Potratář, který mě měl připravit o život. Za posledních dvacet let neuplynul ani den, abych na něj nemyslela. Přemýšlela jsem o něm. Co ho vedlo k tomu, aby se stal potratářem? Jak se cítil ve své dvojí kariéře - jako potratář a zároveň jako OB-GYN (gynekolog-porodník)?
Co za laskavost dlužil mé babičce, která ho vedla k tomu, že bezohledně obešel nemocniční nařízení a procedury a vykonal vynucený potrat mojí mámě infuzí solného roztoku? Nakolik byl do celé situace zainteresovaný? Nutili ho nebo se jen jednoduše podřídil jejím přáním, zavřel nad vším oči a nechal situaci odvíjet se po svém? Šlo o jeho první případ takového 'vynuceného' potratu nebo to byla součást už zaběhlé praxe? Spolupracoval podobně jako s mojí babičkou i v jiných případech? Až se roztřesu, když na to pomyslím. Kolik udělal takových potratů, že děti přežily? A jaký je jejich osud? Vím o jednom chlapci, který také přežil vlastní potrat tak jako já, a jehož zdravotní sestra, která měla ten den službu, nechala zemřít, protože jí to přikázala nadřízená. Byl i v tomto případě potratářem on?
Od sestřiček, které měly v ten den v nemocnici službu vím, že dotyčného potratáře nesmírně rozzlobilo, že jsem se i navzdory potratu narodila živá a vyřítil se k NICU (Neonato Intensive Care Unit). I nad tímto jsem přemýšlela. Podle informací od personálu jsem zjistila, že dotyčný potratář po mém 'přežití' potratu téměř okamžitě odešel z nemocnice a už tam pak nepracoval. Údajně se obával, že následkem toho, co se mu stalo v mém případě, ztratí svou lékařskou licenci.
Byla jsem já tím posledním potratem, který vykonal? V to mohu jen doufat.
Změnily ho okolnosti vynuceného potratu? Jeho perspektivu?
Ovlivnilo ho nějak to, že jsem přežila vlastní potrat? Litoval to, co dělal a toužil po odpuštění?
Možná na tyto otázky nikdy nezískám odpověď, ale vím jistě, že vůči němu nechovám nenávist. Hnusí se mi to, co dělal, nejen mně a mé mámě, ale stovkám, ne-li tisícům, miminek a žen. Absolutně se mi protiví potrat, ale ne ti, kteří ho vykonávají. Dr. Kelberg byl přece i někým jiným, než pouze potratářem; byl někoho synem, otcem, manželem, možná i dědečkem. Některé z vás jistě štve, že on si svůj život užíval, zatímco nepřebernému množství jiných ho bral. Jistě si dokážete představit, že to zlobí i mě. Ale můj hněv je namířen na okolnosti, ne na člověka. Mluvíme o tom, že
hřích je třeba nenávidět, ale hříšníka milovat, ale v praxi to mnohdy selhává.
"Ráda bych se dozvěděla odpovědi
na své otázky o Dr. Kelbergovi,
ale ve skutečnosti to už nic nezmění.
Mluvit o někom,
že ho milujeme bez podmínek,
znamená, že ho přijímáme i s jeho chybami, nedostatky,
uznáváme jeho zlomenost, jeho lidství;
uvědomujeme si, že jako lidé
máme toho mnohem více společného než rozdílného."
Nezáleží na tom, co udělal mně nebo jiným. Upřímně doufám, že Dr. Kelberg lituje všechno, co udělal. Doufám, že se nakonec dostane do nebe. Doufám, že ve svém životě prožíval dobro, i když mně ho dopřát nechtěl.
Komu ve svém životě potřebuješ prokázat soucit a milosrdenství ty? Kdo se podle tebe potřebuje na život podívat skrze objektiv lidství jako protiklad k hněvu a rozhořčení?
Zdroj:
www.lifenews.com, 26. 3. 2021
Převzato z
www.lifenews.sk,
článek z 30. 3. 2021 naleznete
zde.