Evangelijní úryvek 4. neděle velikonoční (Jan 10, 11 - 18) přináší řeč dobrého Pastýře, kterým je Ježíš Kristus.
Každý rok na 4. neděli velikonoční zaznívá úryvek z 10. kapitoly Janova evangelia. Touto nedělí se završuje týden modltiieb za povolání. Obraz dobrého pastýře má mnoho odkazů na starozákonní texty (viz např. Ez 34, 23 - 31; Mich 5, 3; Zach 13, 7 - 9; Jer 3, 15; 23, 35; Ž 23).
Několikrát v evangelním úryvku této neděle Ježíš opakuje slova: "
položím svůj život". Dát svůj život znamená věřit až do konce v pravdu a v sílu lásky jako životodárné síly. Ježíš potvrzuje svou absolutní svobodu v tom, že dává svůj život. Říká se, že
láska začíná tam, kde se odloží vlastní brnění a zajímá se o druhého víc, než o vlastní pohodlí a jistoty. Máme před sebou nádherný obraz Boha - dobrého Pastýře, který dává sebe sama a nabízí svůj život za člověka. Napodobujme i my tuto Lásku.
Poslání pastýře
Postava dobrého pastýře, který ve svobodě klade svůj život za své ovce, je postavena do protikladu s nádeníkem, který je u ovcí pouze na základě ekonomického vztahu. Pastýř je pro své ovce vším: jejich životem a jejich ochranou. Pavel v rozlučkové řeči k presbyterům z Efezu ve Sk 20,29 připomíná: "
Já vím, že po mém odchodu vniknou mezi vás draví vlci a nebudou šetřit stádo." V Prvním Petrově listě čteme napomenutí: "
Paste Boží stádo, které je vám svěřeno; starejte se o něj ne z donucení, ale dobrovolně podle Boží vůle, ne pro mrzký zisk, ale ochotně." (1 Pt 5, 2) Jsou to slova adresovaná všem, kteří v Církvi budou plnit různým způsobem poslání pastýřů, tzn. představených.
Řecké sloveso "ginósko" = "znát" neoznačuje intelektuální vědomosti, ale existenční poznání, do kterého je zapojen celý člověk. Ježíš za vzor klade poznání, které existuje mezi Otcem a Synem. Je to nejhlubší poznání lásky. Prvním obdobím byl pozemský život Ježíše Krista. Druhým obdobím je čas Církve. Stále je to Kristus, který je jediným Pastýřem. Prostřednictvím Církve chce získat i jiné ovce, aby přišly do jeho ovčince.
Evangelista Jan se v obraze dobrého pastýře dívá do budoucna na misionářskou úlohu Církve.
Dar lásky
Na závěr nedělního úryvku slýcháme o svobodném daru vlastního života, který Syn nabízí Otci. Kristus se dává v poslušnosti úplně, a přece vždy svobodně, aby nám dal život v hojnosti. Otec na tuto lásku odpovídá vzkříšením Syna.
Každý učedník má proto v Ježíši vzor, protože v Božím Synu vidí lásku, která má naplňovat i náš život.
Když se v těchto nejistých časech ptáme sami sebe, co nám nakonec zůstane, při poctivém zkoumání dojdeme k tomu, že nakonec z toho všeho zůstane jen to jediné, a to láska.
Proč ostatní selže a vydrží pouze čistá láska, která má původ v Bohu?
Protože jen v lásce se člověk obětuje, nabízí svou vůli druhému,
protože pouze láska nepochází z jeho vlastního já, ale z jiného já, z Božího já. Protože jen v lásce koná Bůh a Bůh je láska. Pouze On zůstává navěky.
P. František Trstenský
Převzato z
www.postoj.sk,
článek z 24. 4. 2021 naleznete
zde.
