V předvečer slavnosti sv. Josefa zazněla na Šumné následující myšlenka spojená s rokem sv. Josefa.
Sv. Josef dostal od Pána Boha úkol. Na začátku netušil, o co půjde. Zcela se to rozcházelo s jeho představami, soudobými zvyklostmi a asi i s jeho plány. Měl se stát otcem syna - ale nevlastního. Měl se stát manželem - ale prožívat manželství v totální manželské zdrženlivosti.
Úkol od Boha přijal a navíc udělal vše, co bylo v jeho možnostech, aby jej co nejlépe splnil. Může se nám zdát, že jeho úkol byl mimořádný a jedinečný, a tak trochu můžeme i jakoby závidět. Ale je pravdou, že pro každého z nás má PB nachystaný zcela konkrétní, jedinečný a důležitý úkol. Je to podobně jako u svatého Josefa. Mnohdy se rozchází s našimi představami a plány. A vůbec nemusíme naříkat, že dostáváme úkol menšího kalibru, vždyť každý z nás máme možnost ovlivnit možná nejen jediného člověka a v Písmu sv. čteme, že jedna lidská duše má větší cenu než celý svět.
Bůh nám svěřuje lidi kolem nás a některé dokonce jedinečným způsobem. Můžeme se jim věnovat, vést k dobrému, ovlivňovat jejich postoje, napomínat a doprovázet k vytrvalosti v tom správném.
A teď jde o to, zda se tohoto úkolu, který vypadá zdánlivě neatraktivní a bezvýznamný, ale z perspektivy věčnosti je jedinečný a mimořádný, zda se tohoto úkolu zhostíme jen tak, aby se neřeklo, anebo tak celobytostně jako sv. Josef.
Pokud půjdeme do úkolu, který pro nás připravil Bůh, naplno, pak jednou na věčnosti můžeme být překvapeni, jak významný úkol nám Pán svěřil.
Sv. Josefe, oroduj za nás!
