V roce 1990 dnes už svatý Jan Pavel II. napsal sérii promluv o tom, jaký by měl být kněz pro 3. tisíciletí. Protože ani po letech neztratily jeho myšlenky nic ze své aktuálnosti, přinášíme je zde jako inspiraci pro bohoslovce, kněze a možná i další..
Poslušnost
Panna Maria vyjádřila svůj naprostý souhlas s Božím plánem se svou vlastní osobou. Tím, že se dala Bohu plně k dispozici, vyslovila i poslušnost vůči tomu, jenž měl z vůle Boha Otce sestoupit na zem, a který sám se stále podřizoval jeho vůli. List Židům zdůrazňuje cenu této poslušnosti Božího Syna, když sestoupil na svět a sám se obětoval. Sám zakusil, co je utrpení a poslušnost a stal se pro ty, kteří ho poslouchají příčinou věčné spásy. Chápeme tedy, jak důležitá je poslušnost v kněžském životě.
Druhý vatikánský koncil upozorňuje: mezi ctnostmi, které se nejvíce vyžadují k vykonávání kněžského úřadu, je třeba jmenovat onu pohotovost ducha, podle níž kněží jsou vždy ochotni hledat ne svou vlastní vůli, nýbrž vůli toho, který je poslal.
Ti, kdo se připravují na kněžství, musí být tedy vychováváni k této zásadní ochotě plnit Otcovu vůli. Kněžská služba, poněvadž je to služba samotné Církve, může se řádně vykonávat jen v hierarchickém společenství a celým tělem. Proto pastorační láska vede kněze k tomu, aby zasvětili v rámci tohoto společenství svou vůli poslušností službě Bohu a bratřím, a v duchu víry přijímali a vykonávali, co se jim přikazuje nebo doporučuje od papeže, od vlastního biskupa nebo od jiných představených.
Velmi rádi vykonávají všechno v jakémkoliv úřadě, byť by byl sebe nižší a málo vynášel. Poslušnost nijak nepotlačuje iniciativního ducha ani v hledání nových cest v pastoraci, ovšem za podmínky, že i v tomto ohledu se podřizují představeným.
Koncil správně vytyčil vzájemné povinnosti biskupů a kněží na toto choulostivém poli. Biskupům doporučil, aby vzhledem ke svému společenství s nimi v témže kněžství a službě, mají považovat kněze za své bratry a přátelé, a mají mít na zřeteli jejich prospěch hmotný a zvláště duchovní. Kněžím pak koncil připomněl, že majíce před očima plnost svátosti kněžství, kterou obdrželi biskupové, ať v nich ctí důstojnost Krista, nejvyššího pastýře. Ať tedy lnou ke svému biskupovi upřímnou láskou a poslušností. Z tohoto širokého teologického a asketického hlediska, musí se tedy seminaristům dostat takové formace, kterou by si zvykli ochotně poslouchat své nadřízené.
Jde tu o poslušnost podněcovanou vírou, která v rozhodnutí představených uznává Boží vůli. Poslušnost, která se neuplatňuje bez určitých obětí. Ty však přispívají k plodnosti kněžského úřadu a spojují kněze s poslušností Kristovou, jenž se obětoval na kříži, a rovněž s plody této oběti.
Budeme prosit P. Marii jako vzor ochotného plnění Boží vůle, od jejího staň se, při zvěstování, až po bolest Matky na Kalvárii, aby pomáhala kandidátům kněžství vědomě a radostně pronikat do tajemství poslušností.
Jan Pavel II.
