Jedna zdravotní sestra mi vyprávěla událost, jak k nim na oddělení přivezli pacienta z věznice. Byl několik týdnů hospitalizován. Vytvořila si k němu dobrý vztah a snažila se mu po každé stránce pomáhat.
Ale pátrala i po kořenech zla, které se usídlilo v jeho duši a které ho přivedlo až do vězení.
Pacient byl upřímný a řekl jí mnohé věci ze svého života.
A protože mu chtěla pomoci, nabídla mu možnost nápravy života i dobrou svatou zpovědí. On se nejprve zdráhal, ale pak tuto nabídku uvítal.
Přišla chvíle, kdy sestru požádal, aby mu zavolala kněze. Kněz vešel do vyhrazené místnosti, kde zpovídal pacienty.
Sestra vešla do pokoje, zavolat svého pacienta, ale nenašla ho. Prohledala celé oddělení, ale nemohla ho najít. Oznámila knězi, že bohužel ten, kvůli kterému přišel, je nezvěstný. Kněz s mírným pohoršením odešel, protože přišel zbytečně.
O několik hodin později sestra pacienta našla v pokoji, obrátila se na něj s výčitkou, kde byl, vždyť kněz přišel jen kvůli němu. Pacient jí říká: "
Sestro, nezlobte se na mě, ale já jsem dostal tak velký strach, že jsem se musel skrýt, neměl jsem odvahu udělat to, na čem jsme se dohodli. Měl jsem před tou zpovědí strašný strach."
Muž, který neměl strach udělat tolik špatného, měl strach před Bohem, přiznat se ke zlu. Ne před státem a světskou vrchností, ale před nejvyšší vrchností, před Bohem.
Ačkoli velmi dobře věděl, že Bůh vidí do jeho duše, vyznat svou vinu, na to už síly neměl.
Člověk, který uznává svou vinu před Bohem, se vlastně rozhoduje své viny zbavit. A Bůh právě toto nabízí člověku. Nejen uznat a vyznat se, ale také zbavit se zla, které je v člověku.
Tento pacient za několik týdnů znovu požádal sestru, aby mu zavolala kněze.
Když slyšela jeho požadavek řekla: "
Já ho zavolám a vy se znovu skryjete, že?"
"
Ne sestro, já cítím, že dnes už mám sílu, abych tam šel."
Když zavolala kněze, pacient se vyzpovídal, kněz při svém odchodu sestře řekl: "
Sestro, děkuji vám, že jste mě zavolali i podruhé k tomuto pacientovi, za svůj kněžský život jsem nezažil tolik kajícnosti, kolik měl tento člověk ve svém srdci."
I na to je třeba čekat, i na to je třeba dozrát. Není jen umění vyznat hřích, ale umění je prožít kajícnost při vyznání hříchu. I ta je Božím darem, nejen lidským úsilím.
Ježíš se zřekl sebe, stal se zrnem, které padlo do země, aby zrodilo pro nás všechny nový život. Ať je nám sám Ježíš příkladem, vždyť všichni jsme povoláni stát se zrnem, aby se v nás a skrze nás mohl Boží život zmáhat.
Převzato z
Biblia Jezis Maria Jozef RKC Modlitby,
článek z 27. 3. 2021 naleznete
zde.
