V roce 1990 dnes už svatý Jan Pavel II. napsal sérii promluv o tom, jaký by měl být kněz pro 3. tisíciletí. Protože ani po letech neztratily jeho myšlenky nic ze své aktuálnosti, přinášíme je zde jako inspiraci pro bohoslovce, kněze a možná i další..
Představení a vychovatelé
Při modlitbě Anděl Páně si připomínáme ústřední událost dějin, to je vtělení Božího Slova. Ta pak vyzdvihuje vynikající osobnost nejslavnější Panny Marie, která byla opravdu zahrnuta Boží milostí právě pro svou jedinečnou součinnost při životě, růstu s poslání Ježíše Krista. Je to nesrovnatelný příklad, ale přesto nám pomáhá, abychom pochopili, jak důležité jsou i vlastnosti těch, kdo vychovávají a připravují budoucí kněze. Jsou totiž povoláni k velké zodpovědnosti ti, kterým se svěřuje příprava mladých lidí na život a na kněžskou službu.
Představení a profesoři semináře ať jsou vybíráni z těch nejlepších kněží, ať jsou na to připraveni dobře patřičnými vědomostmi, vhodnou pastorační zkušeností a zvláštní duchovní i pedagogickou průpravou.
Je ovšem pravda, že pouze Boží milost může určitou osobu uschopnit k dobrému plnění úkolu vychovatele v semináři, anebo, jde-li o řeholníky, ve formačním domě. Tato milost však nikdy nechybí, neboť sám Kristus se ve svém pozemském životě soustavně, a řekl bych, výlučně věnoval přípravě apoštolů. Nyní pak přebírá i péči o formaci kněží a poskytuje k tomu všechny potřebné milosti.
Vychovatelé se své strany pak musí být přístupni těmto milostem a musí s nimi počítat. Mají proto vést hluboký duchovní život s celým svým vystupováním vydávat svědectví o upřímné víře. Takové svědectví se musí projevovat i v celém jejich myšlení a jednání.
Koncil ještě připomíná, že představení a profesoři ať si uvědomí, že výsledek výchovy bohoslovců závisí na jejich způsobu myšlení a jednání. Prožívají-li plně své kněžství, dokáží, aby i druzí pochopili krásu života zcela zasvěceného Kristu a v jim svěřených mladých lidech budou podporovat i jejich milost povolání. Budou jim pomáhat při překonávání překážek na cestě ke kněžskému svěcení, budou je podněcovat a poskytovat úsilí nutné pro tuto přípravu, aby stejně rádi přijímali radosti i oběti kněžského života.
Především si přejeme, aby představení a vychovatelé vytvořili se seminaristy skutečné společenství modlitby, studia i celé činnosti zaměřené k růstu jejich kněžského povolání. K dosažení tohoto cíle je velmi důležité i jejich osobní úsilí vynaložené při rozumové i duchovní výchově, jakož i jejich bratrské styky se seminaristy. Zvláště se mají snažit prohlubovat ovzduší velkodušnosti a radosti, jakož i touhu plně se v budoucnu věnovat apoštolskému a pastýřskému poslání.
Budeme prosit nejsvětější Pannu Marii, aby svou mateřskou přímluvou vyprosila Církvi mnoho vychovatelů s vynikajícími vlohami a vlastnostmi pro výchovu kandidátů kněžství.
Jan Pavel II.
