.jpg "CC0, pixabay.com")
Dívky z internátu téměř násilím dovlekly svou kamarádku ke mně. Mladé děvče z prvního ročníku vysokoškolského studia chtělo v noci vyskočit z okna ve čtvrtém patře. Držely ji do rána a pak mi ji přivedly. Reaktivní depresivní syndrom dva týdny po ukončení těhotenství (dívka měla 19 let)
Zeptala jsem se:
"
Dítě, nebyl nikdo, kdo by tě zastavil?"
Zuřivá neřekla nic. Trvalo mi dlouho, než jsem s ní navázala správný kontakt, a když se to stalo, přiznala se, jak to bylo.
Konala se celá rodinná rada. Devět lidí: dívka, její rodiče, bratr a švagrová, chlapec s rodiči, učitel. A devět dospělých odsoudilo dítě na smrt. Dívka plakala:
"
Kdyby i jen jedna osoba řekla: Nedělej to," neudělala bych. Jak budu teď žít ?!"
Zeptala jsem se, kdo je otcem dítěte.
Reagovala výbušně:
"
Nechci ho už znát, nenávidím ho.
"
Takové reakce jsem pozorovala vícekrát. Po zabití dítěte se mladý pár odloučí. Opak je pravdou, když se dítě narodí. Stává se, že chlapec, který opustil dívku v tomto složitém období, se vrátí a ožení se. A tady devět lidí plánovalo vraždu jednoho dítěte. Dohodli lékaře, zaplatili za zákrok, přivedli ji, odvezli - udělali vše pro ... zbavit se dítěte!
Mučivá vina
Podařilo se mi odradit mnoho žen od tohoto strašného rozhodnutí, z kterého není návratu. Jako psychiatr jsem opakovaně pozorovala soubor příznaků, který má svůj mezinárodní název:
postabortivní syndrom - soubor psychopatologických příznaků po zabití svého vlastního dítěte. Mnoho let mých pozorování ukazuje, že
každá žena, která nechala zabít dítě ve svém klíně, trpí roky. Už na začátku 20. století profesor Rosner, přední polský gynekolog, uvedl, že ukončení těhotenství se dá přirovnat k tomu, že matka - žena skončí pod kolejnicemi uhánějícího vlaku. Roztrhaná na kousky, už nikdy nemůže být zcela celistvá. Tyto příznaky se neobjevují okamžitě.
I když se lidé snaží pojmenovat to jinak, umělé přerušení těhotenství je trestný čin.
Žena nese toto znamení už navždy. Každý, kdo dovolil zabít dítě v jejím lůně, také trpí roky.
Žena se bojí dítěte, nechce ho, takže když je pryč, nejprve pocítí úlevu, a potom ... Přichází útlak a roste dotěrný pocit viny, který se změní v pocit zranění, nastává změna osobnosti, těžký charakter, podrážděnost, výbušnost atd.
Starala jsem se o stovky žen a nikdo mi nikdy nevyčítal, že mají dítě. Všichni jsou velmi vděční a často posílají fotografie svých dětí v průběhu let, protože
není pravda, že z takzvaného nechtěného těhotenství se narodí nechtěné dítě. Naopak - toto dítě, někdy zaplacené hrdinským rozhodnutím matky, která za něj bojuje s prostředím, které dítě původně odmítlo, se v jejím vysokém věku stává největší radostí a útěchou."
Zdroj: Svědectví Dr. Wanda Półtawska
Převzato z
https://modlitba.sk/,
článek ze 16. 2. 2021 naleznete
zde.
O pokroku a krátkozrakosti
- Nad životním jubileem Wandy Poltawské
http://www.fatym.com/view.php?nazevclanku=o-pokroku-a-kratkozrakosti-nad-zivotnim-jubileem-wandy-poltawske&cisloclanku=2020110048
(9. 11. 2020)
.jpg "CC0, pixabay.com")
