Evangelijní úryvek 5. neděle postní (cykl B - Jan 12, 20 - 33) hovoří o Řecích, kteří při své návštěvě Jeruzaléma touží vidět Ježíše.
Na 5. postní neděli se v našich kostelích na Slovensku zahalují kříže. Až do obřadů Velkého pátku tak zůstane Kristus obrazně skrytý před našimi očima. Do této symboliky zaznívá nedělní evangelium o touze vidět Krista.
Touha po Kristu
Touha vidět Ježíše ze strany Řeků je podobná touze Nikodéma po novém zrození (Jan 3) a Samaritánky po živé vodě (Jan 4). Evangelista Jan charakterizuje muže jako ty, kteří se přišli do Jeruzaléma klanět Bohu, přičemž touží setkat setkat se s Kristem. Ježíš odpovídá odkazem na svou hodinu (Jan 12, 23). Jsme před ústředním jádrem Janovy teologie, která se točí kolem tajemství smrti jako oslavení: "
Nyní je má duše vzrušená. Co mám říct? Otče, zachraň mě před touto hodinou? Vždyť právě pro tuto hodinu jsem přišel. Otče, oslav své jméno!" (Jan 12, 27 - 28)
Janovo chápání Boha a spásy nachází svůj vrchol v kříži, který je pro Jana povýšením. Kříž je vítěznou zástavou Boha.
Při porovnání s ostatními třemi evangelisty Jan vynechá bolestné a ponižující podrobnosti. Nemluví o Ježíšově agónii v Getsemanech, nezmiňuje výsměch v domě velekněze, neuvádí pomoc Šimona z Kyrény, který vyčerpanému Kristu nesl kříž, nezmiňuje se o tmě v okamžiku Ježíšovy smrti.
Kříž je královským trůnem a ukřižování Ježíšovou intronizací. Je chvílí, kdy Boží Syn všechny přitáhne k sobě (srov. Jan 12, 32)
Síla lásky
Paradoxně to není smrt, která dělá pšeničné zrno sterilním. "
Jestliže pšeničné zrno nepadne do země a nezemře, zůstane samo. Ale pokud odumře, přinese velkou úrodu." Stojíme před velkým tajemstvím, kterému mimo křesťanství je náročné porozumět. Spása nekráčí po lži věčného mládí, štěstí a zdraví, ani po silnici výkonnosti člověka. Ti, kteří věří, neutíkají před smrtí, ale čelí jí jedinou zbraní schopnou porazit ji - silou lásky.
V tajemství kříže klíčí smysl každého života.
P. Prof. František Trstenský
Převzato z
www.postoj.sk,
článek z 20. 3. 2021 naleznete
zde
