V letošním roce slavíme 90. výročí prvního zjevení milosrdného Ježíše sv. Faustině. Tato událost se stala 22. února 1931 v Płocku. Płockský klášter Kongregace sester Matky Božího Milosrdenství na Starém náměstí je kolébkou úcty k Božímu milosrdenství: Právě zde 22. února 1931 sestra Faustina poprvé uslyšela prosbu o namalování obrazu s nápisem „Ježíši, důvěřuji Ti".
Historie tohoto místa je zajímavá, ale je také bohatá na těžké zkušenosti z poválečných let a doby Polské lidové republiky. Kongregaci zrušily komunistické úřady, v jednu chvíli odtamtud sestry jednoduše vyhodily.
- Je to skutečně jedinečné místo. Právě zde sv. sestra Faustina viděla Milosrdného Ježíše, jehož obraz je dnes známý po celém světě, jak to sám chtěl. Právě v tomto klášteře byly během války skrývané mladé dívky před deportacemi do Pruska a poté byl materiálně podpořen pracovní tábor pro ženy v nedalekém Radziwi.
Komunistickým úřadům se nelíbilo, že sestry měly vliv na formování vlasteneckých a náboženských postojů u mladých žen, a proto se uchýlily k falešnému svědectví a pomluvě. Sestry byly dne 22. června 1950 odsunuty z kláštera. Poté byla budova vážně poškozena. I za takových okolností však stále platila Ježíšova výzva k důvěře v Boží milosrdenství. V roce 1990 se sestry vrátily na místo, které vybral sám Ježíš, aby odhalil světu svou pravou tvář.
Vraťme se zpět v čase. Krásnou stránkou v historii płockského kláštera byl Institut anděla strážného, který založil P. Antoni J. Nowowiejski, arcibiskup a biskup v Płocku, umučený v německém táboře v Działdowo v roce 1941. V tomto institutu pracovala sestra Faustina. Mnoho let se Kongregace sester Matky Božího Milosrdenství starala o mladé dívky, které, jak se říkalo, mohly sejít na zlou cestu. Je tedy milosrdenství také prevencí zla?
- Samozřejmě. Milosrdenství se dotýká toho, co je v člověku nejhlubší: Jeho důstojnosti jako Božího dítěte a hodnoty v Božích očích. Jakmile se člověk začne distancovat od životodárného zdroje, kterým je Boží láska, putuje do zla a hříchu. Proto v „Deníčku“ čteme: „Čím větší je hříšník, tím větší je právo na Boží milosrdenství“ (Deníček 423). Apoštolát sester, kterým bylo a je péčí o dívky a ženy na ulici, bylo přimět je, aby zakusily milosrdnou Boží lásku. Ano, milosrdenství bránilo a brání zlu, navíc je to boj o záchranu a věčné štěstí těch nejztracenějších.
Svatá Faustina pochopila, že si ji Bůh vybral, aby znovu odhalila světu, co je Boží milosrdenství. Svatý Jan Pavel II. během kanonizační bohoslužby 30. dubna 2000 na svatopetrském náměstí v Římě řekl, že touto kanonizací chce předat poselství Božího milosrdenství do třetího tisíciletí. Nemyslíte, že naši současníci, zejména mladší generace, před tímto darem utíkají?
- Myslím si, že to není útěkem, ale spíše bloudění a nedostatek povědomí o tom, jak důležitý je vztah s Bohem pro každého, zejména pro mladého člověka. Zdroj této situace můžeme najít v rodině, která mladým lidem často nedává šanci a prostor, aby se uchýlili k Tomu, kdo může s jejich slabostmi a problémy udělat cokoli. Mladí lidé potřebují svědky milosrdenství, kteří jim na svém příkladu, nejen slovy, ukážou, že skutečnou hodnotou člověka není mnoho vlastnit, ale být dobrým a milujícím člověkem: „Velká láska může změnit malé věci na velké a jedině láska dává našim skutkům hodnotu“ (Deníček 303).
Už 21 let se sestry starají o sanktuárium Božího milosrdenství. Navštěvují ho ctitelé Božího milosrdenství z celého světa (tak tomu bylo samozřejmě před pandemií). Co zde objevují, co hledají, proč cestují tisíce kilometrů, aby poznali a modlili se v místě první přítomnosti milosrdného Ježíše?
- Fenoménem sanktuária Božího milosrdenství je skutečnost, že to byl Bůh, kdo si vybral toto místo, aby zde lidé mohli zažít jeho citlivou, něžnou a uzdravující lásku. Milosrdenství je to, po čem nejvíce touží lidské srdce. Zažít přijetí Boha navzdory chyby a hříchy, ponořit do Otcova milosrdenství tisíce starostí, beznadějných situací, zažít odpuštění, a nakonec důvěru v Ježíše, který nejlépe ví, co je pro nás dobré ... To jsou důvody, pro které poutníci z Asie, Jižní Ameriky nebo Afriky přicházejí do budované svatyně. Lidské srdce odpočívá a nalézá hlubokou útěchu v modlitbě „Ježíši, důvěřuji Ti.“
Mimořádně důležitým dílem, které sestry vedou několik let, je rozšíření Svatyně Božího milosrdenství. Vyžaduje velké úsilí a finanční náklady. Kongregace sester Matky Božího Milosrdenství je však zahájila s vědomím, že toto zvláštní místo v Płocku by mělo být schopno důstojně šířit kult Božího milosrdenství a vítat poutníky.
- Budování sanktuária Božího milosrdenství probíhá od roku 2015. V loňském roce byly dokončeny práce spojené s fasádou kostela a poutního domu. V současné době probíhá sanitární a elektrotechnická instalace, pokračování omítacích a podlahových prací a provádění kamenného opláštění soklu, venkovních schodů a parapetů. Rovněž plánují zahájit práce spojené s rozvojem pozemků (parkování, chodníky, terénní úpravy). Samozřejmě vše v míře finančních možností.
Sanktuárium Božího milosrdenství v Płocku je stavěno Kongregací sester Matky Božího Milosrdenství díky darům, které přinášejí ctitelé Božího milosrdenství a lidé dobré vůle z Polska i celého ze světa. Sestry děkují za každý dar srdce, díky kterému v místě prvního zjevení milosrdného Ježíše sv. sestře Faustině roste krásný chrám. A dále prosí o podporu. Za všechny, kteří duchovně i hmotně podporují stavbu sanktuária, se každý den modlí v hodině milosrdenství v 15 hodin slovy Korunky Božího milosrdenství a každý 22. den v měsíci se slouží mše sv. za všechny dobrodince.
Rafał Soroczyński
