Evangelijní úryvek Třetí postní neděle (Jan 2, 13 - 25) podává příběh o tom, jak Ježíš vyhnal z chrámu všechny, kteří znesvěcovali Hospodinův příbytek.
Herodes Veliký začal v roce 19 před n.l. s rozsáhlou rekonstrukcí jeruzalémského chrámu a jeho nádvoří. Informace Židů "
46 let stavěli tento chrám" znamená, že přestavba skončila někdy kolem roku 27 n.l. Z historických pramenů se dozvídáme, že obnova chrámu byla definitivně dokončena až v roce 63 n.l., tzn. pouze 7 let před jeho zničením Římany.
Ježíšova Pascha
Událost se stala během židovského svátku Paschy. To je první ze tří Ježíšových svátků Paschy, kterou výslovně uvádí evangelista Jan (srov. Jan 6,4 a 11,55). Pascha byla nejdůležitějším židovským svátkem, kterým si Židé jednou v roce připomínali vysvobození z Egyptského otroctví. Do Jeruzaléma přicházelo množství poutníků z celé země i z jiných částí světa.
Podle odborníků se na svátky počet obyvatel Jeruzaléma zvýšil z 50 000 na 180 000. V chrámu kněží zabíjeli beránky, které si pak rodiny připravily na velikonoční večeři, tzv. seder. Od začátku Janova evangelia je Ježíš Kristus Boží Beránek, který snímá hřích světa (srov Jan 1, 29. 36). Právě
v kontextu tohoto židovského svátku je třeba chápat celý příběh vyčištění chrámu. V našem úryvku se hovoří o třech dnech a o chrámu Ježíšova těla, což je odkazem na jeho smrt a zmrtvýchvstání, které se událo během židovské Paschy.
Další tři evangelisté také uvádějí příběh vyčištění chrámu (Mt 21, 12 - 17, Mk 11, 15 - 19 a Lk 19, 45 - 48). Mezi nimi a Janem však existuje zásadní rozdíl v umístění celé události. Matouš, Marek a Lukáš ji ve svých spisech kladou na samotný závěr Ježíšova působení, několik dní před jeho umučením. Incident v chrámu je pomyslnou "poslední kapkou", po níž se velekněží a zákoníci rozhodli, že Ježíše zabijí (srov. Mk 11, 18). V Janově evangeliu je postaven na začátek jeho veřejné činnosti. Jana tedy ani tak nezajímá, kdy se z hlediska chronologie Ježíšova života uskutečnilo vyčištění chrámu, jestli na začátku nebo na konci jeho života. Příběh plní teologickou funkci. Má charakterizovat celé hlásání Božího Syna, který v plném vědomí a horlivosti kráčí k naplnění cesty spásy, kvůli které ho poslal nebeský Otec.
Z úst učedníků zaznívá odkaz na starozákonní žalm 69. Konkrétní verš má toto plné znění: "
stravuje mě horlivost pro tvůj dům, padají na mě urážky těch, kteří tě urážejí." (Ž 69, 10) V křesťanském prostředí prvotní církve dostal žalm pro své odkazy na Ježíšovu osobu a působení kristologickou interpretaci.
Nový chrám
Tváří v tvář kamenné stavbě jeruzalémského chrámu evangelista interpretuje Ježíšova slova "
Zbořte tento chrám a ve třech dnech ho postavím" odkazem na Ježíšovo tělo. Jde o jedno z klíčových témat, ke kterým se Jan bude průběžně vyjadřovat v celém svém spise.
Pokud jeruzalémský chrám vnímali Židé jako viditelný projev Boží přítomnosti, pro křesťany se touto hmatatelnou přítomností Boha stal jeho Syn Ježíš Kristus. Už v prologu evangelista uvedl, že jediným, kdo viděl Boha a přinesl o něm zvěst, je jednorozený Bůh Ježíš Kristus (srov. Jan 1, 18). V rozhovoru se Samaritánkou tato žena vede s Ježíšem polemiku, které místo je legitimním místem Božího kultu - Samaritánská hora Gerizim nebo židovský Jeruzalém. K jejímu překvapení Kristus odpovídá - ani Gerizim - ani Jeruzalém, ale "
přichází hodina, kdy opravdoví ctitelé budou Otce uctívat v duchu a pravdě." (Srov. Jan 4, 23).
Při uzdravení slepého od narození se tento muž klaní Ježíši jako novému chrámu (srov. Jan 9, 35 - 38). Vůči jeruzalémskému chrámu je toto "novost" poselství křesťanství, které vyznává, že
trvalou a živou přítomností Boha je Ježíš Kristus. Sjednocením s Ježíšem Kristem se každý věřící stává také živým chrámem, jak to potvrzuje apoštol Pavel: "Boží chrám je svatý - a jím jste vy." (1 Kor 3, 17; podobně 1 Kor 6, 19 a 2 Kor 6, 16).
P. Prof. František Trstenský
Převzato z
www.postoj.sk,
článek z 5. 3. 2021 naleznete
zde
