Přinášíme myšlenku o sv. Josefovi, která zazněla v kázání při mši svaté v Lančově na 5. neděli postní. Tentokrát je na téma "Sv. Josef byl oporou pro své nejbližší".
Svatý Josef byl oporou pro Pannu Marii a malého Ježíše. Panna Maria měla v Josefovi jistotu, že se na něj může spolehnout, že ji nikdy neopustí a že bude hledat řešení ve všech těžkých chvílích tak, aby celá rodina obstála.
Panna Maria to zakusila např. při cestě do Betléma, když se Josef o ni staral a všemožně se snažil ji doprovázet. Pak to zakusila také v Betlémě, kde Josef marně hledal přístřeší. Byl jí oporou, i když se nedařilo nalézt brzké a příznivé řešení. Můžeme přemýšlet i nad tím, jak jí byl Josef oporou, kdy museli utíkat před Herodem do Egypta a také potom v letech vyhnanství v Egyptě. V Josefovi Maria zakoušela trvalou oporu.
Malý Ježíš měl v Josefovi velkou oporu, vždyť i on, jako ostatní děti, potřeboval zažívat jistotu otce, jistotu vzájemné lásky obou rodičů. Díky Josefovi zažíval, jak zmiňuje papež František, otcovskou něhu, a Josef byl jeho vzorem muže tak, jak pro syny je táta.
Pro Josefa to bylo samozřejmostí být oporou pro své nejbližší. Jeho příklad se může stát i pro nás výzvou, abychom byli oporou pro své blízké, které nám Bůh svěřuje, aby viděli a zažívali, že nám na nich opravdu záleží, že je nenecháme na holičkách ve chvíli, kdy to budou mít těžké, že je podporujeme modlitbou a snažíme se jim být nablízku trvale, zvlášť kdykoli to potřebují. Vyprošujme si u sv. Josefa, aby se za nás v tomto duchu také přimlouval.
Heslo k zapamatování:
Oporu v něm blízcí mají,
snadněji vše přijímají.
