Bohoslužba slova Květné neděle nabízí v tomto liturgickém roce popis Pánova umučení podle Marka (14, 1 - 15, 47).
Čtyři evangelia nabízejí čtyři různé způsoby teologie kříže. Evangelista Marek vnáší do smrti Ježíše na kříži nejvíce prvků skandálu. Tajemství trpícího Pánova služebníka nabízí bez jakékoliv okrasy s tvrdými zobrazeními reality bolesti a utrpení.
V domě Šimona Malomocného v Betanii se odehrává
jediné něžné gesto lásky vůči osobě Ježíše Krista. Neznámá žena mu potře hlavu vzácným nardovým olejem. Pomazáním prorocky oznámí Ježíšovu smrt. Od té chvíle se Boží Syn setká se zradou, opuštěním, zapřením, výsměchem, ponížením, odsouzením a smrtí.
Bůh nabízí spásu přes bezmocnost svého Syna odsouzeného na smrt.
Bůh se rozhodl zachránit člověka ne silou, ale slabostí. Podle našeho uvažování, kdyby sestoupil z kříže, konečně by prokázal, že je Bůh, zahanbil by ty, co ho tupili a nevěřili mu. On však zemřel na kříži a zdálo se, že je po všem. Posledním odkazem Ukřižovaného je výkřik: "
Bože můj, Bože můj, proč jsi mě opustil?" Snad se už i Boží Syn smířil se svým koncem a dává za pravdu svým žalobcům?
V tom okamžiku se neočekávaně rodí víra. Římský voják, který vidí jeho smrt, vyznává: "
Tento člověk byl opravdu Boží Syn." To platí i pro náš život.
Jistě,
bolest zůstává bolestí, smrt zůstává smrtí. Ale pokud Boží Syn trpěl a zemřel, znamená to, že žádné utrpení není opuštěné a dokonce umírání v sobě skrývá smysl.
P. František Trstenský
Převzato z
www.postoj.sk,
článek z 26. 3. 2021 naleznete
zde