Člověk je háklivý na uznání od lidí a rád přijímá různá vyznamenání i ovace tohoto světa. Nejvíce je to vidět u společensky vlivných lidí, ať u herců, zpěváků a sportovců.
Nejsou však šťastnější lidé než jsou ti, kteří si nezakládají na sobě ...
... a svých přednostech, ale naplňují svůj život tím, co je jim vlastní bez touhy po slávě.
Ježíš v celém svém životě nevyhledával slávu u lidí, což také zdůraznil slovy "
Slávu od lidí nepřijímám ..." (Jn5,41).
Přece se však před svou potupnou smrtí na kříži nechal oslavovat, když na Květnou neděli procházel uličkami Jeruzaléma a lid mu provolával: "
Hosana! Požehnaný, který přichází ve jménu Páně!" (Jn12,1-18 ). Proč? Neboť v ten den se On vlastně pomalu loučil s touto zemí jako člověk, který dal tomuto světu všechno a dostal i dostává dodnes od lidí jen zneuznání a potupu. Tehdy rázně okřikl farizeje, když protestovali proti jeho oslavě a řekl: "
Říkám vám. Pokud oni budou mlčet, kameny budou křičet!" (Lk19,40)
Nešlo mu o ovace na ulicích Jeruzaléma, ale spíše o to, aby upozornil lidi na vážnost svého poslání, které přináší spásu lidem, ale i na to, jak je vrtkavá lidská sláva. Vždyť zanedlouho, už za pět dní, mu budou ve stejných ulicích provolávat: "
Ukřižuj! Ukřižuj ho!" (Lk23,21).
Opravdu, na lidské slávě si není třeba zakládat, ale vždy je potřeba dělat to, co od nás vyžaduje život, který chceme žít pro věčnou spásu a pro spásu lidí. Lidé ne vždy správně pochopí úsilí těch, kteří jim obětují svůj život, ale bez takových obětí by svět nemohl existovat. Nejlépe je to vidět na osobě Krista, který kudy "
chodil, vždy dobře činil a všechny uzdravoval ..." (Sk 10,38), a přesto jen jednou za jeho života mu dav prokázal své uznání na Květnou neděli v Jeruzalémě.
On si na tom nezakládal, ale pro nás je platné vždy, že
vděčnost vůči němu je "naše povinnost", ale i vůči těm, kteří nám pomáhají. Jinak i samotná pomoc od druhých nám nebude ku prospěchu, jestli my nebudeme žít ve vděčnosti vůči Bohu a těm, kteří kvůli nám riskují a obětují své zdraví, dobré jméno i svůj život.
Ježíš přijímaje ovace v ulicích Jeruzaléma dobře věděl o těch lidech, kteří pouze využívají situaci jeho "popularity", ale vnímal i tu hrstku věrných, která ho bude upřímně provázet až po kříž. Kristus dobře věděl i to, co je ve kterém člověku, ale neodmítal nikoho, ačkoli On nikoho ke svému štěstí nepotřeboval.
Ježíš to dobře ví i dnes, kdo s jakým úmyslem mu provolává své "hosana", ale nechává "dozrát" ten čas, ve kterém "Pán osvětlí, co je skryto ve tmě, a vyjeví úmysly srdcí" (1Kor4,5).
Pro nás je dnes důležité vidět, že dnešní svět se žene za marnou slávou a bohužel i křesťané se přizpůsobují tomu, co "se nosí", aby nepřišli o uznání od druhých. To však se stane osudným pro všechny, kteří takto jednají, neboť "
... nic není natolik skryté, aby se nevyjevilo, ani natolik utajené, aby se poznáno ..." (Lk8,17).
Proto dnešní neděli, když provoláváme Ježíšovi své "hosana", dělejme to s upřímností a pokorou ve vědomí, že ten, jehož my uznáváme, byl ukřižován a jeho oběť má své pokračování i v dnešních časech. Tedy do jisté míry i lidé, kteří ho oslavují dnes riskují výsměch, který se stane jednou velkým uznáním odvahy těch, kteří jako naši blahoslavení biskupové, byli věrní tomu, komu věřili.
Přitom, ohledně víry v Ježíše Krista,
nejde jen o nějaké desetiletí života na zemi, nýbrž o naši věčnost. Ta je závislá na našem pozemském životě, který je buď oslavou Boha, nebo jeho odmítnutím - jiná možnost zde není.
Člověk nemá moc na výběr v tom, koho má uznávat, protože vidíme, jak se nedá věřit těm lidem, kteří nyní ze sebe dělají "hrdiny" lidských práv nebo dobových názorů a politických stran. Co jediné obstálo vždy a ve všech ohledech, to byla čistá nauka evangelia bez příměsí lidských omylů a bez kompromisů se světskými vlivy.
Ten, kdo se nechce zklamat svým uznáním dobových "úletů" a popularitou "lidských velikánů", má jedinou možnost, a to - uznávat Krista jako svého Spasitele. A tak přijmout pro svůj život jeho moudrost danou nám v evangeliích.
Způsobem upřímného přijetí Krista do svého života, můžeme ho i my dnes oslavit bez rizika, že zůstaneme zklamaní. Vždyť
v historii lidstva jen jeho osoba a jeho učení v plnosti obstálo před tváří dějin. Proto směle s Marií, jeho Matkou vždy zůstaňme při něm a provolávejme mu na slávu: "
Hosana Synu Davidovu ..."
+ Milan
"Sláva Isusu Christu!"
Převzato z
FC - Marta Durániková,
článek z 28. 3. 2021 naleznete
zde.
