenim-tvrditze-boh-chce-rozmanitost-nabozenstiev/)
Určitě toto je schůdnější cesta do budoucnosti, jako tendence ultrakonzervativních katolíků a priori odmítat existenci řádné formy římského ritu bez možnosti její reformy.
Vyvolávání konfliktů mezi přívrženci obou forem římského ritu mimořádně škodí celé Katolické církvi.
Jedině správným východiskem ze současné situace je liturgické smíření a maximálně možná kompatibilita obou forem římského ritu podle představ kardinála Saraha, který v jednom rozhovoru mimo jiné řekl: „Stejně jako Benedikt XVI. doufám, že se obě formy římského ritu budou vzájemně obohacovat. To předpokládá zříct se hermeneutiky zlomu. Obě formy mají stejnou víru a stejnou teologii. Bránit se jim je hluboký ekleziologický omyl.“
(https://rcmonitor.cz/download/MONITOR-2019-24.pdf)
Je zřejmé, že další pokračování reformy liturgické reformy je nezbytností a jiné alternativy není.
Cesta znevažování řádné formy římského ritu a boj proti ní nemá a nemůže mít perspektivu v Katolické církvi. Mše podle misálu Pavla VI. je nejčastěji slavenou formou liturgie Katolické církve v celosvětovém měřítku, zatímco přívrženci mimořádné formy římského ritu představují pouze marginální část katolíků ve světě. Podle jednoho z odhadů pouze zhruba 1% kněží v celosvětovém měřítku celebruje mši v mimořádné formě římského ritu.
(
https://www.katholisch.de/artikel/28407-studie-alte-messe-wird-von-juengeren-und-familien-besucht)
Tyto skutečnosti je třeba mít na zřeteli při každé úvaze o budoucnost liturgického vývoje v Katolické církvi.
Karol Dučák
Článek vyšel také na "domovských stránkách" Karola Dučáka:
http://www.priestornet.com/2021/04/omsa-podla-misala-pavla-vi-nie-je-nom.html#more, 28. 4. 2021
