Evangelijní úryvek 2. velikonoční neděle (Jan 20, 19 - 31) přináší zjevení vzkříšeného Krista svým učedníkům.
Každoročně se na 2. velikonoční neděli čte druhá část 20. kapitoly Janova evangelia, v které se spojuje den vzkříšení s následující nedělí o osm dní později (Jan 20, 26). I my se stáváme účastníky tohoto setkání se vzkříšeným Pánem. Neděle je Velikonocemi týdne. Proto křesťanství klade velký důraz na prožívání neděle jako dne Páně.
Pánův den
Celý text začíná zmínkou "
večer týž první den v týdnu". V židovském náboženství Šabat - sobota připomínala zakončení stvoření.
Pro křesťany je neděle dnem, kdy Kristus zakončil dílo vykoupení. Boží Syn svou smrtí a zmrtvýchvstáním z nás udělal nové stvoření. V počítání dní se v židovství neděle považuje za první den týdne.
V křesťanství neděle dostala pojmenování den Páně, když podle Písma se vzkříšený Ježíš zjevil pětkrát: Marii Magdaléně (Jan 20, 11 - 18), dalším ženám (Mt 28, 9 - 10), Petrovi (Lk 24, 34), učedníkům jdoucím do Emauz (Lk 24, 31 - 32) a apoštolům (Jan 20, 19 - 25). O další týden v neděli se zjevil apoštolům, mezi nimiž už byl i Tomáš (Jan 20, 26 - 31).
Poslaný učedník
V textu se mluví o učednících, a ne o apoštolech. Evangelista Jan v jiných částech svého evangelia (srov. Jan 6, 66 - 67) jasně rozlišuje mezi učedníky a apoštoly, a proto tak mohl udělat i zde. Učedník v tomto Janovském chápání je ten, kdo se drží Ježíše, toho, kdo ho následoval ve své historické zkušenosti ve Svaté zemi, ale i toho,
kdo kráčí duchovní cestou s Ježíšem ve víře a v životě podle Ducha. To se může stát v každé historické době.
Všimněme si, že po úvodním pozdravu "
Pokoj vám", hned následuje gesto, kdy jim Ježíš ukazuje ruce a bok. Je to odkaz na místo, odkud tekla krev a voda. Je to potvrzení skutečnosti jeho smrti a zmrtvýchvstání, ale i duchovních milostí, které proudí z Ježíšovy oběti na kříži. Proto Boží Syn uděluje svým učedníkům dar Ducha Svatého. Vyslání učedníků je popsáno stejně, jako bylo Ježíšovo vyslání, kterého poslal Otec. Je to oslava Otce tím, že zvěstuje jeho jméno a zjevuje se Otcova láska. Tato Pánova slova se netýkají pouze apoštolů, ale všech učedníků přítomných při jeho zjevení, ale i budoucích každé doby, i té naší.
Tomáš a ostatní v dějinách
Apoštol Tomáš představuje všechny, kteří v přístupu k Ježíši Kristu zůstali uváznutí ve Velkém pátku. Stále má na mysli rány po hřebech a probodnutý bok a odtud se nepohnul. Tomáš není schopen proniknout do tajemství Božího plánu záchrany člověka. Ježíšovým požadavkem na Tomáše, ale i na nás, je věřit navzdory výhradám. To neznamená ignorovat výhrady, ale zahrnout je do naší víry. Blahoslavení jsou ti, kteří přesto, že neviděli, uvěří.
Pán Ježíš oslovuje Tomáše stejnými výrazy, jaké použil samotný pochybující, aby ukázal, že ve své lásce pozná, co chtěl jeho učedník udělat. Boží Syn umí číst v lidských srdcích, Ježíš dává učedníkovi svobodu vykonat požadované gesto, především jej však vyzývá, aby jednal jako skutečně věřící člověk. V podstatě to znamená věřit svědectví očitých, kteří ho viděli před osmi dny.
Ježíšovým blahoslavenstvím se evangelista obrací na budoucí učedníky.
Nemají podlehnout lítosti, že nežili v Ježíšově době. O Božím Synu nám dosvědčují jeho první učedníci, kteří ho viděli, ale
zkušenost ze setkání se Zmrtvýchvstalým je v jeho Duchu přístupná věřícím všech dob.
P. František Trstenský
Převzato z
www.postoj.sk,
článek z 10. 4. 2021 naleznete
zde.
