V roce 1990 dnes už svatý Jan Pavel II. napsal sérii promluv o tom, jaký by měl být kněz pro 3. tisíciletí. Protože ani po letech neztratily jeho myšlenky nic ze své aktuálnosti, přinášíme je zde jako inspiraci pro bohoslovce, kněze a možná i další..
Eucharistie
Když při modlitbě Anděl Páně říkáme: "A Slovo se stalo tělem a přebývalo mezi námi", připomínáme si i hlavní tajemství vtělení, které zcela zvláštním způsobem, totiž svátostným, pokračuje v Eucharistii. Při každé eucharistické oběti se Slovo učiněné tělem stává přítomným mezi námi. Zásadní důležitost eucharistie pro život Církve nám dává pochopit nezastupitelnou roli služebného kněžství. Bez kněze nemůže být eucharistická oběť.
A proto tvrdí 2. Vatikánský koncil, že kněží vykonávají svou hlavní funkci při slavení eucharistického tajemství. Jsou totiž jako přisluhovatelé posvátných tajemství především služebníky oběti mše svaté. Eucharistie je vyvrcholením svátostného života Církve.
Je také svátostí, jež má největší vliv na život křesťana. Ti, kteří přistupují ke služebnému kněžství, musí být proto vychováváni zcela zvláště pro eucharistickou službu. Kandidáti kněžského svěcení musí být proto především vychováváni k velmi živé víře v Eucharistii.
Když Ježíš oznámil ustanovení této svátosti, požadoval od apoštolů, tedy od těch, kteří měli jako první vykonávat služebné kněžství, úkon víry v Eucharistii. A Petr, jménem dvanácti vyznal jejich víru. Z toho vyplývá, že kněze, který je odpovědný za slavení Eucharistie v Církvi, musí oduševňovat mocná víra v Kristovu svátostnou oběť, v dar, jímž skrze přijímání dává své tělo a svou krev, a v jeho trvalou přítomnost v Eucharistii, kterou mají všichni křesťané adorovat. Proto bude záhodno, aby se seminaristé účastnili mše svaté každý den. Aby se to stalo pravidlem jejich kněžského života.
Dále budou vychováváni, aby považovali eucharistickou oběť za nezbytnou část svého dne a zvykali se podílet se na ni aktivně, a nikdy se nespokojili s tím, že je to zvykem.
A nakonec budou kandidáti kněžství vychováváni, aby si osvojili vnitřní dispozice, které Eucharistie podporuje: vděčnost za dobrodiní přijatá shůry- neboť Eucharistie znamená díkůvzdání- obětní postoj, který by je měl k tomu, aby spojovali eucharistickou oběť Krista se svou osobní obětí, lásku, která je živena svátostí, jež je znamením jednoty a sdílením dober, touhu nazírat a klanět se Kristu, skutečně přítomnému pod způsobem Eucharistie.
Prosme P. Marii, aby se přimlouvala u Syna a vyprosila nám četné a horlivé služebníky Eucharistie.
Jan Pavel II.
