Byl rok 1993, horké prázdniny ... a přišlo pozvání našeho vikáře, tehdy 28letého, o. Piotra Bergera na putovní pouť do Itálie. Plán cesty byl velmi lákavý, takže kněz na mou odpověď dlouho nečekal...
Následující článek byl vytvořen pro českou redakci časopisu Milujte se!
Autobus plný mladých lidí, našich zavazadel a jídla vyrazil do Itálie. Navštívili jsme různá místa od severu (Benátky a Padova) po jih (Assisi). Byli jsme také v Římě, navštívili jsme město, baziliky a Vatikánské muzeum. Vzpomínám si na jednu mši, kdy nám kněz oznámil, že následujícího dne jedeme do Castel Gandolfa - letní rezidence papeže Jana Pavla II. Tam se budeme účastnit mše svaté, kterou má slavit sám Svatý otec. Po oznámení takové mimořádné zprávy kněz jednoduše ...vykřiknul a my jsme se začali učit písničky, abychom je po mši svaté zazpívali Svatému otci.
Ráno jsme vyrazili do papežova letního sídla. Na čerpací stanici jsme se převlékli do slavnostních kostýmů, abychom se důstojně představili Svatému otci. Po skončení mše svaté se k nám Jan Pavel II. přiblížil ...a my jsme mu nesměle zazpívali „Barku“, jeho oblíbenou píseň. Usmál se na nás, poděkoval, zeptal se, odkud jsme přijeli ...a vyfotografoval se s námi.
Byl to nezapomenutelný zážitek. Radost spojená se slzami, velké emoce ...a pocit, že se nám stalo něco mimořádného. Po 28 letech od této události se vzpomínky vracejí společně s vděčností Bohu za tento dar společenství se světcem.
Nezáleží na tom, že naše setkání bylo velmi krátké a že se mnou neprohodil ani slovo. Pronikavý pohled a něžný dotek Svatého otce vždy zůstanou v mé paměti a v srdci. Chvála Ježíši za tuto milost.
Anna Kolwicz