Nabízíme k přečtení článek k zamyšlení zaslaný do redakce časopisu Milujte se! na téma postní doby a Velikonoc.
Znovu jsme povoláni prožít velmi silná liturgická období, dobu postní a Velikonoce v podmínkách pandemie Covid-19. Nás všechny provází bolest, prožíváme útisk a působení smrti. Jako učedníci ukřižovaného a vzkříšeného Boha, děti lidstva, které je křehké, ale schopné odpovědnosti, obyvatelé krásné, ale omezené a zraněné země, jsme povoláni k modlitbě, abychom se „odvážili přeměnit dění ve světě v osobní utrpení, a tak poznat vklad, který může přinést.“ (LS 19) Toto je výzva papeže Františka od roku 2015, kterou nás oslovuje v encyklikce Laudato Sì. Události historie nás vždy vedou k pochybnostem a někdy, stejně jako v tomto období pandemie, nás znepokojují a zraňují, ale Boží slovo, které je tlumočníkem a zářným průvodcem dějin, očišťuje náš pohled a myšlenky a zjemňuje všechny události ve světle Evangelia a vychovává nás k naději.
Doba postní je čas exodu. Příznivý a vhodný čas,
kairos, ve kterém potkáváme Boha vztahů, který se zjevil ve svém Synu, našem Pánu Ježíši Kristu: Je to on, kdo nás vyvádí z otroctví hříchu a činí nás svobodným a vzkříšeným lidem. (Kol 3, 1) Paschální událost, kterou je setkání se Vzkříšeným Pánem, nás přivádí k trojnásobnému obrácení skrze pokorné naslouchání Jeho Slovu, modlitbě a přijímání svátostí, které jsou rozšířením Kristova lidství!
První obrácení, které jako věřící spojujeme s dalšími dvěma, je k Bohu, je to setkání s ním, dar v primátu lásky. Jde o víru přijatou při křtu a živenou svátostmi, která nás nutí znovu objevit, že jsme stvoření, ne stvořitelé, která nám dává neustálou touhu hledat smysl a transcendenci: Byli jsme stvořeni Bohem a pro něj jsme stvořeni. Bůh a jako Bůh! (Genesis 1,27) Z tohoto důvodu neustále cítíme, že jsme „hladoví a žízniví“ po dobru, kráse a pravdě. Jedná se o tři reality, které jsou „tělem v našem těle,“ nemůže být mystifikováno, nepochopeno nebo špinavé, ale neustále vyživováno a očišťováno od svého místa v nás - srdce (Mk 7,19). Krása a pravda mohou být vždy jen společně, protože mají jen jedno jméno a jednu tvář: Bůh.
Druhá konverze je následující. „Neboť kdo nemá rád svého bratra, kterého vidí, nemůže říci, že miluje Boha, kterého nevidí.“ (1 Jan 4,20) Každý, kdo miluje Boha, miluje své bratry jako znamení své původní příslušnosti, která ví a prohlašuje, že jsme všichni bratři (Mt 23, 8), je předán a svěřen ostatním, všichni strážci všech: Nikdo nemůže odpovědět jako Kain, který se ptá: „Jsem snad strážcem svého bratra?“ (1. Mojžíšova 4, 9)
Třetí konverze spočívá ve stvoření, a zejména v té části, za kterou je zodpovědné lidstvo: Na Zemi. (Genesis 1, 26-31) Ano, napište prosím velké „Z“, jak to udělal velký Pierre Teihard de Chardin. Ano, Země je naše matka a ještě předtím se stala sestrou při stvoření: Živí nás a podporuje (sv. František). Kromě toho je Země náš jediný „společný domov“, je prostředím, ve kterém žijeme, je naším hostitelem a vyžaduje od nás péči a úctu, střízlivost a odpovědnost: Tak, jak neexistuje žádná druhá matka, neexistuje ani druhá Země. Bez zdravé Země neexistuje zdravá budoucnost!
Proto je čas odchodu v době postní a vzkříšení o Velikonocích silnou cestou očištění a osvobození ode všeho, co nám brání v růstu jako lidé otevření transcendenci, jako děti, které se všichni cítí jako bratři, jako lidé, kteří budují příběh, schopní kultury a civilizace. Pojďme se všichni zapojit do trojice obrácení k Bohu, bližnímu a Zemi, a zažijme tak blaženost bytí operátory vnitřního a společného míru, který nám může dát pouze Ježíš! (Mt 5,9)
Pandemie nás přiměla pochopit, že fyzické, emocionální a vztahové zdraví každého člověka je v rukou každého a společnosti jako celku, a není to čistě soukromá věc: Buď jsme všichni spaseni společně, nebo jsme všichni ztroskotali! Nastal čas, aby se bratrství a společné přátelství, jak nám připomněl papež František, staly základní složkou úvah o tom, jak zavádět nové formy občanství, účasti a spoluodpovědnosti; obnovení hodnoty a důstojnosti politiky jako umění vytváření sociálních vztahů; k budování pořádku inspirovaného poctivostí a hledáním společného dobra.
Darujme hloubku všem lidem, kteří se stali neviditelnými, zapomenutými a znechucenými, ponechanými sobě samým a zničenými trvající tragédií, těm, kteří ztratili nebo riskují ztrátu zaměstnání. Vyjděme z hrobky sobectví a solipsismu, myšlenek zaměřených pouze na sebe, a vstupme na začátek vzkříšení.
Obrácení pro věřícího není jen osobní cestou, je to cesta, kterou je třeba uskutečnit společně, a proto vyžaduje přítomnost konkrétního společenství: Obrací se pouze v konkrétní církvi. Snem samotného Boha je udělat z naší místní Církve společenství, které ví, jak mít jedno srdce a jednu duši (Skutky 4,32), ve kterém se každý může cítit hledán a očekáván, když se po odchodu a ztracení vrátí, je vždy milován a v každém případě mu je odpuštěno, i když by měl i nadále dělat chyby nebo selhat, je podporován a doprovázen, i když stále klesá nebo prochází obtížnými časy kvůli své křehkosti.
Půst žitý jako exodus pomáhá křesťanské komunitě být učedníkem Slova a neustále harmonizovat charismata, která mu Duch dává, zapojit se do logiky služby při ztělesnění evangelia osvobození a důstojnosti. Velikonoce proměňují naše hroby v prázdné, ohlašují nový úsvit nekonečných a nepřetržitých vzkříšení: Neexistuje žádná smrt nebo tragédie, která by mohla držet ve vězeních vzkříšené, kterými jsme, pokřtěné a pomazané Duchem pravdy a svobody. Přeji všem cestu ven z odporu a transcendence, vnitřního boje proti všem formám zoufalství a odrazování a pevnou naději, že přijde. Velikonoce, den vzkříšení a proměny každého člověka a všeho stvoření. Nakonec uslyšíme, jak lidé říkají: „Proč hledáte živého mezi mrtvými? Není zde, byl vzkříšen!“ (Lukáš 24, 6)
Svěřujeme své sny svatému Josefovi v letošním roce jemu věnovaném. Josef byl mužem snů, vždy vstal a naplnil je v poslušnosti Bohu a životu, který se mu otevřel: Hlídal a chránil poklady Boha, Dítě a jeho Matku (Mt 1,24; 2,14; 2,21) a dnes stále chrání lidstvo a Církev.
Modleme se k Němu takto:
Buď pozdraven, ochránce Vykupitele
a snoubenče Panny Marie.
Bůh ti svěřil svého Syna;
Maria ti věřila;
s tebou se Kristus stal člověkem.
Ó, blažený Josefe, ukaž se i nám jako otec a veď nás na cestě životem.
Vypros nám milost, milosrdenství a odvahu a chraň nás ode všeho zlého. Amen.
Rafał Soroczyński