![CC0, pixabay.com CC0, pixabay.com](storage/n202103_605a2fc383424_zzzzzz.jpg)
Tajemství dobré zpovědi spočívá v dobré přípravě na tuto svátost. Zde je sada praktických tipů pro každého.
Zpovídám se už 5, 10, 15 let a nevidím žádné výsledky. Stejné hříchy, stejné pokání. Má to nějaký smysl? To je otázka, kterou si klade mnoho lidí
Ztratila svátost, která vedla generace katolíků ke svatosti na svém významu?
Tajemství dobré zpovědi, která udělá náš duchovní život dynamičtějším, spočívá ve zralém, svěžím pohledu na tuto svátost a v dobré přípravě na ni. Takzvané podmínky pro dobrou zpověď, které - ačkoli to víme od prvního svatého přijímání - ne vždy uvádíme do praxe.
1. Zkoumání svědomí
Na dobré zpytování svědomí potřebujete v zásadě tři věci:
kousek papíru, pero a chvíli času. Stojí za to napsat na kousek papíru seznam svých hříchů. Ukládání myšlenek na papír - i krátká slova - dává pořádek do chaosu v naší hlavě.
Zadruhé, asi každý z nás má takové zkušenosti, že když klečel u zpovědi, v hlavě měl pouze velkou černou díru. Proto je písemné zpytování svědomí dobrou mapou, která nás provede okamžikem zpovědi.
Po napsání hříchů stojí za to položit si otazník ke každému z nich: "
Proč jsem si to dovolil? Proč jsem se rozhodl být špatný?" Postupným hledáním odpovědí na tyto otázky postupně objevíme zdroje našeho chování. Budeme stále lépe poznávat sami sebe a stále více se otevřeme působení Boží lásky.
2. Lítost nad hříchy
Jelikož máme za sebou seznam hříchů a pokus o odpověď na otázku: "
Proč jsem to udělal?", je čas na další otázku: "
Lituji to?" Lítost nad hřích je spojena se silným negativním emocionálním cítěním, často kombinovaným s téměř fyzickou bolestí, kterou pociťujeme za spáchané křivdy.
Ne vždy nás však takto mrzí všechny naše hříchy. Litujeme některé hříchy víc než jiné. Ne vždy cítíme dokonalou lítost. Někdy jsou naše situace tak komplikované, že je těžké vyvolat jakýkoli stav podobný lítosti, přesto někde pod kůží cítíme, že bychom měli jít ke zpovědi. V těch chvílích, kdy emoce nejsou v souladu s vědomím, stojí za to si položit otázku: "
Vím, že takové činy, myšlenky, slova by v mém životě neměly být?" Je to dobrý výchozí bod pro další morální transformaci.
3. Silné odhodlání zlepšovat se
Nakonec přijde čas zeptat se: "
Jsem připraven na sobě pracovat? Chci ve svém životě změny k lepšímu?" Je třeba připomenout, že svátost smíření není jednorázovou činností, která resetuje náš přehled o přestupcích, ale dlouhým procesem změny našich životů. Stává se, že po jedné zpovědi někdo zcela změní styl fungování, ale obvykle je to jen začátek dlouhé a náročné práce na sobě.
Don Bosco, svatý pedagog mladých lidí, navrhl svým žákům, aby při každé zpovědi zohledňovali jeden konkrétní hřích, jeden konkrétní rozměr jejich života a pracovali na něm zejména do následující zpovědi. To předpokládá vypracování strategie pro vymanění se z hříchu: čeho se musím vyvarovat, co si musím stanovit a jaké cíle chci dosáhnout. Tímto způsobem se připojujeme k procesu, ve kterém rychle zažijeme, jak Boží milost podporuje naši lidskou přirozenost v činnosti.
4. Vyznání hříchů
Osobně jsem přesvědčen, že v lidském rozměru této svátosti je nejdůležitější vědomí, že můj zpovědník mě dobře přijal, vyslechl a pochopil.
Mnoho lidí, kteří byli ve zpovědnici špatně přijati, nepochopeni nebo dokonce nevyslechnuti, trpí jakousi nechutí a traumatem spojeným s touto svátostí.
Jestli se tedy chcete vyhnout takovému druhu situací, jděte tam, kde má pro vás kněz čas, kde čekají na věřící víceré zpovědní směny a kněží.
Vyvarujte se zpovědi, když je to doprovázeno unáhleností a povrchností.
Dobrou praxí je i praktikování zpovědi u jednoho řádného zpovědníka. Ve svátosti smíření je i prvek duchovního vedení. Proto je dobré mít někoho, kdo vás bude dostatečně znát, aby vám pomohl nejen dobře vyznat své hříchy, ale i duchovně se rozvíjet.
5. Zadostiučinění Bohu a bližním
Tak jako si hřích vyžaduje rozhřešení, způsobené křivdy vyžadují odškodnění. Dobře provedená svátost smíření z nás dělá stále zralejší lidi, schopné odpouštět a napravovat chyby.
Zpověď nás učí, že duchovní zralost není jen o tom, že si občas vyčistíme svědomí vyznáním svých hříchů. Duchovní zralostí je také ochota obnovit rovnováhu, kterou zlo zlomilo pomocí dobrých skutků a pokání. Někdy, lidsky řečeno, už nelze nic napravit, existuje však modlitba, která topí následky našich hříchů v moři Božího milosrdenství.
Zdroj: Aleteia.pl
Převzato z
https://modlitba.sk/,
článek ze 17. 3. 2021 naleznete
zde.